Pražské kulturní léto korunovala dvojvýstava známého italského výtvarníka, projektanta a malíře Adriano Gentiliho. Jednu z páru jeho výstav jsme si mohli prohlédnout na Senovážném náměstí v umělecké Café kavárně, za druhou uměnímilovní návštěvníci spěchali do legendární Jindřišské věže v centru hlavního města, která zde stojí již od poloviny 14. století. Prapůvodně zvonice je dnes desetipatrovým kulturním stánkem, nabízejícím zábavu, poučení i odpočinek.

V galerii Kryt v Klášterci nad Ohří si lze do neděle 1. září 2019 prohlédnout výstavu Karikatury kreslíře a spolupracovníka deníku Právo Mirka Kemela. Expozici tvoří zhruba čtyři desítky černobílých a barevných velkoformátových kreslených vtipů.

Malíř Josef Jíra (* 11. října 1929; + 15. června 2005) byl nazýván básníkem Podkrkonoší. Retrospektiva Divadlo světa, kterou lze v Oblastní galerie Liberec vidět do neděle 29. září 2019, ho ukazuje v mnoha výtvarných i životních rolích. Jako originálního expresionistu, sugestivního portrétistu, pozorného pozorovatele městských reálií i člověka zmítaného vnitřními běsy.

Petra Hůlová patří svým sofistikovaným způsobem zpracování nejčastěji rodinných témat ke stálicím české literární scény. Do hlubin problémů české rodiny nahlédla i ve svém nejnovějším románu. V knize Zlodějka mýho táty reflektuje rozvod a střídavou péči z pohledu desetiletého Mikyho.

Letošní připomenutí devadesátin Milana Kundery (* 1. dubna 1929) vybídlo literárního vědce a historika Milana Blahynku (* 29. srpna 1933) k vydání souboru statí s názvem Sedm kapitol o díle Milana Kundery.

Kniha Mileny Městecké Evropa v agonii pochodů smrti 1944–1945 s podtitulem Po stopách pochodů smrti lidických žen, vězňů a válečných zajatců má nesmírnou dokumentační hodnotu. Je to mimořádný příspěvek k dějinám druhé světové války, k jedné z nejčernějších kapitol svědectví nacistické krutosti, nelidskosti a běsu, které nesmí být nikdy zapomenuto. Knihu vydalo nakladatelství Orego, k dostání bude i v Památníku Lidice.

Letošní sezonu zakončilo Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami premiérou hry Ira Briana Friela Tanec na konci léta. Částečně autobiografické dílo je nostalgicky laděné vyprávění Michaela, muže ve středním věku, který vzpomíná na léto roku 1936. Bylo mu sedm, vyrůstal na irském venkově a byl formován ženami. Kromě svobodné matky Kristy ho vychovávaly i její čtyři sestry.

Hru Po konci světa britského dramatika Dennise Kellyho uvedlo v pátek 31. května 2019 pražské Divadlo Bez zábradlí. Jediné dvě role hrají Karel Heřmánek ml. a Sarah Haváčová.

Starci na chmelu jsou prvním původním českým muzikálem z roku 1964. Písně z filmu Ladislava Rychmana se staly notoricky známými a příběh o dospívající lásce Filipa a Hanky inspiroval mnohé umělce k vytvoření divadelních adaptací. Do Moravského divadla v Olomouci se titul vrací po osmadvaceti letech. V roce 1991 jej nastudoval režisér a choreograf Daniel Wiesner; letos, v pátek 25. ledna 2019, měl premiéru v provedení činoherního souboru a režii Petra Novotného, který působil kromě jiného jako umělecký šéf Hudebního divadla v Karlíně a producent českých verzí muzikálů Jesus Christ Superstar nebo Evita.

Kantáta Schweigt stille, plaudert nicht, zvaná též Kávová kantáta, patří k nejznámějším světským dílům klasika evropského baroka J. S. Bacha. Často se stává podnětem i ke scénickým zpracováním. Jako Balet o kávě ji uvedl mezinárodní hudební festival Letní slavnosti staré hudby ve středu 17. července 2019 v pražském Divadle ABC.

Britský dirigent Simon Rattle má za sebou první spolupráci s Českou filharmonií. Bývalý šéf Berlínských filharmoniků a nyní London Symphony Orchestra si vybral pro tři pražské koncerty v Rudolfinu dvě skladby, symfonickou báseň Antonína Dvořáka Zlatý kolovrat a vokální symfonii Gustava Mahlera Píseň o zemi. V ní mezzosopránový part zpívala jeho manželka Magdalena Kožená.

Muzikál Legenda jménem Holmes uvedlo ve čtvrtek 18. října 2018 ve světové premiéře Hudební divadlo v Karlíně v Praze. Autorem hudby, libreta a písňových textů je Ondřej G. Brzobohatý.

Příběh Louskáček a myší král napsal E. T. A. Hoffmann (* 24. ledna 1776; + 25. června 1822) už v roce 1816, ale celosvětově se proslavil až o více než sedmdesát let později díky baletu Petra Iljiče Čajkovského (* 7. května 1840; + 6. listopadu 1893). Ten měl premiéru 18. prosince 1892 a dodnes patří k vánočnímu repertoáru baletních souborů.

Anežka (Jenovéfa Boková) z filmu Chvilky je mladá holka, která chce být hodná. Hodná dcera, hodná vnučka, hodná přítelkyně. Konflikty nevyřeší, protože se jim vyhýbá - bohužel.

Podtitul druhého pokračování Jurského světa: Zánik říše jako kdyby napovídal, že dinosauři snad už tentokrát vyhynou. Jenže na to vám, holoubkové, nenaletíme, chce se zvolat na adresu tvůrců před i po zhlédnutí filmu.

V Galerii ve věži na pražské Novoměstské radnici je do neděle 23. června 2019 výstava Sitenský 100. Představuje dílo fotografa Ladislava Sitenského (* 7. srpna 1919; + 14. listopadu 2009). Jeho vnučka Adéla Kándlová ji pojala jako oslavu stého výročí narození dědečka, proto ji tvoří stejný počet černobílých a barevných snímků, také knih, na kterých se podílel, či plakátů k minulým výstavám.

Výstavu Naděje x vyhynutí americké fotografky Ami Vitale, která trvá do neděle 7. dubna 2019, připravilo pražské Czech Photo Centre. Autorka je významnou personou reportážní fotografie, zaznamenávala válečné konflikty a poté se začala věnovat dokumentování divoké přírody. Její snímky byly často k vidění i v prestižním magazínu National Geographic.

V prestižní londýnské Tate Gallery je možné do středy 15. května 2019 vidět černobílé snímky fotografky Markéty Luskačové. Odešla z normalizačního Československa do Velké Británie, kde se dokázala se svými snímky prosadit. Výstava je podpořena Českým centrem a je součástí festivalu Czech 100, který probíhal do 9. prosince 2018. V jeho rámci uspořádalo centrum společně s dalšími partnery dvacet projekcí, výstav a představení po celém Londýně.

Po více jak 55 letech u nás poprvé knižně vychází Barbarella, kultovní komiks, který svého času provokoval a posouval zažité hranice. Kultovní komiks dnes působí tak trochu jako muzejní kousek, což ovšem nic nemění na tom, že už od první stránky čtenář cítí, proč Barbarella vešla do historie. "Jestliže filmová adaptace platila za tehdy odvážnou, proti předloze je Jane Fondová jeptiška," píše v recenzi Jarda Konáš.