Začátkem září 2024 se knihkupeckých pultech objeví zajímavá fotografická publikace Bojanovský, Skopec, Procházka: Kutná Hora. Její podtitul zní - S básněmi Jiřího Ortena. Úvodní slovo napsala herečka Hana Ornestová. S autorčiným svolení její text zveřejňujeme...
O Jiřím Ortenovi nedokážu psát bez vzpomínky na svého otce, divadelního režiséra a dramaturga, Otu Ornesta. Na Jiřího se dívám také trochu tátovýma očima, ostatně co jiného mi zbývá. Táta totiž celý život se svým bratrem vnitřně polemizoval a zároveň posuzoval vše, co se ho osobně dotýkalo, Jiřího viděním.
Tátovi bylo šest let, když se Jiří narodil, hrál tedy roli velkého bratra. Velmi brzy začali společně podnikat dlouhé výlety a táta mu vyprávěl o Praze, o divadelních představeních, která viděl, naučil ho zpívat písně, které zpívali ve vinárnách, hráli si na rýmy. Bylo mu v té době čtrnáct let a byl to tátův nejvěrnější posluchač, takový už se po celý život marně hledá.
Když se táta po válce dověděl o Jiřího tragické smrti, věděl, že ztratil nejbližšího člověka. Ta rána se nikdy nezahojila. Když se ale seznámil s jeho dílem, našel částečně satisfakci v šíření jeho odkazu.
Táta psal v mládí poezii, tiskli ho i v kutnohorských novinách a časopisech, za války i v Anglii v tamním českém tisku. Ale když se po válce seznámil s odkazem svého bratra, nenapsal už jediný verš. Niternost tohoto prožitku jako by mu vzala potřebu se dál psaním poezie aktivně zabývat.
Ortenovy verše si podmanily tisíce lidí, vzniklo jakési bratrství spřízněných duší, u táty by se ale zájem o bratrův odkaz dal přirovnat spíše k posedlosti, která ho nikdy neopustila.
Je pochopitelné, že určité okouzlení, dá-li se to tak říci, přenesl i na mě. V tom správném věku, tedy v pubertě, mě nejvíc oslovily Ortenovy deníky, jejichž rukopisy měl k dispozici můj otec. I můj bratr Jiří Ornest říkal, že když se jich mohl konečně dotknout, tak ho prsty doslova pálily touhou. Ortenovo dílo na mě působilo nejen obsahem, ale i stylistickou úpravou, třeba autorovým kaligrafickým písmem. Uzavřenost, solitérství a rezervovanost, naše rodinná anamnéza, tak problematická právě v době dospívání, učinila pro mě z Jiřího deníků něco jako bibli.
Bezprostředně po válce Ortenova poezie zaznamenala silné ohlasy. Po nástupu komunismu se však Jiří Orten stal zcela nepřijatelným a jeho básně dlouho nesměly vycházet. I když se mnohá vydání mému otci podařilo zrealizovat, situace se výrazně zlepšila až po sametové revoluci. Tak mohl také vzniknout i literární festival Ortenova Kutná Hora, který slavil roku 2023 už třicáté výročí.
Tímto festivalem se mi znovu otevřel Jiřího svět, svět Kutné Hory, kterou tolik miloval. Vlašský dvůr, Barbora, jeho rodná Kollárova třída, místa která zvěčnil svými verši i prózou Jejich atmosféra je jednoduše nepopsatelná a verše, hudba a zpěv, jež během festivalu vždy zazní, podmanivost těchto míst ještě umocní.
V roce 1959, ve kterém jsem se narodila, by bylo Jiřímu čtyřicet let. Kolikrát v životě jsem si říkala, jaké by to bylo moci s ním aspoň na chvíli mluvit. Zeptala bych se ho ráda určitě na tisíc věcí… Ale těžko si lze představit, že by se takového věku vůbec dožil - těch nástrah bylo příliš mnoho. Okolnost, že se rozhodl neemigrovat, vlastně určila nejen celý jeho zbývající život, ale i život, který by následoval v případě, že by nedošlo k oné osudové nehodě, kdy byl sražen projíždějící sanitkou. Jiří začíná jednu ze svých úvah v Červené knize slovy: ”Nezvoliv sobě…” Jak napsal můj otec, od tohoto spojení se odvozuje slovo úděl, protože veškerá nacionální hrdost, pocit příslušnosti národní, rasové, či vůbec etnické, vyplývá nikoliv z vlastní volby, nýbrž z naprosté náhody.
Jiří Orten chtěl prožít všechno se svým národem a s těmi, kteří mají stejný úděl, aby o tom mohl podat svědectví: “Není mnoho cest, nejsou jakékoliv cesty, je jen jediná cesta! Má cesta. Nejde o vlastnictví, jde o úděl."
Autorka: Hana Ornestová
Snímek. Archív autorky
Knihu Bojanovský, Skopec, Procházka: Kutná Hora - S básněmi Jiřího Ortena Hana Ornestová pokřtí v pátek 6. září 2024 společně s předsedou Klubu rodáků a přátel Kutné Hory Vlastislavem Navrátilem a doyenem kutnohorských fotografů Jaromírem Procházkou, který stál u zrodu této publikace, při vernisáži výstavy Pocta Jiřímu Ortenovi, kterou umělecká agentura a galerie ArcusGallery připravila v kutnohorské umělecké kavárně Čert a Káča (Husova 102/5 - v podloubé). Knihu nabízejí všechna dobrá knihkupectví, prohlédnout a objednat si ji můžete také v internetovém Knihkupectví theressa nebo přímo zde.
Další glosy si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery