Před 95 lety se narodil a před deseti odešel do uměleckého nebe český filmový režisér a scénárista, malíř a grafik František Vláčil (* 19. února 1924; + 27. ledna 1999).
Svérázný umělec pocházel z důstojnické rodiny. Vyrůstal ve Frýdku Místku a v Brně, kde v roce 1951 vystudoval dějiny umění a estetiku na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Během studií organizoval v univerzitním klubu filmová představení a začal pracovat jako fázař v brněnském Kresleném filmu. Po odchodu do Krátkého filmu Brno dělal osvětlovače, asistenta produkce a nakonec i režiséra. V letech 1951 až 1958 pracoval v Armádním filmu v Praze a potom byl až do roku 1989 zaměstnancem Filmového studia Barrandov.
František Vláčil zastupuje v české kinematografii výraznou poetickou linii, k níž se připojil symbolickou poémou Holubice (medaile na MFF v Benátkách 1960) a prohloubil ji zejména v historických baladách Ďáblova past, Marketa Lazarová, Údolí včel, Adelheid, Stíny horkého léta (Velká cena na MFF v Karlových Varech 1978) a Stín kapradiny. Nikdy nezapřel moravské kořeny, jež jeho osobnost obdařily citlivou imaginativností, podivuhodným cítěním krajiny, zbystřeným smyslem pro přírodní atmosféru, láskou k moravské hudební kultuře, úctou k minulosti českého národa. V tvorbě, vyznačující se krásou obrazových kompozic, dramatičností výtvarných kontrastů, emocionalitou obrazově hudebních kontrapunktů a lehkostí i vzletností metafory, často čerpal z literárních zdrojů, připoměňme Vladislava Vančuru, Vladimíra Körnera, Josefa Čapka či Ladislava Fukse.
František Vláčil byl bezesporu výjimečným a všemi múzami políbeným filmařem, nicméně byl také velmi vnitřně rozpolcenou a složitou osobnost, které se nevyhýbaly deprese a velké problémy s alkoholem. Mnohé jeho snímky byly složitě dotvořeny jen díky obětavosti a podpoře jeho filmového štábu, přesto zůstává jeho filmové dílo v celém kontextu české kinematografie zcela unikátní i naprosto mimořádné. Jeho filmy Marketa Lazarová a Údolí včel jsou dodnes filmovými odborníky považovány za vrcholná díla světové kinematografie.
Mohli bychom dlouze vypočítávat jeho filmografii, obdivovat psychologii postav i nespočet obrazových metafor. Jeho filmy nikdy neopanovaly "mluvící hlavy", František Vláčil dokonale ovládal obrazovou řeč, kterou nabízí film jako specifické umělecké médium.
Největší ohlas mu přinesl dlouho připravovaný, stejně tak dlouho natáčený a upravovaný film Marketa Lazarová. Složitá historická filmová freska s tehdy debutující mladičkou slovenskou herečkou Magdou Vašáryovou v hlavní roli Markety. Jedná se o úchvatný psychologický film plný obrazových metafor. Film byl i na tehdejší poměry velice nákladný, jednalo se až do té doby o vůbec nejdražší český film. Aby se část nákladů vrátila zpět, byl ve stejných kulisách a dekoracích natočen další historický film Údolí včel s Petrem Čepkem v hlavní roli, který zazářil i v dalším barevném snímku Adelheid.
Pojďme si teď několika vzpomínkami lidí, kteří se Údolí včel podíleli, přiblížit nezkrotnou osobnost Františka Vláčila.
„Chtěl, abych hrál dvojroli. Dogmatika z řádu i naivního českého chlapce. Těšil jsem se na to, ale později se ukázalo, že to nepůjde zvládnout technicky. A tak jsem mu doporučil vycházející hvězdu Petra Čepka,“ vzpomíná Jan Kačer (* 3. října 1936), který ztvárnil rytíře Armina von Heide. "Vláčila přemluvil dramaturg Antonín Máša, aby se na Čepka alespoň podíval. Ten přišel ke konkursu, původně zkoušel na roli Josefa Somra, zběhlého bratra Rotgiera, ale nakonec získal hlavní part. Jenomže když pak při kontrolní projekci viděl František Vláčil sestříhané záběry, zhrozil se při detailu na tvář rytíře Ondřeje: Co to tam mám za šeredného Avara? Já jsem tam chtěl krásného Slovana, zahromoval do tmy sálu. Nakonec režiséra přesvědčili, že Čepek je ve své úloze prostě skvělý..."
Stejně přesvědčivý je i Jan Kačer v roli fanatického řádového rytíře. „Než mi tu roli pan Vláčil dal, prošel jsem velkou kalvárií. Pořád si mě prohlížel a povídá: Ale ty nemůžeš hrát asketického mnicha, jsi tlustej, podívej se na sebe,“ vybaví si s úsměvem Jan Kačer. Tři měsíce na sobě pracoval, hubnul, dal dolů jedenáct kilo a konečně vypadal jako středověký křižácký bojovník. Roli dal ještě něco navíc.
Autor literární předlohy Vladimír Körner (* 12. října 1939) si zase vybavuje nelítostné kritiky z tehdejší doby. Historické drama šlo mimo proud tzv. Nové vlny, bylo nemoderní a příliš schematické. „Zavrhli nás. Říkali, že ničím Vláčila. Ale po ruské okupaci nás zase velebili pro nadčasovou alegorii. Přitom film vznikl dřív. Alespoň je vidět, jak jsme byli nadčasoví. Například moment, kdy se Armin modlí u zdi, měli lidé za to, že je u zdi Kremlu,“ směje se uznávaný dramatik.
Materiál k Údolí včel vzešel kromě jiného z příprav na zásadní dílo Vladimíra Körnera, román Písečná kosa. Spisovatel v 60. letech minulého století pobýval ve východním Prusku u Baltu a sbíral materiál. Pak tam zavezl i Františka Vláčila.
„František se mi tam ztratil někde v písečných dunách, nebral vůbec na vědomí, že se tam ještě všude povalují miny po válce,“ vzpomíná Vladimír Körner, jehož tehdy oslovili z Barrandova, aby dodal historickou látku pro film. „Franta se nějak dostal na sovětské území a tam u vody chlastal s rybáři vodku. Jako by mezi ně patřil odnepaměti. Nemohl jsem ho dostat zpátky, až když jsem s nimi vypil další láhev, dotáhl jsem ho zpátky do Polska. Bylo to nebezpečné a tehdy jsme se hrozně pohádali.“
V období normalizace František Vláčil natočil několik krátkometrážních filmů, z nichž patrně vůbec nejpozoruhodnější je snímek Praha secesní z roku 1974. Něžně poetický byl i vánočně laděný dětský film Pověst o stříbrné jedli. Následoval smutný, tísnivý a psychologicky těžký příběh Dým bramborové natě s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Zaujal i baladický příběh Stíny horkého léta. Výrazný režisérský rukopis nese i biografický film o skladateli Antonínu Dvořákovi Koncert na konci léta natočený podle scénáře Zdeňka Mahlera. Velmi výrazné jsou i Vláčilovy poslední snímky Hadí jed, Stín kapradiny a Mág.
Frantiošek Vláčil dostal roce 1993 ocenění Český lev za celoživotní umělecký přínos českému filmu. Působil také jako prezident České filmové a televizní akademie. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech obdržel hlavní cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.
Připravil: MiM
Ilustrace Vladimíra Císaře
Zdroj snímků: Archív autora
Další filmová kalendária najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery
Všechna kalendária najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery