Web Putování za uměním začíná nový seriál Pět minut s..., ve kterém budeme v krátkosti představovat osobnosti, známé i méně známé, z kultury, společnosti, umění...
Před časem jsme vyzpovídali hereckého barda, mistra přednesu a řečnického umění Jana Přeučila. Pokračujeme rozhovorem s jeho hereckou a životní partnerkou, první českou Popelkou, Evou Hruškovou. Sešly jsme se v útulné kavárně na pražských Vinohradech s okouzlující dámou, kde jsme si povídaly o jejím životě, co ji ovlivnilo a proč se rozhodla věnovat loutkovému divadlu a dětským divákům.
Narodila jste se v České Skalici - v kraji Boženy Němcové, jaké bylo Vaše dětství?
Moje dětství bylo téměř románové, opravdu. Vyrůstala jsem u své prababičky a to byla naprostá idyla: spolu jsme chodily do Babiččina údolí, do Ratibořic, pekly jsme posvícenské koláče a zavařovaly, co se dalo. Babička mi vyprávěla a zpívala, byla stále pro mě. Právě babička-prababička mi dala největší vklad pro další život. Dítě musí cítit, že je milováno, a že dospělý je jeho spojenec.
Před televizní kamerou jste stála poprvé v jedenácti letech...
Vzpomínám si velmi dobře. Sešla jsme tenkrát nová parta dětí - s některými se stýkáme dosud. A jsou to vztahy neposkvrněné kariérami a dalšími civilizačními výdobytky. Točilo se na hradě Kokořín a zpívaly se písničky pro děti. Spolu a jako parta dětí jsme pak vystupovali - kluci i děvčata - několik dalších let.
Jste známá filmová a televizní herečka, proslavila Vás již první role Popelky, která okouzlila prince Mojmíra - Jiřího Štědroně...
Černobílou pohádku o Popelce režírovala Vlasta Janečková, která mne znala již z pořadů Hledáme písničky pro děti a z dalších pohádek. Věděla, že nejsem vystudovaná herečka a také mne tak vedla. Všechno mi trpělivě vysvětlovala a asi se jí ta mravenčí práce vyplatila... To však musejí posoudit diváci.
Co Vám natáčení dalo a vzalo?
Nevzalo mi nic, snad několik desítek zameškaných hodin na gymnáziu, které jsem ovšem s chutí dohonila - výsledky jsem měla dobré, dokonce i z chemie nebo fyzika jsem mívala jedničku, byla jsem totiž šprtka. Učení mne navíc bavilo a učila jsem se celkem lehce. Získala jsem mnoho zkušeností s natáčením. Uvědomila jsem si, že musím hodně zapracovat na hlase, pokud chci, a já chtěla, dál vystupovat v divadle a v televizi. Za mne tehdy hrála hodně také moje naivita a téměř dětský kukuč...
Působila jste ve vyhlášeném hradeckém divadle Drak - co Vás přivedlo právě k loutkovému divadlu?
Do hradeckého Draku jsem se dostala náhodou - můj spolužák Honza Dvořák mi řekl, že se mě jeho tatínek ptá, zda k nim nechci jít jako elévka, než půjdu na vysokou. Dělala jsem tehdy zkoušky na Dějiny umění, dějiny divadla a nevzali mě. Na rok jsem do divadla nastoupila s tím, že za rok zkusím zkoušky na loutkařinu na DAMU. A tam jsem se do loutek zamilovala a tento, řekla bych vzájemný vztah dosud trvá. Mezitím jsem stačila ještě vystudovat dálkově dramaturgii a scénáristiku na DAMU.
Spolu s manželem Janem Přeučilem hrajete pro děti, čím je zvláštní právě dětské publikum?
Dětské publikum nás baví. Je úplně jiné, než jsou dospělí diváci. Dospěláci vědí, že se v divadle chováme tiše, nemluvíme nahlas a nevstáváme ze sedadel. Ale naopak my s dětmi komunikujeme, nutíme je, aby se vyjadřovaly k ději, nebo je učíme rovnou písničky či tance. Ale pak si zase řekneme, jak se dále chovat.
Kdo vyrábí vaše loutky?
Naše loutky jsou z dílny Jaroslava Doležela, dřevořezbáře, právě z divadla Drak. Některé loutky nám také vykouzlila Šárka Váchová, která pracuje pro Českou televizi, dělá třeba pořad Kostičky nebo Večerníčky.
Máte oblíbené autory, se kterými spolupracujete?
Jsme rádi, že jsme do našeho divadla mohli přivézt význačné autory - jako je Jiří Chalupa, dramaturg a scénárista z České televize, významná spisovatelka Martina Drijverová a náš podle mého nejlepší básník (nejen) pro děti Jiří Žáček. Ovšem vánoční pořad Legenda o hvězdě jsem napsala sama, to se přiznávám.
Nedávno jste se s manželem Janem Přeučilem stali babičkou a dědečkem - jak si užíváte nové životní role?
Zatím si užíváme radost spíš na dálku - protože Elinka s Matyášem a rodiči bydlí v Říčanech. Ale až bude čas, rádi povozíme, pohlídáme. Jsme rádi, že nás je víc.
Jaké je Vaše životní krédo?
To je těžká otázka: jsou to samé otřelé myšlenky o tom, co tě nezabije, to tě posílí nebo s úsměvem jde všechno líp. No a ne?
Paní Eva je velmi skromná a skoro nám zatajila, že byla v Poslanecké sněmovně před pár dny oceněna řádem Elišky Přemyslovny – vyjímáme z odůvodnění ocenění: „Paní Eva Hrušková je herečka, zpěvačka i scénáristka a svým laskavým přístupem k životu i dětem patří k těm, kteří dělají náš život krásnějším.“
Ocenění převzala spolu s dalšími čtrnácti významnými českými ženami z rukou prezidenta Nadace Elišky Přemyslovny Karla Augustina Andrle von Silor. I web Putování za uměním se připojuje se srdečným blahopřáním k ocenění.
Autorka: Ivana Masáková
Snímky: Archív Evy Hruškové a Jan Parkman
Další díly seriálu Pět minut s... najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku Arcusgallery