Pražská Galerie Smečky připravila výstavu malíře a kreslíře Zdeňka Buriana (* 11. února 1905; + 1. července 1981) Vlastní cestou, která potrvá do 15. února 2020. V expozici si je možné prohlédnout kvaše, oleje, tempery či perokresby, jejichž hlavními tématy jsou různé formy romantických dobrodružství.

Pražské Museum Kampa je majitelem jedné z nejucelenějších sbírek malíře Františka Kupky (* 23. září 1871; + 24. června 1957). Nová koncepce stálé výstavy děl tohoto vizionáře abstrakce prezentuje nejen práce z kolekce, které muzeum vlastní, ale návštěvník uvidí i obrazy z dlouhodobých zápůjček jiných institucí i soukromých osob.

Pražské kulturní léto korunovala dvojvýstava známého italského výtvarníka, projektanta a malíře Adriano Gentiliho. Jednu z páru jeho výstav jsme si mohli prohlédnout na Senovážném náměstí v umělecké Café kavárně, za druhou uměnímilovní návštěvníci spěchali do legendární Jindřišské věže v centru hlavního města, která zde stojí již od poloviny 14. století. Prapůvodně zvonice je dnes desetipatrovým kulturním stánkem, nabízejícím zábavu, poučení i odpočinek.

Jak známo, mistři tohoto uměleckého řemesla pocházejí nejenom z Čech, ale i ze severní Moravy. Dlouhých 250 let uplynulo od existence skelných hutích v údolí Desné, jak nám připomíná ve své publikaci Rapotínská sklárna, ještě vonící tiskařskou černí, rapotínský sklář a písmák František Kašík. Tento na slovo vzatý autor, absolvent Umělecko-průmyslové sklářské školy v Železném Brodě, amatérský historik, zabývající se sklářskou tradicí v Rapotíně u Velkých Losin, svým čtenářům nabízí čtivou formou ucelený obraz legendární rapotínské sklárny od roku 1829 až po smutný konec v roce 2009.

Excentrický román Homo Sapienne má mnoho specifik. Tím největším je jeho geografický původ, jde totiž o knihu mladé grónské autorky Niviaq Korneliussenové. Věnuje se problematice homosexuality, genderu, přijetí sebe sama i přijetí okolím. Hranice, které vytyčila formě, jsou rozvolněné a text je nebývale progresívní.

Deník, který se nedostal prokurátorovi do ruky... Touto lákavou anotací opatřilo pražské nakladatelství Orego knihu Rudolfa Černého Hochštapler, která vyšla zkraje léta 2019. Jedná se o reedici zcela výjimečného titulu. Původní Hochštapler byl vydán v omezeném nákladu roku 1964 a byl ihned rozebrán. I přes velký úspěch však nedošlo k dalšímu vydání, neboť v zasvěcených kruzích v Praze i v Brně se sázelo, kdo je kdo v knize o politické kariéře a osudech jednoho z českých „vlajkařů“, která nastavila tehdejší politické špičce zrcadlo.

Letošní sezonu zakončilo Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami premiérou hry Ira Briana Friela Tanec na konci léta. Částečně autobiografické dílo je nostalgicky laděné vyprávění Michaela, muže ve středním věku, který vzpomíná na léto roku 1936. Bylo mu sedm, vyrůstal na irském venkově a byl formován ženami. Kromě svobodné matky Kristy ho vychovávaly i její čtyři sestry.

Hru Po konci světa britského dramatika Dennise Kellyho uvedlo v pátek 31. května 2019 pražské Divadlo Bez zábradlí. Jediné dvě role hrají Karel Heřmánek ml. a Sarah Haváčová.

Starci na chmelu jsou prvním původním českým muzikálem z roku 1964. Písně z filmu Ladislava Rychmana se staly notoricky známými a příběh o dospívající lásce Filipa a Hanky inspiroval mnohé umělce k vytvoření divadelních adaptací. Do Moravského divadla v Olomouci se titul vrací po osmadvaceti letech. V roce 1991 jej nastudoval režisér a choreograf Daniel Wiesner; letos, v pátek 25. ledna 2019, měl premiéru v provedení činoherního souboru a režii Petra Novotného, který působil kromě jiného jako umělecký šéf Hudebního divadla v Karlíně a producent českých verzí muzikálů Jesus Christ Superstar nebo Evita.

FOK svůj letošní (2019) cyklus staré hudby zahájil vystoupením souboru L’Arpeggiata, který v plejádě uskupení zaměřených na historicky poučenou interpretaci u nás zatím chyběl. Jeho domovskou zemí se stala Paříž, jakkoli pod vedením Christiny Pluhar, rakouské rodačky a hráčky na theorbu, loutnu, kytaru nebo harfu, která jej v roce 2000 založila, v něm působí nebo jím prošli hráči a zpěváci z mnoha zemí.

Kantáta Schweigt stille, plaudert nicht, zvaná též Kávová kantáta, patří k nejznámějším světským dílům klasika evropského baroka J. S. Bacha. Často se stává podnětem i ke scénickým zpracováním. Jako Balet o kávě ji uvedl mezinárodní hudební festival Letní slavnosti staré hudby ve středu 17. července 2019 v pražském Divadle ABC.

Britský dirigent Simon Rattle má za sebou první spolupráci s Českou filharmonií. Bývalý šéf Berlínských filharmoniků a nyní London Symphony Orchestra si vybral pro tři pražské koncerty v Rudolfinu dvě skladby, symfonickou báseň Antonína Dvořáka Zlatý kolovrat a vokální symfonii Gustava Mahlera Píseň o zemi. V ní mezzosopránový part zpívala jeho manželka Magdalena Kožená.

Příběh Louskáček a myší král napsal E. T. A. Hoffmann (* 24. ledna 1776; + 25. června 1822) už v roce 1816, ale celosvětově se proslavil až o více než sedmdesát let později díky baletu Petra Iljiče Čajkovského (* 7. května 1840; + 6. listopadu 1893). Ten měl premiéru 18. prosince 1892 a dodnes patří k vánočnímu repertoáru baletních souborů.

Anežka (Jenovéfa Boková) z filmu Chvilky je mladá holka, která chce být hodná. Hodná dcera, hodná vnučka, hodná přítelkyně. Konflikty nevyřeší, protože se jim vyhýbá - bohužel.

Podtitul druhého pokračování Jurského světa: Zánik říše jako kdyby napovídal, že dinosauři snad už tentokrát vyhynou. Jenže na to vám, holoubkové, nenaletíme, chce se zvolat na adresu tvůrců před i po zhlédnutí filmu.

Stárnoucí muž v baloňáku, s rádiovkou na hlavě a cigaretou zapíchlou v zamračených ústech kráčí podél vysoké zdi. Zachycuje ho fotografie, která vznikla v estonském Tallinnu roku 1982, ale podobně nakvašeného chodce se skloněnou hlavou nebylo v té době těžké potkat kdekoli ve východním bloku, jak se říkalo zemím pod "patronátem" Sovětského svazu.

Ve foyer čáslavského Dusíkova divadla trvá do úterý 31. prosince 2019 výstava Průměty do ženské postavy. Jde o pomyslný dialog, možná i duel, dvou autorů, Terezy z Davle a Hynka Čermáka.

V Galerii ve věži na pražské Novoměstské radnici je do neděle 23. června 2019 výstava Sitenský 100. Představuje dílo fotografa Ladislava Sitenského (* 7. srpna 1919; + 14. listopadu 2009). Jeho vnučka Adéla Kándlová ji pojala jako oslavu stého výročí narození dědečka, proto ji tvoří stejný počet černobílých a barevných snímků, také knih, na kterých se podílel, či plakátů k minulým výstavám.

Po více jak 55 letech u nás poprvé knižně vychází Barbarella, kultovní komiks, který svého času provokoval a posouval zažité hranice. Kultovní komiks dnes působí tak trochu jako muzejní kousek, což ovšem nic nemění na tom, že už od první stránky čtenář cítí, proč Barbarella vešla do historie. "Jestliže filmová adaptace platila za tehdy odvážnou, proti předloze je Jane Fondová jeptiška," píše v recenzi Jarda Konáš.