Posledním svazkem, vydaným v roce 2017 prestižním pražským vydavatelstvím Rybka Publishers, je obsáhlá kniha našeho známého autora literatury faktu Stanislava Motla. Jedná se o žurnalisticko–historizující-dokumentární dílo Peklo pod španělským nebem - Čechoslováci ve španělské občanské válce 1936 – 1939.
Stanislav Motl mu věnoval více jak dva roky práce. Křížem krážem projel Španělskem ve stopách událostí, o kterých píše, hledal hroby padlých, dlouhý čas strávil po archívech doma i v zahraničí, pročetl doslova na tisíce stran nejrůznějších dokumentů a dobových materiálů, aby pak zhruba šest měsíců všechny informace, fakta a zážitky zpracovával, přilepený na židli u počítače. Vznikla tak jedinečná a objektivní práce, za kterou by se nemusel stydět žádný vojensko-historický ústav.
Sám Stanislav Motl k tomu říká: „K napsání této knihy mne také inspiroval v Čechách poměrně známý člověk, který svého času prohlásil, že lidé, kteří v letech 1936 až 1939, v čase občanské války ve Španělsku, bojovali a umírali v mezinárodních brigádách, byli – „pouhými Stalinovy pohůnky a žoldáky Kominterny“. V té chvíli jsem si začal postupně vybavovat všechny ty interbrigadisty, případně i členy jejich rodin, s nimiž jsem se v uplynulých desetiletích měl možnost potkávat. Opět jsem si oživoval jejich vzpomínky na krvavé boje, jimiž ve Španělsku prošli. Znovu jsem v duchu naslouchal třeba i vzpomínkám na jejich poválečné osudy, včetně vyprávění o kriminálech, do nichž byli někteří z nich po roce 1948 uvrženi. Tehdy ve mně uzrálo rozhodnutí. A již o několik týdnů později jsem směřoval do Španělska. Pátrat, objevovat, natáčet, psát. Pokusit se přímo na místě, lépe pochopit, jak to tenkrát opravdu bylo. Další cesty následovaly...“
Velké stmívání
Jak známo, španělská občanská válka byla předehrou druhé světové. Její smrtící bilance byla děsivá: Přes půl milionu mrtvých, další stovky tisíc obětí oboustranných represí, více jak sto tisíc nezvěstných. Na španělských bojištích se po boku republikánů, ve jménu demokracie a v reakci na nástup fašismu v Německu a Itálii, rvaly desítky tisíc interbrigadistů z více jak padesáti zemí světa. Zahynulo jich tehdy osm až deset tisíc, včetně několika set Čechoslováků. Hrob jim vykopaly západní mocnosti taktikou „neintervence“, která ovšem neplatila pro Hitlera ani Musolinniho, kteří bez omezení po celou dobu, až do porážky Lidové fronty, na španělskou frontu dodávali jak vojáky, včetně letectva, tak i zbraně a munici. Poté, kdy musela skončit podpora republikánů Sovětským svazem a nakonec velmoci dohodly, že se interbrigadisté, mezinárodní bojovníci musí na přelomu 1938/39 stáhnout do Francie, je mladá španělská republika poražena. Kolébky demokracie, Velká Británie a Francie svou zradu posléze opakují v Mnichově a jednou pro vždy je od těch časů pojem „demokracie“ zdiskretizován a stává se pouhou frází, kterou se rádi ve spojení v boji „za svobodu“ a především nejrůznějších mocenských zájmů a svých cílů, dodnes ohání kdekterý politik a vlády.
Idealisté, kteří chtěli změnit svět
Jak je u Stanislava Motla čtenář zvyklý z jeho předchozích knih, zabývajících se historií druhé světové války a protektorátu Čechy a Morava, i tentokrát je jeho záběr mimořádně široký. Od historických a politických souvislostí, příčin a důsledků popisované doby, včetně podivných her tajných služeb a popisu ideologického boje velmocí, snažících se využít španělské události pro své mocenské a jiné cíle, vše dokladuje nesmírným množství ověřených faktů. Se svou reportérskou a spisovatelskou zručnosti pak váže svůj rukopis do napínavého čtení, jehož jednotícím prvkem jsou osudy třinácti mužů a tří žen, významných osobností, spojených španělskou občanskou válkou. Sedm Čechů, dva Slováci, tři Američané, dva Němci, jeden Maďar a jeden Španěl. Podrobně Stanislav Motl kupříkladu vykresluje osudy českého reportéra Ilji Bárty, trampa Leopolda Pokorného, manželů Holubcových či tankisty Jana Mrkvy. Připomene frankisty zavražděného básníka Federica G. Lorcu. Nechybí příběhy pilota Jana Feráka, či fotografa Roberta Capa, zpěváka Paula Robesona...
Na čtyřech stech stránkách Motlovy knihy se však dovíme mnohem a mnohem více. Od nejrůznějších statistik a rozložení front, vývoje bojů až kupříkladu i po osudy vůdce protirepublikánského povstání generála Francisca Franca, který posléze vládl železnou pěstí až do roku 1975. Tento diktátor (s požehnáním USA) ještě na smrtelném loži stihne ve svých 82 letech podepsat osm rozsudků smrti!
Ozvěny války
Silným epilogem knihy je Motlovo setkání s dcerou tankisty padlého ve Španělsku Jana Mrkvy a jeho ženou Emílií. Stará paní své rodiče nikdy nepoznala. Narodila se po otcově smrti a když ji zemřela matka (rovněž někdejší příslušnice mezinárodních brigád), tak ji byly tři měsíce). Ke svým rodičům se nijak dodnes nehlásí, vychována byla v náhradní rodině, v silném katolickém duchu. Na otázku, zda má třeba nějakou fotografii své matky, odpověděla, že sice snímek měla, ale v dětských letech v ní vyvolával silné trauma. Zejména v noci, kdy se jí prý matka ve snech zjevovala. Na doporučení kněze pak tuto fotografii i další památky na rodiče, spálila.
Stará paní Stanislavovi Motlovi nakonec ještě řekne: „Víte, celá ta válka v tom Španělsku byla zbytečná. Bylo to k ničemu. Můj otec i moje máma kvůli té válce umřeli. Mohli si někde v klidu žít a místo toho zrovna takhle dopadli. Kvůli nějaké daleké cizí zemi a nějakým cizím lidem. A kdo u nás o nich dneska vůbec něco ví? Možná pár lidí, jako jste Vy, a jinak už nikdo. Vůbec nikdo. Myslím, že se zbytečně obětovali.“
Novinář a spisovatel, reportér Stanislav Motl k tomu podotýká: „Už jsem měl na jazyku odpověď. Něco v tom smyslu, že nešlo zdaleka jen o nějakou cizí zemi, šlo přece o mnohem více. A že se tenkrát u Madridu, ať už někdo tohle heslo politicky zprofanoval nebo ne, opravdu bojovalo i za Prahu. Koneckonců, dějiny to potvrdily. Co potom následovalo, dobře víme: druhá světová válka, holokaust, desítky milionů mrtvých a v závěru toho ještě Hirošima, Nagasaki. Zrození atomové bomby, zbraně, která straší lidstvo už po celá desetiletí... Ale neřekl jsem jí to. Nemělo to smysl. Vždyť i ona se vlastně stala jednou z obětí španělské občanské války...“
Velká část světa je obdivuje
U nás se však už téměř zapomnělo na stovky Čechoslováků, mužů a žen, kteří ve Španělsku po boku republiky bojovali a umírali. Proto Stanislav Motl knihu Peklo pod španělským nebem především napsal. A také, aby vysvětlil neznalým pravý stav věci a oponoval současnému leckdy pokřivenému pohledu historiků na tehdejší boj idealistů s nastupující diktaturou, kdy se pomalu stává pojem komunista synonymem nepřítele. Mimochodem – v řadách mezinárodních brigád nebojovali zdaleka pouze komunisté. Například jeden z padlých hrdinů bojů o Madrid, katolicky orientovaný slovenský učitel Jozef Májek, byl před odchodem do Španělska dokonce příslušníkem Hlinkovy mládeže.
Více jak osm desítek let, které od počátku onoho krvavého konfliktu uplynuly, svět zaznamenává vzrůstající zájem publicistů a spisovatelů o události, které Stanislav Motl v představovaném díle vykresluje. Zejména v USA, Polsku, v Rusku, v Izraeli a samozřejmě ve Španělsku. Nejenom to, ve Španělsku, ale i v mnoha dalších zemích, jsou vztyčovány památníky tehdejším příslušníkům mezinárodních brigád, jsou umisťovány pamětní desky i pojmenovávány ulice po hrdinných interbrigadistech.
Což, bohužel, nelze říci o České republice...
Autor: Ivan Černý
Zdroj snímků: Archív Stanislava Motla
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny