O jednom hrdinovi, který korektně vyřešil politickou korektnost
Každému mohu doporučit – jezděte vlakem, užijete si pohodlí, zažijete dobrodružství, a ještě absolvujete lekci psychologie.
Za drobný peníz jsem na Hlavním nádraží koupil zpáteční důchodcovský lístek rychlíkem do Poděbrad a s pocitem cestujícího Orient expresem jsem na šestém nástupišti nastoupil do Hradečanu. Pěkný čistý vlak si to kalil až do Nymburka, kde měl první zastávku. Pak jsme se rozjeli, cuklo to a znovu zastavili. Kuřáci lezli ven, aby si užili dobrodiní dalšího cigára, a já jsem vystoupil jen tak ze zvědavosti.
„Proč to nejede,“ zeptal jsem se s výrazem světáka přicházející průvodčí.
Konduktérka obrátila oči v sloup.
„Na kolejích sedí ožralá cikánka a nechce se hnout,“ oznámila.
„Už je tam výpravčí.“
Zvědavost mi nedala a šel jsem se, tuše možná i rasový problém, podívat.
Snědší dáma, postavou připomínající zpěvačku Věru Bílou, seděla v kolejišti, v jedné ruce petku s neznámým obsahem, v druhé cigáro a tvářila se spokojeně.
„Já na ni nesmím šáhnout, to bych jí porušil soukromí,“ oznámil zoufalý výpravčí a žmoulal v ruce červenou čepici. „Už jsem volal policajty.“
Byli tam za chvilku, přiběhli tři, za nimi se šoural těžkooděnec v plné zbroji.
„Helejte, s tím nic neuděláme, když ta bába sedí na kolejích, tak se musí volat Drážní úřad,“ zhodnotil situaci policista.
„Neříkejte jí bába, je to občanka jako vy,“ napomenula ho dáma, která už málem kouřila filtr.
„Za jak dlouho z toho úřadu přijedou?“ hlesl jsem.
„No, voni pojedou z Prahy tak hodinku, možná dýl,“ spočítal to napomenutý policista.
Příjemné chvíle, prožité v poděbradské restauraci se spolužáky z gymnázia, odplouvaly do dálky. Hlouček bezradných zodpovědných rozpačitě přešlapoval.
Potom je odstrčil drobný pán, také trochu snědý, který vedle mne ve vlaku luštil křížovku v Blesku a stoupl si nad dámu na kolejích.
„Vstávaj, lebo ti ju pleskněm až vezmeš druhú o tú glajzu,“ požádal ji.
Překážka na kolejích vstala, popolezla kousek dál, sesunula se podél zdi bývalé výtopny a zapálila si novou marlborku.
Výpravčí zapískal, kuřáci zahodili nedopalky, naskákali jsme do vlaku a hnali si to do Poděbrad.
Když jsem projížděl Nymburkem za tři hodiny zpět do Prahy, viděl jsem auto Drážní inspekce, která právě přijížděla řešit případ.
Autor: Jaromír Janák
Zdroj: kulturni-noviny.cz
Další fejetony si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery