Originální výtvarník, který ve svém pojetí povýšil keramiku na sochařinu, tvoří již více jak čtvrt století u vltavského kanálu Čertovka, který odděluje ostrov zvaný Kampa od zbytku Malé Strany. Naše kroky vedou do legendárních pražských míst, kde svého času žilo a tvořilo mnoho osobností naší kultury. Bohémský štafetový kolík zde dnes třímá v ruce kumštýř s nezaměnitelným tvůrčím rukopisem, se kterým z glazované hlíny pouští do světa jedinečné nahaté figury, především ženské. Do podoby Stvořitelovy Evy mají sice dosti daleko, ale jsou o to více populární a žádané.
Historickou ulici U Lužického semináře a nejbližší okolí Pražských Benátek měli za svůj domov kupříkladu výtvarník Jiří Trnka, skladatel Bohuslav Martinů, malíř a ilustrátor Adolf Kašpar či herec Jan Werich. V domě číslo 18 žil a zemřel básník Vladimír Holan, jehož pamětní deska, zde umístěná, na tuto pamětihodnost upozorňuje kolemjdoucí. A již drahně let tady má nad klenbami renesančních sklepů ateliér Jiří Pošva (* 12. října 1948).
Vítejte v domě U krucifixu
Obdivuhodné, tajemné a romantické místo. Dům v barokním duchu pochází již z renesanční zástavby. Jedná se o nejstarší renesanční objekt při Čertovce, od roku 1958 považován za kulturní památku. Renesanční jsou sklepy a prostor nad terénem, výše pak již barokní dispozice, jak nám vysvětluje keramik Jiří Pošva, u jehož dveří jsme zazvonili. Vede nás úzkou chodbou a malým schodištěm do členitého bludiště domu s mnoha přístavbami. Samotný ateliér tvoří místnost s oknem, ze kterého je vidět Čertovka, krátká příčná chodba s keramickou píckou a regály zaplněnými novými díly je součástí této tvůrčí manufaktury.
Vítají nás erotické figurky a figury vnadných žen plných tvarů, nejrůznější sousoší s karikujícím nádechem i kachle z mistrova různých tvůrčích období. Nechybí ani nejčerstvější práce, jako je třeba kočka v životní velikosti, tentokráte čtvernohá, čekající na vypálení. Na klasický hrnčířský kruh v rohu ateliéru se ale jen práší. Vázy, misky a svícny Jiří Pošva již dlouho nedělá. Neboť, jak říká, s užitou keramikou skončil v roce 1989. Stalo se tak, když se seznámil s dílem ikony Latinské Ameriky, kolumbijského malíře Ferdinanda Botery, který maloval baculky. Botera se na rozdíl od mnohých mužů netajil tím, že má rád ženy, které "mají objem". Inspirace to byla veliká.
„Když to jde v malbě, proč by to nešlo v keramice,“ nezaváhal Jiří Pošva ani minutu a přišel u nás s naprosto něčím novým, neotřelým, úsměvným a vyhledávaným. S proporcemi svých plastik neměl žádné potíže, neboť pochází z jižních Čech, které oplývají fortelnými ženami plných tvarů, krev a mléko, jak se říkává. Ostatně, dobrá kořalka má být silná a hezká holka baculatá, praví jedno z českých pořekadel a mudrosloví.
A tak již pětadvacet let zas a znovu klonuje Pošva dámy „při těle“ v nejrůznějších polohách, s typickým smyslem pro humor, kterým oplývá. Čas od času udělá i Pána tvorstva nebo milostné sousoší, ale nejvíce modeluju ženské obézní plastiky. Pro inspiraci si chodí, kam jinam, než mezi lidi kolem sebe a tak nám s humorem jeho vlastním nastavuje zrcadlo.
Sochy v ploše
Zlatým hřebem Pošvovy tvorby jsou však reliéfy, což je specifická sochařská kategorie, která se svým charakterem blíží malbě nebo kresbě. V současnosti dokončuje unikátní dílo na zakázku, pro jehož námět si tentokrát zamířil ke Starému zákonu. A tak se pustil do kachlového komiksu, jak bychom řekli dnešnímu slovy, o životě Jonáše, jenž byl, jak známo, spolknut velrybou. Další z jeho netypických prací je jakopucle, z nichž skládá nesmrtelný příběh Zrození světa, viděn očima Jiřího Pošvy, kam mimo klasických zvířat neváhal vkomponovat třeba i dinosaury. Biblické motivy realizuje pro malý kostelík v Krkonoších, s osazením se počítá ještě tento rok.
Hostující malostraňák
Svůj první ateliér po absolvování slavné keramické školy v Bechyni (založena 1884) v šedesátých letech minulého století měl Jiří Pošva ve Vršovicích. Na roky strávené ve zmíněné líhni talentů vzpomíná velmi rád. A to nejen proto, že mezi jeho spolužáky byl kupříkladu Karel Kryl nebo Viktor Sodoma, kteří se sice do historie rukodělného kumštu, kterým keramika je, nezapsali, ale proslavili se coby zpěváci. Bechyňská škola je totiž pojem, absolvoval ji třeba i sochař Otto Gutfreund (* 3. srpna 1889; + 2. června 1927) jeden z nejvýznamnějších evropských umělců první třetiny 20. století, a do světa umění i Jiřího Pošvu dokonale připravila.
Od roku 1974 je, jak říká, hostujícím malostraňákem, neboť právě tady na dlouhá leta zakotvil v ateliéru U Lužického semináře 18. Tady tvoří a odtud obesílá své domácí i zahraniční výstavy, jejichž počet dávno překonal pět desítek prezentací. Pravidelně vystavuje od roku 1967, kromě jiného v USA, Francii, Anglii, Švýcarsku či na Ukrajině nebo v Maďarsku.
Jak šel čas
Jiří Pošva se narodil v roce 1948 v Kraslicích. Své zkušenosti po studiu v Bechyni (1965 až 1969) rozvíjel v dílně u starého keramického mistra Karla Vacka ve vesničce Klec u Třeboně, což byla ta nejlepší škola keramiky v praxi. Během následujících několika let pracoval v několika dalších keramických dílnách. Jak jsme si již řekli, zjara roku 1974 se usadil v Praze. Více jak šestnáct let se pak činil v keramickém ateliéru Československého fondu výtvarných umění na Kampě. Tady poznal znamenité výtvarníky a spolupracoval s mnoha umělci na různých realizacích do architektury.
Jiří Pošva je nezávislým keramikem od roku 1989, za sebou má kromě jiných studijní cestu do Bretaně v roce 1990 a o tři roky později stáž v USA, v Nevadě v ateliéru Dennise Parkse, významného amerického kumštýře. V současnosti vede Jiří Pošva večerní kurzy na umělecké škole Orphenica na Pohořelci. Malé série či jeho drobnou plastiku je možné zakoupit vedle Karlova Mostu U Lužického semináře 14.
Výběr Pošvovy tvorby je v současnosti k vidění až do začátku září na výstavě Akta Erotika II. v populární pražské Galerii Opletalka, v Opletalově ulici.
Autor: Ivan Černý
Snímky Jana Parkmana
Na další návštěvy ateliérů se můžete s webem Putování za uměním vydat zde nebo na facebooku ArcusGallery
