Tři tváře Jiřího Šlitra připomněl koncert Šli tři Šlitři uvedený ve čtvrtek 15, února 2024 v pražském Divadle Semafor, v den stého výročí jeho narození. Šlitr muzikant, Šlitr výtvarník a Šlitr komik byli tématem vzpomínkového večera na jednoho ze zakladatelů a protagonistů divadla.
Původní plán byl uspořádat Šlitrovi velkolepou oslavu v jednom velkém pražském divadle. A je moc dobře, že to nedopadlo, protože pompéznost je to poslední, co se k oslavenci hodí.
Jiří Šlitr patří do intimního prostředí Semaforu, kde na něj s láskou vzpomínali a s porozuměním interpretovali jeho a Suchého písničky. A publikum si je tiše pobrukovalo s nimi.
Na úvod symbolicky zazněla píseň K smíchu toto představení z první semaforské hry Člověk z půdy a po ní v podání dvanáctileté Ley Hurábové Včera neděle byla. A pak už šel jeden hit za druhým, Ach, ta láska nebeská, Je nebezpečné dotýkat se hvězd, Motýl, Malé kotě, ale i ty méně známé. Většina v podání sólistů, další v orchestrální podobě perfektně šlapajícího komorního obsazení semaforské kapely pod vedením pianisty Jakuba Přibyla.
Jiří Suchý, jemuž to i ve dvaadevadesáti letech stále báječně zpívá, potěšil rozehranou verzí písně Koupil jsem si knot, s Jitkou Molavcovou byli skvělými partnery v řadě čísel.
Swingovým cítěním zaujala i stále výborná Olina Patková. Nevyplaceným blues a Krajinou posedlou tmou se blýskl Petr Macháček, šansonovou zpěvností a šarmem Jolana Haan Smyčková a Jiří Štědroň. Nezapadli ani zpívající trumpetista Michal Stejskal, Barbora Šampalíková a skvělé muzikantsko-pěvecké trio Eliška Hurábová, Veronika Tichá a Magdalena Jedličková.
Samozřejmě že na mnoho oblíbených písní nedošlo, to by večer musel trvat až do rána. Ale je dobře, že zazněly i ty méně známé. Třeba melodram Můj pes v jímavém přednesu Jitky Molavcové. A došlo i na samotného Šlitra ve známém televizním klipu k písni Řada koní.
Šlitrovu výtvarnou tvář představily jeho kresby promítané střídavě s vtipným komentářem na zadní plátno. Půvabný byl nápad sestavit z jeho kreseb muzikantů výtvarný big band hravě okomentovaný Jiřím Suchým.
Večer končil písní Jó, to jsem ještě žil a růží, kterou ve váze na provázku poslal Jiří Suchý Jiřímu Šlitrovi do jeho nebeského angažmá. Bylo to gesto něžné a krásné.
Z původního plánu na jeden koncert vznikl pořad, který se bude na dejvické scéně hrát do konce roku 2024. Možná i déle. Už teď jsou reprízy beznadějně vyprodané.
Autorka: Radmila Hrdinová
Snímky Petra Sankota
Zdroj: novinky.cz
Další divadelní recenze najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery