S koncem roku si mnozí z nás kladou otázky, jaký bude ten, který nás čeká? Odpověď na ně je samozřejmě těžká, protože její obsah ani podobu neznáme.

Nakladatelství Globus International se dlouhodobě věnuje ve své edici Tempus in Immortalibus Lapidibus vydávání uměleckých nástěnných kalendářů, které patří ke špičce těch, které v České republice vycházejí. Jest to především zásluhou výběru autorů z řad našich předních výtvarníků i perfektním zpracováním tiskárny Label na Horách Kutných. Edici založil a řídí Miroslav Moravec, který s oslovenými kumštýři luxusní kalendáře spoluvytváří.

Nakladatelství Globus International se věnuje ve své specializované edici Tempus in Immortalibus Lapidibus vydávání uměleckých nástěnných kalendářů, které patří ke špičce těch, které u nás vycházejí. Jest to především zásluhou výběru autorů z našich předních výtvarníků i perfektním zpracováním tiskárny Label na Horách Kutných. Edici založil a řídí Miroslav Moravec, který s oslovenými kumštýři luxusní kalendáře spoluvytváří. Vznikají tak víc než jen líbivé měsíční přehledy ročního koloběhu, ale především sběrateli vyhledávané kolekce uměleckých reprodukcí, často sloužící k pozdějšímu zapaspartování či zarámování vybraných děl do nejrůznějších interiérů.

Letitou personu pražského Činoherního klubu Matěje Dadáka mohou diváci znát nejen coby herce, ale poslední roky také v roli tvůrce tamní hry Poutníci do Lhasy. Působí i jako spisovatel.

Více jak sedmisetstránková publikace Večer a jitro velšského autora Kena Folletta (* 5. června 1949) zavádí do Anglie v době, kdy starověk volně přecházel v raný středověk. Konkrétně na přelom desátého a jedenáctého století. Kniha dějově předchází jeho tři velmi úspěšné historické bestsellery Pilíře země, Na věky věků a Ohnivý sloup.

Roky, poslední román britské spisovatelky Virginie Woolfové vydaný za jejího života, pomyslně mapuje její éru od sklonku devatenáctého do poloviny třicátých let minulého století. O jeho vůbec první český překlad se postaralo nakladatelství Odeon.

Na českých jevištích měla divadelní verze filmu Ingmara Bergmana Podzimní sonáta premiéru v roce 2003 v Divadle Na zábradlí, ovšem v produkci Studia DVA. Po sedmnácti letech se (po jednom brněnském nastudování) komorní drama vrátilo do Prahy. Ve Vršovickém divadle MANA ho s Danou Batulkovou a Lucií Štěpánkovou v hlavních rolích nastudoval Ondřej Zajíc, jenž se s Bergmanem poprvé setkal taktéž v roce 2003. Pro Dejvické divadlo tenkrát připravil jeho nejznámější opus Scény z manželského života.

Letos v březnu zesnulý americký scenárista a dramatik Terrence McNally (* 3. listopadu 1938; + 24. března 2020) napsal v roce 1995 hru Mistrovská lekce, v níž světová sopranistka Maria Callasová během veřejné mistrovské lekce adeptům operního zpěvu odhaluje své životní krize i svět operního umění. V české premiéře hry v roce 1997 v pražské Viole ztvárnila Marii Callasovou Eliška Balzerová.

Festival Divadlo, který každoročně v září přiváží do Plzně výběr z nejlepších domácích i zahraničních inscenací, byl letos z důvodů koronavirových omezení výrazně český. Ze zahraničí se v hlavním programu představilo jen Slovenské národné divadlo a francouzská inscenace Triumf lásky, vytvořená roku 2019 v koprodukci několika scén pro festival v Avignonu.

Není pochyb o tom, že Aneta Langerová dospěla na své hudební pouti k osobitosti. Nové album Dvě slunce dokazuje, že její hudební i pěvecký rukopis lze už na domácí scéně spolehlivě rozeznat od jiných. Kromě toho ji i jejího autorského a producentského kolegu Jakuba Zitka neopustily plodné múzy.

Přestože od vydání předešlého alba Maratonika k aktuálnímu Kráska a zvířený prach uplynulo sedm let, nic na první pohled zásadního se v hudební řeči Dana Bárty a skupiny Illustratosphere nezměnilo. V poklidu navázali tam, kde skončili, a mimoděk potvrdili směr, kterým vyrazili před dvaceti lety, kdy vydali prvotinu.

FOK svůj letošní (2019) cyklus staré hudby zahájil vystoupením souboru L’Arpeggiata, který v plejádě uskupení zaměřených na historicky poučenou interpretaci u nás zatím chyběl. Jeho domovskou zemí se stala Paříž, jakkoli pod vedením Christiny Pluhar, rakouské rodačky a hráčky na theorbu, loutnu, kytaru nebo harfu, která jej v roce 2000 založila, v něm působí nebo jím prošli hráči a zpěváci z mnoha zemí.

Studio Walt Disney Pictures přistoupilo na nová pravidla hry a rozhodlo se neposouvat premiéru svého nejnovějšího celovečerního animovaného snímku Raya a drak a přinést ho svých divákům domů na platformě Disney+.

Pixar vážně není jediný, kdo v současnosti točí výjimečné animáky pro celou rodinu...

Další film s Kevinem Costnerem, který se snaží dokázat, že westernový žánr stále ještě není mrtev.

Výstava „85“ Život, která trvá v pražské Malostranské besedě do úterý 30. června 2020, vznikla u příležitosti nedávných pětaosmdesátých narozenin fotografa Jana Saudka. Obsahuje jak klasické a mnohdy již viděné práce, tak snímky vystavené premiérově. Kromě toho by měla vyjít i objemná a výpravná publikace s pětaosmdesáti autorovými fotografiemi.

Stárnoucí muž v baloňáku, s rádiovkou na hlavě a cigaretou zapíchlou v zamračených ústech kráčí podél vysoké zdi. Zachycuje ho fotografie, která vznikla v estonském Tallinnu roku 1982, ale podobně nakvašeného chodce se skloněnou hlavou nebylo v té době těžké potkat kdekoli ve východním bloku, jak se říkalo zemím pod "patronátem" Sovětského svazu.

Ve foyer čáslavského Dusíkova divadla trvá do úterý 31. prosince 2019 výstava Průměty do ženské postavy. Jde o pomyslný dialog, možná i duel, dvou autorů, Terezy z Davle a Hynka Čermáka.

Tenhle komiks je ve svém žánru nejoceňovanější knihou posledních let. Posbíral mnoho cen a chválu na něj pějí čtenáři i literární vědci. Zároveň je knihou, kterou zakázali ve spoustě amerických knihoven kvůli její otevřenosti v sexu. Neříkejte, že už tohle není důvod, abyste po ní dychtivě sáhli?

Po více jak 55 letech u nás poprvé knižně vychází Barbarella, kultovní komiks, který svého času provokoval a posouval zažité hranice. Kultovní komiks dnes působí tak trochu jako muzejní kousek, což ovšem nic nemění na tom, že už od první stránky čtenář cítí, proč Barbarella vešla do historie. "Jestliže filmová adaptace platila za tehdy odvážnou, proti předloze je Jane Fondová jeptiška," píše v recenzi Jarda Konáš.