Pražský dům fotografie představuje obsáhlou výstavu s názvem Blízkost Pavla Baňky zaměřenou na portréty od osmdesátých let minulého století do současnosti. Autor vychází z tradice ateliérů první republiky, kdy byl důležitý výstup v podobě velmi kvalitního portrétu a autorství bylo potlačeno.
Pavel Baňka ale zachází ještě dále a navrací se navíc do začátků své kariéry a k amatérskému přístupu k fotografii. Portréty například nijak nepřikrášluje složitým světlem nebo důmyslnou scénou, nechává lidi hrát svou roli a tu zaznamenává. Autor také zachycuje své známé ve velmi improvizovaném prostředí, které naprosto jasně přiznává.
Autor sám tvrdí, že ho nejvíce zajímají výrazy, které není nutné vysvětlovat v popiskách pod snímky. Svým způsobem se pouští do sociální fotografie. Velmi výrazným je tak například soubor týkající se bleších trhů v jeho domě, kdy lidé vytvářejí klasické rodinné formace a za sebou mají pozadí z igelitů, čímž vzniká zajímavý kontrast.
V podobném duchu je i soubor Matky a Dcery, kde například společně portrétované pózují před dekou zavěšenou na sušáku na zahradě.
Výrazné jsou také snímky z konce osmdesátých let z amerického komunitního centra, které na volnočasové aktivity využívala zejména černošská komunita. Práci mu usnadnil fakt, že fotil děti, které se před objektivem vyloženě předváděly.
Kurátor výstavy Martin Mazanec téma Baňkova návratu k amatérství posunul ještě dále v podobě instalace výstavy, kdy snímky jsou připevněné lepicími páskami či špendlíky. Výstava tak působí v tom nejlepším slova smyslu surově, ale o to více vyzývá k bedlivému pozorování.
Autorka: Anna Vacková
Zdroj: e15.cz
Další recenze fotografických výstav u nás i v zahraničí najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery