Vyšly dvě obsáhlé básnické sbírky zralých vrstevníků, profesí novinářů, jejichž talent i životní rozhodnutí je vyslaly rozdílnými cestami. Přesto se textař a autor mnoha rozhlasových pořadů František Novotný a spisovatel věnující se celoživotně i tvorbě pro děti Michal Černík vždy projevovali jako svébytné osobnosti.
František Novotný ve své desáté publikaci Tichá vůně slov, opět s ilustracemi Jiřího Andrleho, svírá v širokém objetí rodinu a třeba i odkaz dědečka, který v hasičské uniformě vyznal babičce lásku, a také múzy, jimž vděčí za mnohé. Vnímá neplechy, hlavně však věří v naději čerpanou s vědomím zázemí a inspirace Pána na nebi. Nezlomen zákeřností světa vnímá každou situaci jako výzvu k opravdu lidskému chování.
Raduje se z přátelství vzorů a přátel, jako byli či jsou Miroslav Horníček, František Nepil, Leoš Janáček, Karel Čapek, František Hrubín, ale i Václav Hudeček nebo Jan Petránek. O tom všem vypovídá obdivuhodně obrazným slovem plným melodiky, s kouzlem přirozeného rýmu. Básník zrozený v kolébce, svěcené Jaroslavem Seifertem. Rád se pro motivy vrací do dávných chvil.
Michal Černík vydal knihu Stébla. Bolestně vnímá slepotu a nespravedlnost světa, vyslovuje se proti lidem, kteří vyškrtli zítřek, a přiznává se, že je jenom srozumitelnou ozvěnou světa, jemuž stále víc nerozumí.
Už dávno si nečiní nároky zalíbit se všem. Nesmyslné příkazy neplnil a stojí po boku těch, kteří ruší svět ze spánku. I jeho oslovují přátelé a vzory Jan Ryska nebo Walt Whitman. Nadějí mu jsou obilná zrna těhotná budoucností a třeba jen stéblo trávy položené přes propast.
Některá čtyřverší nesou rysy aforismů, jak chce básník jednoduše a úderně vyslovit smysl svého pohledu. Často je uzavřený sám do sebe, odkud hledí na svět. Přesto nabízí občanskou naději.
Autor: František Cinger
Zdroj: Právo
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny