Společně už představili českou krajinomalbu a impresionismus, do třetice teď zvou Správa Pražského hradu a Spolek výtvarných umělců Mánes na přehlídku Portrét v Čechách. V Císařské konírně ukazují více jak dvě stě artefaktů, převážně maleb, ale i kreseb, grafik a plastik, které vznikly za posledních dvě stě let.

Adventní čas uzavírá pouť daného roku na jeho cestě zestárnutí v novém letopočtu. Je to neodmyslitelné pravidlo času, rytmu zrození a zanikání, prostě věčného koloběhu lidského a lidských osudů... Naše globalizovaná společnost z tohoto času, který od nepaměti nazýváme časem vánočním, udělala pouťové panoptikum, a z lidí maratón kupujících štvanců.

Pražská Galerie Smečky připravila výstavu malíře a kreslíře Zdeňka Buriana (* 11. února 1905; + 1. července 1981) Vlastní cestou, která potrvá do 15. února 2020. V expozici si je možné prohlédnout kvaše, oleje, tempery či perokresby, jejichž hlavními tématy jsou různé formy romantických dobrodružství.

Varování prozaika Jiřího Šimáčka zní: nenávist může být dědičná, dokonce i nakažlivá. Pokud je otec brutálním vyšetřovatelem StB, syn se snadno může stát zkorumpovaným policistou v novém režimu.

Vlastimil Vondruška si v posledních letech užil psaní několikadílných epopejí věnovaných Přemyslovcům a husitské době. Zjevně neodolal a vyzbrojen historickými znalostmi využívanými v aktuální publicistice se pustil do další rodinné ságy s provokativním názvem Kronika zániku Evropy.

Výpravná publikace Všechny mé řeky (část nákladu s originálem signovaným autorkou) mapuje životní i uměleckou pouť výtvarnice Míly Fürstové.

Vedle kanonizovaných komediálních klasiků jako je Gogol nebo Moliére, je William Shakespeare dalším z velkých dramatiků, jehož hry se každoročně v nejrozličnějších podobách objevují na evropských amatérských i profesionálních scénách, a (nejen) díky moderním překladům jsou důkazem toho, že texty staré několik stovek let stále rezonují s dnešní společností. Jednou z těchto her je i komedie Jak se vám líbí (As You Like It), kterou například derniérovalo v květnu 2019 Divadlo Kolowrat a nově s ní přichází Divadlo na Vinohradech v režii Juraje Deáka.

Letošní sezonu zakončilo Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami premiérou hry Ira Briana Friela Tanec na konci léta. Částečně autobiografické dílo je nostalgicky laděné vyprávění Michaela, muže ve středním věku, který vzpomíná na léto roku 1936. Bylo mu sedm, vyrůstal na irském venkově a byl formován ženami. Kromě svobodné matky Kristy ho vychovávaly i její čtyři sestry.

Hru Po konci světa britského dramatika Dennise Kellyho uvedlo v pátek 31. května 2019 pražské Divadlo Bez zábradlí. Jediné dvě role hrají Karel Heřmánek ml. a Sarah Haváčová.

FOK svůj letošní (2019) cyklus staré hudby zahájil vystoupením souboru L’Arpeggiata, který v plejádě uskupení zaměřených na historicky poučenou interpretaci u nás zatím chyběl. Jeho domovskou zemí se stala Paříž, jakkoli pod vedením Christiny Pluhar, rakouské rodačky a hráčky na theorbu, loutnu, kytaru nebo harfu, která jej v roce 2000 založila, v něm působí nebo jím prošli hráči a zpěváci z mnoha zemí.

Kantáta Schweigt stille, plaudert nicht, zvaná též Kávová kantáta, patří k nejznámějším světským dílům klasika evropského baroka J. S. Bacha. Často se stává podnětem i ke scénickým zpracováním. Jako Balet o kávě ji uvedl mezinárodní hudební festival Letní slavnosti staré hudby ve středu 17. července 2019 v pražském Divadle ABC.

Britský dirigent Simon Rattle má za sebou první spolupráci s Českou filharmonií. Bývalý šéf Berlínských filharmoniků a nyní London Symphony Orchestra si vybral pro tři pražské koncerty v Rudolfinu dvě skladby, symfonickou báseň Antonína Dvořáka Zlatý kolovrat a vokální symfonii Gustava Mahlera Píseň o zemi. V ní mezzosopránový part zpívala jeho manželka Magdalena Kožená.

Příběh Louskáček a myší král napsal E. T. A. Hoffmann (* 24. ledna 1776; + 25. června 1822) už v roce 1816, ale celosvětově se proslavil až o více než sedmdesát let později díky baletu Petra Iljiče Čajkovského (* 7. května 1840; + 6. listopadu 1893). Ten měl premiéru 18. prosince 1892 a dodnes patří k vánočnímu repertoáru baletních souborů.

Anežka (Jenovéfa Boková) z filmu Chvilky je mladá holka, která chce být hodná. Hodná dcera, hodná vnučka, hodná přítelkyně. Konflikty nevyřeší, protože se jim vyhýbá - bohužel.

Podtitul druhého pokračování Jurského světa: Zánik říše jako kdyby napovídal, že dinosauři snad už tentokrát vyhynou. Jenže na to vám, holoubkové, nenaletíme, chce se zvolat na adresu tvůrců před i po zhlédnutí filmu.

Stárnoucí muž v baloňáku, s rádiovkou na hlavě a cigaretou zapíchlou v zamračených ústech kráčí podél vysoké zdi. Zachycuje ho fotografie, která vznikla v estonském Tallinnu roku 1982, ale podobně nakvašeného chodce se skloněnou hlavou nebylo v té době těžké potkat kdekoli ve východním bloku, jak se říkalo zemím pod "patronátem" Sovětského svazu.

Ve foyer čáslavského Dusíkova divadla trvá do úterý 31. prosince 2019 výstava Průměty do ženské postavy. Jde o pomyslný dialog, možná i duel, dvou autorů, Terezy z Davle a Hynka Čermáka.

V Galerii ve věži na pražské Novoměstské radnici je do neděle 23. června 2019 výstava Sitenský 100. Představuje dílo fotografa Ladislava Sitenského (* 7. srpna 1919; + 14. listopadu 2009). Jeho vnučka Adéla Kándlová ji pojala jako oslavu stého výročí narození dědečka, proto ji tvoří stejný počet černobílých a barevných snímků, také knih, na kterých se podílel, či plakátů k minulým výstavám.

Po více jak 55 letech u nás poprvé knižně vychází Barbarella, kultovní komiks, který svého času provokoval a posouval zažité hranice. Kultovní komiks dnes působí tak trochu jako muzejní kousek, což ovšem nic nemění na tom, že už od první stránky čtenář cítí, proč Barbarella vešla do historie. "Jestliže filmová adaptace platila za tehdy odvážnou, proti předloze je Jane Fondová jeptiška," píše v recenzi Jarda Konáš.