Jako má Francie Édouarda Louise, má Nizozemsko Lucase Rijnevelda. Spisovatele, jenž s co největší autenticitou a neústupností sdílí těžkosti dospívání na venkově a hledání identity. V Rijneveldově druhém románu Ty moje skvostné zvířátko doslova vře téma sexuálního predátorství.
Lucas Rijneveld, dříve vystupující pod rodným jménem Marieke Rijneveldová, se před dvaatřiceti lety narodil jako žena. V minulosti se tak ovšem přestal identifikovat a z původního onikání, které obvykle používají lidé neurčeného pohlaví, před dvěma lety přešel na mužský gender. Tolik na vysvětlenou, proč je hrdinkou autobiografické prózy čtrnáctiletá dívka, jež zůstává anonymní.
Českému publiku je znám už jeho literární debut S večerem přichází tíseň, za nějž v roce 2020 získal prestižní mezinárodní Man Bookerovu cenu. V próze líčí obtížné dětství v ortodoxní protestantské rodině poznamenané ztrátou sourozence. Vedlejší postavou je veterinář, který pravidelně navštěvuje farmu, na níž autor, tehdy ještě autorka, vyrůstal.
Onen zvěrolékař dostává v knize Ty moje skvostné zvířátko hlavní slovo. Stává se vypravěčem jejich utajeného milostného vztahu, přičemž užívá druhou osobu jednotného čísla, kdy je adresátkou nejmenovaná Marieke. Ta je čirou nabokovskou nymfičkou. V některých ohledech dětinskou, jindy zcela uvědomělou adolescentkou s až nepříjemně pronikavým úsudkem.
Proti umírněnější a přehlednější prvotině se ve druhém počinu Rijneveld plně oddává nekontrolovanému psaní. Na čtenáře prudce chrlí sáhodlouhá souvětí, jež jako by kopírovala překotný, takřka nezastavitelný proces veterinářova mozku. Niterné úvahy se ustavičně hrnou, aniž by kromě pár poněkud nesrozumitelnějších kapitol byly příliš zahlcující.
Myšlenkové pochody protagonisty, lavírujícího mezi zvrhlíkem a obětí nedovolené něhy, představují veskrze přístupný a spolehlivý odraz duše. Mísí se v nich sexuální posedlost zapovězeným objektem vášně, pocity zamilovanosti ve střetu se stoupající vinou nebo nevyzpytatelné odkazy na dobovou popkulturu, zejména grungeovou kapelu Nirvana.
Nabízí se srovnání s Lolitou, jež tematiku zakázaného poměru věkově vzdálených milenců před sedmi desetiletími otevřela. Na rozdíl od námětem obdobné novely Svolení z pera Vanessy Springoraové, která ji svým pojetím jasně odsuzuje, se v Rijneveldově díle opět vtělujeme do samotného predátora.
Jeho pohledem, protkaným čarovným i pohoršujícím jazykem, hříšné činy jednomyslně zatratit nelze. Zmocňuje se totiž našich hlubokých pocitů, v nichž dostává zlo a dobro rovnoměrně vymezené místo. Právě v tomto hledisku vězí nepopiratelně silné vyznění románu.
Autorka: Kristýna Skalníková
Zdroj: novinky.cz
Další knižní a audioknižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny