Čtyři povídky nabídl Jindřich Mann ve sbírce nazvané po jedné z nich Lední medvěd. Letošní sedmdesátník se v nich vrátil do svého dětství a mládí, které trávil v Československu a po odchodu s rodiči po roce 1968 v exilu v Německé spolkové republice a v Itálii. Není však divu, že se jeho hrdinové dostávají i do Ameriky.
Škoda Tudor je název první z povídek, v níž přes neustálé obavy z vypuknutí možné atomové války se žák Kamil Bozděch zamiluje do starší spolužačky Olgy. Kouzlo rodinných zážitků se spojuje s touhou po Olince, která nakonec zmizí podobně jako jeho dětství. Jenomže ona odejde „za kopečky“.
Jindřich Mann s citem popisuje tápání mladistvé lásky a zároveň vykresluje atmosféru života, kde k potěše mladých patřilo poslouchání rádia Luxembourg.
I v dalších povídkách, včetně titulního příběhu, kdy se hrdina s maminkou přesune na sever východního Německa a na pobřeží Baltu k němu promlouvá ve snech lední medvěd, se otiskuje doba dávno minulá. Pro autorovy současníky má v sobě stále nezapomenutelné kouzlo včetně popisu dobových zážitků ze Západního Berlína, exilu i návratů do po roce 1989.
Pro koho jsou Mannovy povídky objevem, tomu lze doporučit předcházející román Poste restante, jenž je inspirovaný spisovatelovým rodinným životem. Původně ho vnuk Heinricha Manna vydal německy a kouzelně vypráví o osudech maminky Lucie Mannové, která utekla v roce 1933 z nacistického Německa do Prahy. Tam po válce poznala novináře, spisovatele a filmového scenáristu Ludvíka Aškenazyho, muže se zkušeností z bojů v uniformě Rudé armády a 1. čs. armádního sboru.
Ale to je už jiný příběh než fabulované povídky z Ledního medvěda.
Autor: František Cinger
Zdroj: Právo
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny