Naše kaple je otevřena každému, říká ředitel Domova Josef Kuběnka

Mnoho dnešních seniorů se potýká s nebývalými problémy, které přináší naše uspěchaná doba. Čas, ve kterém se vytrácejí tradiční hodnoty, kterými jsou kupříkladu rodinné vazby. A tak domácí prostředí leckdy nahrazují nejrůznější sociální zařízení, kam odchází staří lidé, o které se z nejrůznějších důvodů jejich rodina nemůže či nechce starat. Ale ne každý domov důchodců je natolik perfektní, aby se o něm dalo referovat v tisku. Jedno z těch zařízení, které se snaží poskytovat nejlepší péči a vytvářet vlídné prostředí pro své obyvatele, je Domov důchodců sv. Zdislavy v Červené Vodě.

Pěvecký soubor z Nového Strašecí, napravo Antonín Nešpor

Před krátkým časem se konala v Lidicích již po sedmé pietní akce u legendární Hrušně naděje, jak je též přezdíván místní Památný strom, svědek tragédie z 10. června roku 1942, pamatující si poslední chvíle lidických obyvatel i obce samotné. Na slavnostním shromáždění se vedle současných občanů Lidic, zástupců médií i organizace Sdružení Lidice se rovněž sešla široká veřejnost. Sváteční atmosféru zdůraznilo skvělé pěvecké vystoupení Souboru lidových písní a tanců Čtyřlístek z Nového Strašecí.

My staršího věku ještě pamatujeme čtení do kapsy – což byly mimořádně populární sešity Rodokapsů, naše dítka vyrostla na „kodovkách“, tedy Knihách odvahy a dobrodružství či sešitech edice Karavana nebo na verneovkách z legendárního nakladatelství dětské knihy Albatros. Naše vnoučata už povětšinou bohužel neznají nejenom Hvízdavého Dana či Posledního Mohykána nebo Tarzana z rodu opů, ale nic jim neříká ani Kapitán Korkorán, Robinson Crusoe nebo třeba Pět neděl v balóně. Ještě tak maximálně otevřou Harryho Potera, u kterého však povětšinou dlouho nevydrží, puzeni touhou po vysedávání u počítače. Aktuální je tedy otázka – kam zmizela tzv. dobrodružná literatura?