Vybrané příspěvky

Grid List

Jmenovaný mezinárodní veletrh cestovního ruchu je nejvýznamnější akcí svého druhu nejen v České republice, ale i v regionu střední Evropy. I v roce 2019 se na tomto tradičním svátku turistiky a cestování představí téměř celý svět. Chybět nebudou národní turistické centrály tradičních evropských zemí i vzdálených destinací z Ameriky, Asie nebo Afriky. Na turistické zážitky budou lákat regiony České republiky, aktuální nabídku zájezdů do celého světa nabídnou stovky cestovních kanceláří a agentur.

Milan Kundera v roce 1980. Zdroj snímku: Wikimedia Commons/Elisa Cabot

Komentář

Ta zpráva v sobotu odpoledne 10. listopadu 2018 zacloumala sociálními sítěmi a vyvolala v mnohých morální pobouření, vyjádřené komentářem Vrána k vráně. Andrej Babiš se pochlubil, že se setkal s Milanem Kunderou, který ho spolu s Věrou Kunderovou přijal ve svém bytě. A pak spolu odešli do restaurace, kde prý strávili tři hodiny. Podle premiéra si „neskutečně rozuměli“, což umožnilo i to, že ho spisovatel má „nastudovaného“. Na závěr mu premiér dal svou knihu O čem sním, když náhodou nespím? Co to asi znamená? A co znamená takové setkání v Paříži?

Koncern Agrofert (ne)vlastněný premiérem Andrejem Babišem oznámil, že po šesti letech končí se spoluprací a sponzoringem festivalu Colours of Ostrava. Přestože zemědělský kolos tvrdí, že šetří na marketingu a omezuje výdaje, je jasné, že se jedná především o pomstu oligarchy umělcům, kteří se proti jeho vládnutí postavili, přičemž zmínili i neúčast na Colours do doby, kdy bude Agrofert finančně podporoval tento ostravský festival.

Sněhurka podle bratří Grimmů skončila ještě dobře. Zdroj snímku: Archív redakce

Komentář

Pomalu se stahují mračna nad dalším hnízdem staré netolerantní kultury. Je plné hanebných macho mužů, kteří se bijí o srdce apatických žen, které se dokonce nechají bez dovolení líbat! S tím je třeba udělat konec. Ano, aktivisté se pomalu ale jistě chystají na klasické pohádky.

Zdroj snímku: Archív redakce

Komentář

Když přechází Nohavicův (či Plíhalův) Mikymauz z hloubavého a-moll do naléhavého e-dur a sloka se změní v refrén, zpívá ostravský bard o tom, že špatné zprávy chodí jako policie za úsvitu. Odhlédněme od toho, kolik se v tom verši skrývá paradoxů, a soustřeďme se na to podstatné. Ruský vládce Vladimir Putin Nohavicovi udělil státní vyznamenání za sbližování mezi národy a Nohavica to vítá. Hořkost z této (další) špatné zprávy, která se nyní line českým veřejným prostorem, stejně jako Nohavicova mikymauzovská policie, se mi znovu vkrádá do duše, když držím v ruce kytaru a snažím se o alespoň vzdálenou podobnost s Nohavicovými písněmi. Proč nás (či alespoň některé z nás) Nohavicovo působení mimo pódia stále zvedá ze židlí?

Před rokem 1989 zakázaná pohádka. Zdroj snímku: Josef Čapek: Povídání o pejskovi a kočičce

Komentář

Povídání o pejskovi a kočičce. Kniha Josefa Čapka, která patřila k dětství milionů dětí stejně tak její částečná rozhlasová verze namluvená Karlem Högerem. U příležitosti sta let republiky se ale sluší připomenout, že i toto dílo prožilo temné roky této země se směšným zásahem. Komunističtí cenzoři totiž z vydání této knihy v letech 1948 až 1989 vyškrtli pohádku o tom, Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen. Ten zkrátka za komunismu nesměli slavit nejen obyvatelé země, ale ani zvířata v pohádce. Na tento den komunisté určili Den znárodnění…

Ilustrační snímek Tomáše Koloce

Fejeton

Tak jako Franz Kafka v dětství bydlel v bytě, v němž bylo jedno okýnko, které vedlo do Chrámu Svatého Mikuláše na Starém Městě, já pracuji v knihovně, z níž vede průchod do Chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Dnes jsem šel do místnosti, kde máme umístěny numismatické sbírky a ucítil jsem intenzivní vůni něčeho jako spáleného listí. Okna v místnosti byla zavřená a v jiných prostorách knihovny nic takového cítit nebylo. Záhada. Pak jsem pochopil. Otevřel jsem dveře a za zvuku chorálu vystoupil na kůr, zahalený dýmem kadidla. Pode mnou byla v plném proudu první slavnostní mše Svatováclavského týdne...

My staršího věku ještě pamatujeme čtení do kapsy – což byly mimořádně populární sešity Rodokapsů, naše dítka vyrostla na „kodovkách“, tedy Knihách odvahy a dobrodružství či sešitech edice Karavana nebo na verneovkách z legendárního nakladatelství dětské knihy Albatros. Naše vnoučata už povětšinou bohužel neznají nejenom Hvízdavého Dana či Posledního Mohykána nebo Tarzana z rodu opů, ale nic jim neříká ani Kapitán Korkorán, Robinson Crusoe nebo třeba Pět neděl v balóně. Ještě tak maximálně otevřou Harryho Potera, u kterého však povětšinou dlouho nevydrží, puzeni touhou po vysedávání u počítače. Aktuální je tedy otázka – kam zmizela tzv. dobrodružná literatura?

Milena Městecká

Glosa

Právě jsem dokončila pro nakladatelství Olympia knihu značného rozsahu i významu Evropa v agónii pochodů smrti 1944 – 1945. Je to výsledek osmiletého pátrání v archívech, muzeích i památnících doma i v zahraničí, jakožto i mého osmiletého putování ve stopách oněch hrůzostrašných, likvidačních pochodů vězňů koncentračních táborů a zajatců, především sovětských, na konci druhé světové války.

Po půldruhém roce hezké práce je před vydáním v nakladatelství Grada svým způsobem jedinečná turistická rukojeť Ve stopách českých sklářů, kde mapuji současné, fungující hutě, specializované na ruční výrobu užitkového, dekorativního i uměleckého skla. Spojujícím prvkem je možnost na základě objednávek jednotlivé manufaktury navštívit v rámci turistické exkurze.

Publicistka a spisovatelka Taťana Březinová

Glosa

Dokončila jsem knihu s pracovním názvem Beránci s korouhví s podtitulkem Po stopách Českých a Moravských bratří. Pracovala jsem na ní skoro čtyři roky a napsala ji populární formou, tak, aby to nebyla historická práce, ale aby si ji mohl přečíst poučený čtenář, učitel jako žák. To znamená poutavě, spíš v novinářském duchu, i když při zachování historických dat.

Příprava, proces, zhodnocení – proces jako při kvašení. Na ulici mě zastavil pán. Ptal se na to, kolik je hodin. Usmála jsem se a řekla: „Bez úsměvu, laskavosti a smyslu, byste se zvoníka neptal, viďte?“

Spisovatel Roman Cílek

Glosa

Mám přítele ze stejné branže a shodné věkové kategorie, který by na podobnou otázku podrážděně zavrčel: „A proč bych měl něco dělat?! V tomhle věku už má mít každý všechno hotovo!“

Z malé ankety, kterou jsme uspořádali mezi svými známými v dětském a teenagerovském věku, vyplývá zajímavá skutečnost. Mezi školou povinnými dětmi, středoškoláky nevyjímaje, nemá svátek svatého Valentýna zdaleka takovou podporu, jakou by si obchodníci přáli. Namísto hledáním vhodného protějšku děti a mladí lidé raději tráví svůj čas u počítače, s tabletem či mobilem.

Zpěvák David Koller. Zdroj snímku: ČTK

Názor

Velmi hlasité NE hřmělo O2 arenou ve čtvrtek 22. listopadu 2018 při koncertu legendární kapely Lucie. David Koller se zeptal publika: Máte rádi ANO? Reakce byla jasná a silná. David Koller se „pověnoval“ i komunistům. „Rád bych poslal všechny komouše, co sedí odzdola až nahoru v politických funkcích, ve státní správě, rád bych je poslal do p*dele,“ prohlásil známý hudebník, který proti komunistů a Babišovi vystupuje dlouhodobě.

Zdroj snímku: Archív

Názor

Hradní metály bývají zvláště v případě medailistů z oblasti zábavného umění vskutku málo zábavné a prezidentův výběr v této oblasti uráží víc než jeho bonmoty. Letos nám situaci navíc zkomplikovali v Kremlu tím, že i oni provedli nominaci, mířící k nám. Michal David Za zásluhy v Praze, Jaromír Nohavica Putinovu, pardon, Puškinovu cenu v Moskvě! A český showbyznys, plný zlatých a platinových desek za prodej v číslech, kdy se všichni kupující vejdou do výtahu, má o čem mluvit.