Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček, na stolečku mistička, na mističce vodička, v té vodičce rybička. Kde je ta ryba? Kočka ji snědla. Kde je ta kočka? V lesy zaběhla. Kde jsou ty lesy? Na prach shořely. Kde je ten prach? Voda ho vzala. Kde je ta voda? Voli ji vypili. Kde jsou ti voli? Páni je snědli. Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni.
Rozverně morbidní dětská říkanka o koloběhu života se stala inspirací pro vznik autorské inscenace Kde je ta ryba?, jíž se do Dejvického divadla patnáct let od premiéry 39 stupňů vrací převážně filmový režisér, tvůrce mimo jiné legendárních komedií Samotáři a Jedna ruka netleská, proslulých specifickým černým humorem, David Ondříček. Tentokrát nejen jako režisér, ale také jako autor hry, jež ovšem díky svému asociativnímu charakteru prozrazuje, že ji psal David Ondříček v průběhu zkoušení na základě hereckých improvizací.
Hned na začátku se inscenace pouští na velmi tenký led, když diváky přizve k narozeninové oslavě čerstvého padesátníka, jenž zde v podání Jaroslava Plesla v duchu bilancování nad svým dosavadním životem pozuráží všechny nejbližší. Vzhledem k tomu, že poslední uvedená premiéra Dejvického divadla Fifty Petra Zelenky, který si vlastní hru rovněž sám režíroval, pojednává totéž téma mužské krize středního věku, nelze se nepozastavit nad poněkud zastydlou dramaturgií. Pod Ondříčkovou novinkou ostatně žádný dramaturg ani není podepsán. Podobně jako u Zelenkovy inscenace se ale ukázalo, jak dramaturgické tápání dokáže podržet perfektní kondici si držící dejvický soubor v kombinaci s pečlivě volenými hereckými posilami. V tomto případě vzhledem k žánru muzikálové parodie výborně obsazenou Annou Fialovou, která je navíc v blond paruce jako vystřižená z plakátů lákajících ke sledování seriálu Iveta. Vyprodané hlediště je zaručeno.
Podobně rozpačitá jako z tématu jsem byla zpočátku i z nonsensově parodického žánru inscenace: muzikál se totiž rozjíždí ne zrovna líbivě interpretovanou sborovou písní a skutečně morbidní scénou, v níž Jaroslav Plesl a Pavel Šimčík coby dva malí haranti Kája a Ondra společně počůrají a zapálí malé kotě, které najdou v kanálu, a vzápětí si z něj udělají fotbalový míč. Tím zpečetí své celoživotní přátelství, jež následně přeroste ve společný byznys: tzv. mobilní krematorium K. O. (Kája a Ondra): Když jsi k. o., volej K. O.! Ačkoli i nadále muzikál lavíruje na hraně trapnosti, například když Václav Neužil coby pojišťovák testuje Ondřejovu slepotu tím, že mu zatančí s holou řití přímo před nosem, daří se mu tuto hranu vybalancovat, až publiku nezbývá než kapitulovat a oddat se slastně provinilému smíchu.
Postupně se navíc tvůrcům daří diváky uchlácholit, že se přeci jen smějí vcelku sofistikovanému humoru, především díky chytře přeskládanému scénosledu a hereckým výkonům Simony Babčákové v roli flegmatické manželky-alkoholičky a Anny Fialové coby věčně hodné sestřičky, jež však trpí jakousi zvláštní formou Tourettova syndromu. Herci nakonec přeci jen skvěle zpívají i tančí (o skvělé pěvecké vybavenosti Anny Fialové jsem věděla, ale výšky Babčákové mě překvapily!) a muzikál tak příjemně graduje ke dvěma skutečně pozoruhodným číslům: pouličnímu rapu a písni o ženském údělu, jejíž téma se vtipně promítlo i do choreografie – zatímco herečky vzadu pěvecky i tanečně v překotném tempu „oddřou“ vtipně nadsazený song o domácích pracích, muži divákům před nimi v tupě zpomaleném tempu chvástavě ukazují svaly, čímž akorát zakrývají výhled. Nebýt zbytečně dosloveného konce, zblajzla bych tu rybu Dejvickým i s navijákem!
Dejvické divadlo, Praha – David Ondříček: Kde je ta ryba? Režie David Ondříček, scéna a kostýmy Marek Cpin, hudba a hudební nastudování Marek Doubrava, choreografie Marek Zelinka. Premiéra 4. května 2023 (psáno z reprízy 9. května).
Autorka: Kateřina Kykalová
Zdroj: divadelni-noviny.cz
Další divadelní recenze najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery