Až do pátku 20. března 2020 jsou k vidění v pražské Galerii Vltavín nejnovější obrazy malíře Romana Franty. Odbornou i širší veřejnost poprvé silně zaujal v devadesátých letech minulého století svými rozměrnými malbami se strukturami vytvořenými z divoce barevných, iluzívně ztvárněných tělíček hmyzu.

Město pod Svatobarborskou katedrálou se může pochlubit dvěma známými a respektovanými galeriemi. Nejsou soukromé, žijí a fungují tedy z peněz daňových poplatníků - do GASK, tedy Galerie Středočeského kraje, proudí především "krajské" finance, do Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory (GFJ) zase ty "městské".

Pražská Galerie Moderna připravila výstavu Stopy materiálů výtvarníka Vladimíra Boudníka (* 17. března 1924; + 5. prosince 1968). Ten si vytvořil originální rukopis. Využíval pro své grafiky obrazy vytvořené ze zbytků plechu, fragmentů šroubů či zničeného nářadí a ty pak obtiskoval na papír. Byl zakladatelem uměleckého stylu explosionalismu.

Daniel Křetínský nedávno novinářům svého deníku Blesk vyprávěl o tom, jak onemocněl koronavirem. Co ale o českém byznysmenovi soudí ve Francii, na jejíž mediální trh před časem vstoupil, vypovídá nedávno vydaná kniha Jérôma Lefilliâtra.

Kutnou Horu máme většinou spojenou s úžasnou architekturou, historií, která tímto městem několikrát prošla, i romantickými uličkami jakoby do současnosti přenesenými ze středověku. Kutnohořané však vždy byli patřičně pyšní i na "svoje" vodní mlýny a na jejich počet. Vždyť ještě počátkem 20. století jich pouze na katastru Kutné Hory klapalo čtrnáct. Pokud se podíváme výše po toku až do Malešova, tak jich na Vrchlici napočítáme šestnáct a k tomu musíme ještě připočítat osm na Bylance...

Na Antarktidu se nejsnáze dostanou vědci nebo vrcholoví sportovci. Posádku polárních stanic zpravidla doplňují ještě technik, lékař a kuchař. Umělec David Böhm není ani jedno, ale záminku si přece našel: rozhodl se o ledovém kontinentu napsat knihu.

Karetní partii pro dva herecké mistry uvedlo pražské Divadlo Na Jezerce s Jiřinou Bohdalovou a Milanem Kňažkem v hlavních rolích. Hru nazvanou Gin Game od amerického dramatika Donalda L. Coburna režíruje Radek Balaš.

„Třeba vám to dojde pomilionpátý, lidi hloupí. Anebo pomilionšestý.“ - (Jan Werich: Tři veteráni)

Vedle kanonizovaných komediálních klasiků jako je Gogol nebo Moliére, je William Shakespeare dalším z velkých dramatiků, jehož hry se každoročně v nejrozličnějších podobách objevují na evropských amatérských i profesionálních scénách, a (nejen) díky moderním překladům jsou důkazem toho, že texty staré několik stovek let stále rezonují s dnešní společností. Jednou z těchto her je i komedie Jak se vám líbí (As You Like It), kterou například derniérovalo v květnu 2019 Divadlo Kolowrat a nově s ní přichází Divadlo na Vinohradech v režii Juraje Deáka.

FOK svůj letošní (2019) cyklus staré hudby zahájil vystoupením souboru L’Arpeggiata, který v plejádě uskupení zaměřených na historicky poučenou interpretaci u nás zatím chyběl. Jeho domovskou zemí se stala Paříž, jakkoli pod vedením Christiny Pluhar, rakouské rodačky a hráčky na theorbu, loutnu, kytaru nebo harfu, která jej v roce 2000 založila, v něm působí nebo jím prošli hráči a zpěváci z mnoha zemí.

Kantáta Schweigt stille, plaudert nicht, zvaná též Kávová kantáta, patří k nejznámějším světským dílům klasika evropského baroka J. S. Bacha. Často se stává podnětem i ke scénickým zpracováním. Jako Balet o kávě ji uvedl mezinárodní hudební festival Letní slavnosti staré hudby ve středu 17. července 2019 v pražském Divadle ABC.

Britský dirigent Simon Rattle má za sebou první spolupráci s Českou filharmonií. Bývalý šéf Berlínských filharmoniků a nyní London Symphony Orchestra si vybral pro tři pražské koncerty v Rudolfinu dvě skladby, symfonickou báseň Antonína Dvořáka Zlatý kolovrat a vokální symfonii Gustava Mahlera Píseň o zemi. V ní mezzosopránový part zpívala jeho manželka Magdalena Kožená.

V novém filmu Frčíme studia Pixar se dva dospívající elfští bratři vydají na dobrodružnou pouť za magickým krystalem. Výsledkem je solidní rodinná animovaná podívaná, řadící se však v kontextu filmů od Pixaru k těm obyčejnějším a méně nápaditým...

Stejně jako Bílý tesák pochází i příběh psa Bucka z pera spisovatele Jacka Londona. Film Volání divočiny, v němž si zahráli kromě jiných Harrison Ford a Omar Sy, je ale pozoruhodný i tím, že jeho psí hrdina je v něm kompletně digitální.

Příběh Louskáček a myší král napsal E. T. A. Hoffmann (* 24. ledna 1776; + 25. června 1822) už v roce 1816, ale celosvětově se proslavil až o více než sedmdesát let později díky baletu Petra Iljiče Čajkovského (* 7. května 1840; + 6. listopadu 1893). Ten měl premiéru 18. prosince 1892 a dodnes patří k vánočnímu repertoáru baletních souborů.

Stárnoucí muž v baloňáku, s rádiovkou na hlavě a cigaretou zapíchlou v zamračených ústech kráčí podél vysoké zdi. Zachycuje ho fotografie, která vznikla v estonském Tallinnu roku 1982, ale podobně nakvašeného chodce se skloněnou hlavou nebylo v té době těžké potkat kdekoli ve východním bloku, jak se říkalo zemím pod "patronátem" Sovětského svazu.

Ve foyer čáslavského Dusíkova divadla trvá do úterý 31. prosince 2019 výstava Průměty do ženské postavy. Jde o pomyslný dialog, možná i duel, dvou autorů, Terezy z Davle a Hynka Čermáka.

V Galerii ve věži na pražské Novoměstské radnici je do neděle 23. června 2019 výstava Sitenský 100. Představuje dílo fotografa Ladislava Sitenského (* 7. srpna 1919; + 14. listopadu 2009). Jeho vnučka Adéla Kándlová ji pojala jako oslavu stého výročí narození dědečka, proto ji tvoří stejný počet černobílých a barevných snímků, také knih, na kterých se podílel, či plakátů k minulým výstavám.

Po více jak 55 letech u nás poprvé knižně vychází Barbarella, kultovní komiks, který svého času provokoval a posouval zažité hranice. Kultovní komiks dnes působí tak trochu jako muzejní kousek, což ovšem nic nemění na tom, že už od první stránky čtenář cítí, proč Barbarella vešla do historie. "Jestliže filmová adaptace platila za tehdy odvážnou, proti předloze je Jane Fondová jeptiška," píše v recenzi Jarda Konáš.