V pražské galerii ABF na Václavském náměstí nedávno proběhla díky Českému centru fotografie výstava Akta Erotika. Byla zaměřena na historický a ideový vývoj fotografického aktu. Návštěvníci si mohli prohlédnout čtyři stovky děl od sto osmdesáti autorů.
Nechyběly práce archaické, často anonymní, snímky Vintage Nude, dále práce Františka Drtikola, Jana Saudka, Tarase Kuščynského, Roberta Vana nebo Františka Dostála. Organizátoři zařadili i snímky současných tvůrců, například Terezy z Davle, Petera Erzvo Zvonára, Gabriely Fárové či muzikanta Petera Nagye.
Výstava byla koncipována jako historický a tematický exkurz zahrnující jak mužské, tak ženské zobrazení lidského těla. Jako nadstavbu zařadil kurátor i tak zvaný kabinet erotiky, který prezentoval ty nejtvrdší a nejextrémnější formy, oscilující na tenké hraně mezi uměním a pornografií.
První černobílé nebo sépiové akty z konce devatenáctého a začátku dvacátého století byly především dvojího druhu. První skupinu tvořily snímky, které si pořizovali malíři nebo sochaři jako studijní materiál a podle něj vytvářeli svá díla.
Druhou skupinu tvořily pornografické momentky, pocházející hlavně z Paříže, které páni z lepší společnosti ukazovali ostatním džentlmenům v uzavřené společnosti. Vyobrazené dámy pózují při koupeli, v ateliéru či v lascivních polohách.
Veřejností jsou tyto předpotopní symboly rozkoše vnímány za něco velmi nevinného. Výstava však mýty boří, protože v kabinetě erotiky ukázala několik snímků z let 1898 a 1900, které prezentovaly pohlavní styk mezi mužem a ženou velmi syrově naturalisticky, takže připomínaly dnešní pornografické internetové galerie.
Zajímavé také bylo poznání, že zatímco muži se ve svých fyzických proporcích za léta téměř nemění (sportovní těla či velká přirození se zobrazovala dnes i tehdy), ženské proporce ano.
„Lidské tělo, které má kilo navíc, může být krásné, ačkoli já fotím hlavně vysportované chlapy. Nejdřív jsem je oslovoval sám, teď už se mi hlásí oni. Ze začátku to byl problém, mnohdy ti muži okamžitě odmítli. To bylo ale pochopitelné, protože lidé se stydí,“ uvádí fotograf Peter Erzvo Zvonár.
Biblická Eva v ráji
Na starých fotografiích převládají dámy s velkými hýžděmi, oblými boky a výrazným ochlupením klína. Modelky a jejich tělesné proporce se měnily ve druhé polovině dvacátého století. Kromě kyprých junon se začaly objevovat i éterické víly, zjevující se v přírodě. Typickým příkladem je fotograf Taras Kuščynskyj, vplétající oblé ženské tvary do kapradí a pokroucených kořenů i větví stromů.
Podobnou cestou jde reportážní fotograf František Dostál, který však své modelky nechával v přírodě svobodně běhat nebo skákat. „Pro mě bylo focení aktů chvilkou odpočinku i zábavy. Vždy jsem s dívkami vyjel do přírody a tam akty vznikaly. Chtělo to cit, aby lidské tělo v přírodním prostředí vytvořilo určitou kompozici. Ženské tělo bylo zasazeno do prostředí, v němž žila biblická Eva. Ukazoval jsem své akty příteli fotografovi Tarasovi Kuščynskému a jemu se líbilo to přírodní prostředí, ve kterém Eva v ráji pobíhala,“ vzpomíná Dostál.
K ženě jako tajemné bytosti přistupuje také fotograf Jan Parkman. Jeho pojetí nahoty má však překvapivé kontexty. „Většinou fotím ruské modelky, některé dámy jsou i Češky a také jsem pracoval s Italkou. Mnohdy se jedná o baletky z Národního divadla. Musím je často dlouho přesvědčovat. Povídám si s nimi a vysvětluji jim, co po nich budu chtít. Někdy už nosím v hlavě představu, jak by měl snímek vypadat, jindy improvizuji. Jedna modelka byla tak unavená, že mi při focení usnula. Tak jsem na ni v dané situaci položil květiny a motýly,“ objasňuje.
Právě překvapivý kontext a symbolika je to, co fotografický akt povyšuje na umění. Zvonár udělal erotickou scénu inspirovanou pietou. Postavu Maří Magdalény vytvořila zpěvačka Bára Basiková. Kristus, kterého drží v náručí, pije z lahve kokakolu. Tvůrce to vysvětloval jako symbol konzumu, který vládne dnešním světem, stejně jako dříve náboženství.
Současný akt pracuje s nahotou ve všech možných formách a fotografové se snaží odlišit od ostatních autorů, což je při její vizuální inflaci v médiích téměř nemožné. Není důležité, jestli je snímek barevný, černobílý, vytvořený digitálním přístrojem či klasickým analogovým.
Disciplína aktu je ze všech nejtěžší, přestože si mnoho lidí myslí, že na tom nic není. Ale zároveň je to atraktivní tvorba, neboť estetika nahého těla zajímá lidi, co svět světem stojí.
Autor: Jan Šída
Zdroj: Právo
Více si o fotografické výstavě Akta Erotika můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery