Význam tohoto letitého rčení je jasný – trvalá hodnota, vzácnost či také chlouba. Do „rodinného stříbra“ naší republiky bezesporu patří kromě jiného sklářství a jablonecká bižuterie. Též šperkařství, pracující s jedinečnými maličkými drahými kameny úžasné tmavě červené barvy, Koho by nezajímala jejich historie, kde a jak se těží, kterou technikou se brousí a jak z nich vzniká úžasný módní doplněk. To vše, a mnohé jiné, se zvídavý návštěvník doví v jedinečné expozici českého granátového šperku Turnově, při exkurzi v Galerii Granát.
Již za starého Řecka...
Granát patří mezi nejstarší známé nerosty, jež člověk používal již v dávných dobách k ozdobným a rituálním účelům. O granátech pojednává kupříkladu řecký filozof Theofratis z Efesu (* 372; + 287 př. n. l.). O velký obchodní rozmach s nimi se zasloužila rozpínavost Alexandra Velikého. Dnešní název granát pochází z počátku 13. století, kdy jej takto pojmenoval německý filozof a teolog, biskup regensdorfský Albertus Magnus (* 1193; + 1280). Název odvodil z latinského slova grannum (zrno), protože se granáty velmi často vyskytují v podobě izometrických, většinou zaoblených zrn, vtroušených v pevných horninách nebo v náplavech. Mnoho badatelů se však domnívá, že logičtější je verze, která tvrdí, že jméno je odvozeno z latinského výrazu malum granatum, což má odkazovat na nejčastější barvu tohoto drahého kamene (granátové jablko).
Jisté však je, že dějiny českého granátu, nazývaného od počátku cabunculus jsou stejně bohaté jako historie granátu obecného. Návštěvníky Galerie Granát zkraje prohlídky a exkurze do výroby s ní seznamuje Petr Záruba, jemuž se staly tyto drahé kameny osudem. Přes dlouhé čtyři desítky let je s nimi spjat v Granátu, družstvu umělecké výroby Turnov. Prošel zde celou výrobní hierarchií takříkajíc od píky a nyní je muzejníkem, galeristou a brusičem v jedné osobě.
Grantaus bohemicus
Jsme uprostřed bloku měšťanských domů po pravé straně Náměstí Českého ráje. V přízemí na svůj jedinečný sortiment láká firemní prodejna šperků s českými granáty, v prvním patře pak najdeme Galerii Granát, též s nabídkou dárků a skla s českými granáty, což je mimořádně lákavá záležitost díky svému uměleckému designu, kdy se jedinečně snoubí krása českého skla s krásou českých granátů.
„Vítám vás v galerii uměleckých šperků. Naše družstvo má téměř sedmdesátiletou tradici výroby šperků s českými granáty a zároveň jsme jediná společnost, provozující jeho těžbu,“ zahajuje exkurzi Petr Záruba.
Nedočkavě se řadíme do zástupu zvídavých turistů. Zvědavě nakukujeme přes průvodcovo rameno. Především nás lákají původní stoly starých mistrů brusičů a zlatníka.
„Ještě, než si řekneme, jak se český granát těží, předvedu vám, jak se kámen brousí, leští a jak vzniká granátový šperk. Nejprve ale malý historický exkurz,“ dodává Petr Záruba.
Granáty orientální a české
Výklad zahajuje několika větami o spisu Holanďana Antselmuse de Boodt (* 1550; + 1632), což byl osobní lékař císaře Rudolfa II., vydaném v roce 1609 v Hanaus, ve kterém popisuje práci sběračů a brusičů drahých kamenů a pojednává i o léčebných silách.
„Granáty rozlišuje na orientální a české a jako první uvádí název granatus bohenmicus. Při tom dochází k názoru, že české granáty nedosahují velikosti orientálních, avšak jejich předností je překrásná rudě červená barva. Vzdorují ohni, který je nepoškozuje, a nacházejí se bez sebemenšího kazu...“
Na dobových rytinách ve výstavní síni galerie průvodcova slova doplňují texty o tom, že Boëthius přesně určil i naleziště v Českém středohoří a na Jizerské louce. Dobové snímky ukazují staré způsoby těžby a zpracování vzácných nerostů. Efektní jsou staré vzorníky granátových šperků, zajímavá je i kolekce fotografií, představující osobnosti našeho a zahraničního politického i kulturního světa v souvislosti s téměř sedmdesátiletou historií Družstva Granát Turnov. Velký zájem návštěvníků galerie vzbuzují též snímky z předávání Zlatých slavíků, prestižních pěveckých cen, které družstvo tradičně pro mistry lehké múzy vyrábí.
Významná naleziště
Není jich tolik, jak by si laik mohl myslet – i odtud pramení cena českých granátů. Jedno z významných nalezišť je v Podkrkonoší u obce Dolní Olešnice - Vestřev. Nejvýznamnějším nalezištěm je to v Českém středohoří u obce Podsedice, nedaleko Lovosic. Zde se těžilo již za vlády císaře Rudolfa II.
Petr Záruba doplňuje: „Granát se nachází na sedmdesáti kilometrech čtverečních ve vrstvách, nazývaných sedimenty, v hloubkách od od až do osmi metrů. Tato vrstva se postupně těží a ve speciálních zařízeních se promývá vodou a sítuje. Na konci procesu získáme obohacený koncentrát těžkých minerálů o rozměru dva až osm milimetrů. Z koncentrátu se český granát od ostatních minerálů ručně vytřídí. Z jedné tuny materiálu získáme tak deset až dvacet gramů granátů. Ne všechny kameny ale můžeme brousit...“
Vzhledem k tomu, že granát jako jeden z mála drahých kamenů vydrží vysokou teplotu okolo 1000 až 1300 °C, spolupracuje Družstvo umělecké výroby Granát Turnov s vybranými českými sklářskými firmami, které vyrábějí užitkové sklo.
V Železném Brodě a ve Smiřicích šikovní skláři do skla české granátky zatavují. Na sklo z Nového Boru, Nižboru, Poděbrad a Jihlavy se malé české granátky lepí speciální pryskyřicí na povrch.
„Brousí se na stolech, které zde vidíte…“ zve Petr Záruba návštěvníky exkurze k současným i historickým strojům. „Technologie ručního zpracování se již po několik století prakticky nezměnila. Vcelku se jedná o sice jednoduchou, ale pozornost a soustředění vyžadující práci. Kameny se brousí na diamantových kotoučích chlazených vodou a poté se leští na kotoučích mastnou diamantovou pastou…“
Pracovní postupy
Petr Záruba si obléká pracovní zástěru a usedá ke stolu, pozorně sledován desítkami očí zvědavých turistů. Bere do ruky dřevěný kolíček s tmelem z přírodních pryskyřic, který nahřeje a na něj vybraný granátek přilepuje. A už se plně soustředí na pracovní ukázku. Poté kolíček vsunuje do speciálního strojku. Na něm jsou kolečka, kterými lze nastavit různá provedení výbrusů.
„Každý kámen má vršek a spodek,“ vysvětluje Petr Záruba. „Pro český granát je typický hvězdový výbrus. To znamená, že na spodku je osm plošek, říkáme jim facety, a na vršku je také osm plošek doplněných o malou čtyřcípou hvězdičku. Nejprve na kameni vybrousíme a vyleštíme spodek, potom kámen přetmelíme a stejný postup opakujeme u vršku. Ručně se granáty brousí do velikosti čtyři a půl milimetru. Malé kameny se brousí technikou hromadného broušení na válcových strojích od velikosti jedna celá tři milimetry“
Po broušení přichází na řadu zlatnictví, šperky se vyrábějí stříbrné nebo zlaté, tradiční granátovou technikou.
„Na plech rovnáme (vysazujeme) pomocí pájecí vody a štětečku kroužky (cargle) a krátké tyčinky (zrnka) do různých tvarů. Na kroužcích budou zasazené granátky a přihnuté tyčinky je budou ve šperku držet. Polotovar posypeme pájkou a boraxem a plynovou pistolí zaletujeme. Pájka zateče mezi kroužky, tyčinky a plech. Další zlatník vyvrtá otvory v kroužcích a odstraní okolní, přebytečný plech pomocí pilky či nůžek a daný tvar opiluje a osmirkuje...“ pokračuje ve výkladu průvodce exkurzí Petr Záruba. „Následuje montáž jednotlivých dílů a mechanismů, podle typu výrobku – kupříkladu náušnice nebo prsten. Poté se šperk poprvé leští. Do předleštěného výrobku se potom ručně zasazují kameny pomocí špejle s včelím voskem a stříbrné tyčinky se přimáčknou mezi kameny zlatnickým nástrojem zvaným zatlačovák. Přebytečný materiál se odstraní skřípacími kleštěmi a uskřípnuté tyčinky se zahladí speciálním nástrojem, upnutým v zubařské vrtačce. Šperk se zkompletuje a označí se výrobní značkou G nebo G1 a vyleští se do vysokého lesku,“ končí svoji produkci Petr Záruba.
Zbývá dodat, že na stříbro se dělají různé povrchové úpravy, jako třeba zlacení, rhodiování nebo ruthéniování.
Závěrem
Ve výstavních vitrínkách galerie si návštěvníci nadšeně prohlížejí vybrané kolekce šperků z produkce Družstva Granát Turnov. To se chlubí obdivuhodným sortimentem více jak dvaceti tisíc typů výrobků. Šperky jsou zhotovené různými technikami, jejichž popis není cílem těchto řádků. Je třeba ale dodat, že kromě českého granátu jsou ve špercích zasazeny též almandiny, říční i kultivované perly, kameje, vltavíny, acháty, křišťály či olivíny.
Kolem českých granátů se to jen hemží zajímavostmi, kuriozitkami i příběhy doslova detektivními. Jednou z historek, hodné literárně zpracovaného krimipříběhu, plného napětí, je jak rozkradení legendárních uměleckých sbírek včetně unikátních kusů granátů císaře Rudolfa II. Švédy, z čehož kupříkladu bylo financováno vyplácení válečného žoldu (!). Neméně zajímavý a napínavý je i příběh soupravy baronky Ulriky von Levetzow s českými granáty ve zlatě, údajně Goetheova daru, které byly v roce 1988 během rekonstrukce Muzea českého granátu v Třebenicích ukradeny. O půl roce později se je podařilo kapitánu Krhákovi z pražské kriminálky vypátrat ukryté – v igelitovém sáčku zakopané u železniční trati Praha – Kolín poblíž Běchovic. Tímto chceme vážné zájemce o zmíněnou tématiku upozornit na mimořádnou publikaci autora Radka Hanuse Český granát – historie, geologie, mineralogie, gemologie a šperkařství, která je v Galerii Granát též k zakoupení.
Se skupinkou návštěvníků se loučíme s Petrem Zárubou, perfektním průvodcem po tajemném světě historie a zpracovávání českých granátů, které proslavila především doba Rudolfa II. Jsme plni mimořádných zážitků a nových informací. Zbývá ještě navštívit prodejny Družstva Granát, abychom si jako vzpomínku na jedinečný výlet zakoupili některý z nabízených unikátů – šperků nebo skla s českými granáty.
Z připravované knihy Za mistry křehké krásy...
Autor: Ivan Černý
Snímky Mileny Městecké
Další reportáže ze světa výtvarného umění najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery