Slavná ruská operní hvězda Anna Netrebko „vyťala Praze políček“ – a ta má prý z ostudy kabát. Tak alespoň soudí Alex Švamberk v Novinkách.cz. Patrně mu ta formulace s políčkem v titulku připadala vtipná a úderná. Alex Švamberk se totiž netají obdivem k „noblese“ této dámy. Argumentuje, jako bohužel i řada jeho kolegů, stokrát opakovanou nepravdou, která tím nepřestává být lží: operní diva prý vlastně odsoudila Putinovu agresi už tím, že kritizovala válku na Ukrajině jako takovou, tak co?
Nepoužila přitom odvážně oficiální termín „speciální vojenské operace“, hurá! To ale nemá s odvahou nic společného, přesně naopak, odvaha by byla, kdyby odsudek se vším všudy nechala a jen místo obecné „války“, v níž jsou namočeny přinejmenším vždy obě strany, použila Putinův terminus technicus (podobný jako měl Hitler: „operace Barbarossa“).
Odsuzuji „speciální vojenskou operaci na Ukrajině“ zní úplně jinak než „odsuzuji válku“ – pak by nebylo o adresátu odsudku pochyb. Nevím, zda jsou naši publicisté, nejen známá provařená „echa Moskvy“, jichž u nás v posledním roce vyrostlo jako jedovatých hub po Černobylu, natolik nedovtipní, nedovzdělaní nebo koupení, když tuto lež do omrzení nekriticky papouškují.
To pánové V+W roku 1938 dokázali být při kritice šíření nesmyslných lží domácí novinářskou pátou kolonou adresnější: „Co to tu kecáte?“ ohradí se Jiří Voskovec vůči dezinformacím partnera. „No, já to říkám částečně z vlastní blbosti,“ odpoví Jan Werich, „a částečně za cizí peníze!“ Jako by znal naši dnešní trollí scénu.
U dlouholeté Putinovy obdivovatelky Anny Netrebko je zarážející, že její obdiv, tudíž i významná veřejná podpora celebrity světového významu válečnému zločinci, pokračoval i po 24. únoru 2022. „Statečná“ Netrebko, jíž, jak známo, z vůle pražských radních nebyl umožněn koncert v Obecním domě, jako odpověď prý „vyťala Praze políček“. Čím? Nu, tím, že pozvala pražské posluchače na další, tentokrát vídeňský koncert. Tam prý nejsou radní tak omezení a zabednění jako u nás, a vystoupení neruší.
Bodejť by ho rušili, když má privilegovaná hvězda kromě ruského i rakouské státní občanství. Představme si, že by před osmdesáti lety jiná světová hvězda první velikosti, geniální filmařka a chlouba nacistické Německé říše Leni Riefenstahlová, měla přijet s velkou slávou představit svůj nový dokument do Prahy. Třeba rovnou ze slavné berlínské Olympiády 1936. A že by jí to pražští radní, vzhledem k zahraničněpolitické situaci důvodně, zatrhli – a ona by své obdivovatele pozvala například do Paříže, kde ji až do začátku války velmi obdivovali a udělovali jí ceny.
I tehdy by publicisté Švamberkova formátu psali o naší zabedněnosti, a naopak noblese režisérky, do té doby ovšem služky režimu nám otevřeně nepřátelského?
Autor: Vladimír Just
Zdroj. forum24.cz
Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Další glosy si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery