Při oslavách stého výročí vzniku naší republiky se vzpomínalo na ledacos a leckohos. Nejméně mediálně frekventovanou „osmičkou“ však byl kupodivu rok osmatřicátý a důsledky mnichovské tragédie, které byly pro Československo katastrofální. K trhání našeho území fašistickým Německem se přidalo i Maďarsko a Polsko. Rozloha ČSR se zredukovala na 70,4 %, počet obyvatel se snížil na 66,58 % původního stavu a v české společnosti došlo ke krizi politické, ideové i morální. Jednou z prvních obětí tohoto stavu byl i spisovatel a novinář Karel Čapek ( * 9. ledna 1890; + 25. prosince 1938).
Na scénu se dostavila útočná publicistika kolaborujících žurnalistů, která napadala nejen demokratické politiky, zvláště Edvarda Beneše, ale i Tomáše G. Masaryka, také však demokratickou a antifašistickou kulturu a jejich tvůrce. Pro pomnichovskou republiku hledala novou konzervativní politiku, převážně spjatou s katolicismem a nejen do kulturních institucí pronikal antisemitismus. Demokratická kultura, řečeno slovy historika Roberta Kvačka, z něhož citujeme, ze všech sil připomínala obranné vzepětí národa (všeobecná mobilizace) a promlouvala k občanům i v publicistice Karla Čapka a dalších nezastrašených a nezlomených autorů. Kupříkladu reportáže a úvahy Mileny Jesenské (* 10. srpna 1896; + 17. května 1944), přítelkyně spisovatele Franze Kafky, otištěné v Peroutkově časopisu Přítomnost, jsou citlivým svědectvím o zániku prvorepublikového Československa. Milena Jesenská přinesla i mimořádně silné popisy posledních dnů Karla Čapka, který kvůli zoufalství z mezinárodní politické situace a strašné domácí mediální štvanici, kdy se na něho soustředilo tolik špinavé nenávisti, jako na málokoho jiného v tom čase, umírá 25. prosince 1938.
Jeho psací stůl osiřel, brzy po příchodu nacistů byl v jejich vinohradské vile zatčen malíř, grafik a spisovatel Josef Čapek (* 23. března 1887 Hronov; + duben 1945). Připomeňme si v čase smutného výročí smrti Karla Čapka ona zmíněná slova Mileny Jesenské: „Ztráta francouzského přátelství, ztráta víry v Marseillaisu, hymnu demokratických svobod, ztráta hor a hranic, ochromený národ, úzkostlivá bezmocnost básníka a s rachotem rozbořeného domu, řítícího se na kraj propasti, i nová řeč některých Čechů, hanobících vlastní hnízdo. Příliš mnoho pustošení pro srdce člověka, jehož životní vírou bylo stavět, budovat, pracovat... Nebojoval. Nerval se. Nezápasil. Přestal jen dýchat a přestal jen žít. Chcete-li, věřte si, že zemřel na bronchitidu a zápal plic...“
Tolik Milena Jesenská nad rakví autora takových děl, jako byl kupříkladu Hordubal, Povětroň, Obyčejný život a především pak Válka s mloky či dramaty Bílá nemoc nebo Matka.
Sama Milena Jesenská, zaměřená v hledáčku německých i domácích fašistů, jen pár měsíců po pádu Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava, je zatčena. Necelý rok před koncem války umírá v koncentračním táboře Ravensbruck.
Bílá nemoc stále hrozí
Stejně jako románem Válka s mloky Karel Čapek varoval před nástupem fašismu i svou hrou Bílá nemoc (1937), ve které proti fašistickému diktátorovu staví jako kladnou postavu lékaře, jenž však v boji proti zrůdnému režimu zůstává osamocen. V roce 1938, pár měsíců před svým odchodem z tohoto slzavého údolí, graduje jeho spisovatelské úsilí snahou varovat všechny soudné lidi. Karel Čapek vydává své stěžejní, burcující dílo Matka. V tomto dramatu na pozadí povstání generála Franka proti demokratické vládě, z čehož vznikla tři roky trvající občanská válka ve Španělsku, dává Karel Čapek hrdince hry poznat, že proti nepříteli, který ohrožuje vlast a život dětí, je třeba aktivně bojovat. Matka sama v závěru hry klade do rukou posledního milovaného syna pušku s bojovou výzvou: Jdi!
Tato hra naznačuje, kam by šel další autorský Čapkův vývoj, přerušený smrtí v prosinci osmatřicet. Na ní se vedle nemoci především podílela štvanice, pořádaná na Karla Čapka po Mnichově v tisku. Je však naprosto jisté, že by už dlouho psát stejně nemohl, neboť byl již na seznamu určených k zatčení a čekal by ho přinejmenším osud Mileny Jesenské, ne-li rovnou kobyliská střelnice po „soudu“ v Pečkárně.
x x x
Závěrem těchto řádků citujeme glosu z publikace Nástin dějin české literatury, která je, byť kniha vyšla koncem osmdesátých let minulého století, stále platná: Jméno nejpřekládanějšího československého spisovatele Karla Čapka je známo po celém světě. Tento tvůrce je právem pokládán za jednoho z nejtalentovanějších českých spisovatelů 20. století. Jeho především antifašistická díla patří trvale k pokladům naší literatury. Válka s mloky a Matka sehrály nepochybně svou roli při stržení masky fašismu a při mobilizaci pokrokových sil celého světa k boji proti hitlerovské agresi.
Zbývá pouze povzdech, že jsme ani jedno ze jmenovaných děl již dlouho na televizní obrazovce či filmovém plátně neviděli. A pro jeho knížky musíme především do antikvariátu. Snad nám to Karel Čapek velkoryse odpustí...
Autor: Ivan Černý
Snímky: Archív autora
Ilustrace Vladimíra Císaře
Další literární kalendária najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery