Rozhovor - Světově uznávaný ilustrátor Alex Brychta v rodné zemi neprorazil, na Čechy však nezanevřel

I Alešovi v té době kreslení pomáhalo sžít se s novým prostředím a překonávat jazykovou bariéru. Ve škole jeho talent podporovali, a tak se mu v nové zemi zalíbilo. Několik let po příjezdu mu vyšla jeho první ilustrovaná kniha a od té doby posbíral mnohá ocenění. To nejvyšší, Řád britského impéria, obdržel v roce 2012 od královny Alžběty II. za službu dětem.

Dalo Vám to pocit, že už jste odvedl dost práce, nebo tvoříte naopak více?

Kreslím stále a právě ted’ mi vyšlo třicet nových knih, na kterých jsem přes rok pracoval s Rodem Huntem. Máme za sebou už 30 let spolupráce a přes pět stovek vydaných knih.

Nejvíce Vás proslavily právě ilustrace knih Roda Hunta. Dětské postavy Biff, Chip a Kipper znají děti ve 150 zemích světa. Proč jsou tak populární?

V anglicky mluvících zemích se používají jako čítanky, třeba ve Velké Británii se používají na osmdesáti procentech základních škol. Jinde se z nich děti učí anglicky. Knihy jsou zábavné, jdeme v nich s dobou, na výběr je mnoho čtenářských úrovní, jde o promyšlený systém.

V rozhovoru pro BBC jste si postěžoval na komunistický slabikář z dětství, vyšly Vám nějaké knihy pro děti v České republice?

Ten slabikář mám dokonce doma, někdo mi ho věnoval. Moje ilustrace na českých školách a v jejich knihách bohužel neznají. Kdysi nakladatelství Grada vydalo pár knih v českém překladu, ale neslyšel jsem, že by o ně byl zájem. Poslali jsme do České republiky i anglické verze, ale nic se nedělo, a tak jsem je věnoval nadaci Naše dítě.

Doufám, že jste na Čechy nezanevřel, když Vás tam nikdo nezná.

To ne, mám tam stále příbuzné a také díky nim jsem tam byl naposled v roce 2012. Zorganizovali výstavu v Mánesu, sešlo se nás deset umělců z rodu Brychtů a vystavovali jsme společně.

Mluvíte pořád skvěle česky i přesto, že náš jazyk téměř nepoužíváte. Předal jste češtinu i svým dětem?

Pokoušel jsem se o to, ale neuspěl jsem. Nepokračují ani v uměleckém směru.

Všimla jsem si ale jména Vašeho syna Dylana na jedné čítance (Kipper’s diary)...

Ano, bylo mu asi šest let. Rod Hunt po mně chtěl obrázky jako nakreslené chlapcem Kipperem a já věděl, že moje kresby by byly nevěrohodné. Syna to ale moc nebavilo, nakreslil jen tužkou objekty, které jsem potřeboval, a společně jsme je na počítači vybarvili.

Co Vás čeká v roce 2018?

Jsme velice populární v Asii, tak třeba na jaře nás čeká měsíční cesta do Číny. Povídání pro děti ve školách děláme často, jednou jsem přednášel i pro šest set dětí v Abu Zabí, jejich škola objednala naše knihy za několik miliónů liber, tedy nejvíc v naší historii. Brzy mě čeká i povídaní pro děti v češtině, a to na České škole ve skotském Edinburgu.

Autorka: Veronika Macleod
Zdroj: Novinky

Další rozhovory o knihách u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny