Letošní připomenutí devadesátin Milana Kundery (* 1. dubna 1929) vybídlo literárního vědce a historika Milana Blahynku (* 29. srpna 1933) k vydání souboru statí s názvem Sedm kapitol o díle Milana Kundery.
S erudicí znalce nejen české literatury i se zkušeností pouze o čtyři roky mladšího vrstevníka připomíná, že koncem padesátých let minulého století skoncoval Milan Kundera s psaním veršů, vydal objevnou knihu o Vladislavu Vančurovi, debutoval jako dramatik a začal publikovat prozaické Směšné lásky.
Stojí za to se začíst do Blahynkovy stati věnované v roce 1956 sbírce Člověk zahrada širá a Poslední máj. V té druhé se neušklíbá nad autorovým přemýšlením o Fučíkově rozhodovaní při setkáních s komisařem Böhmem. A připomíná i přepracování Posledního máje v roce 1961, kdy se autor snažil zbavit sbírku jisté didaktičnosti.
Milana Blahynku potěšilo, když se ve druhém, už francouzském vydání Umění románu (1986) dočetl, co pro autora znamenal jeho rozbor Žertu z roku 1967. Šlo vlastně o studii věnovanou struktuře díla, symbióze čtyř vypravěčů, kdy každý „má svou pravdu“, což je vlastně také autorův žert.
Omyly hrdinů Žertu
Připomíná, že Žert má sedm kapitol. Tři z nich vypráví hlavní postava knihy, matematik Ludvík Jahn. Další tři postupně redaktorka Helena Zemánková, nic netušící „oběť“ Jahnovy pomsty, někdejší Ludvíkův přítel Jaroslav a přítel i odpůrce Kostka, v sedmé potom promlouvají společně Helena, Jaroslav a Ludvík.
Každý vypravěč nese vlastně svůj „omyl“, napsal Milan Blahynka. Helena při marném hledání radosti a rozkoše, Kostka v náboženském pojetí světa, Jaroslav v mýtu lidového umění a rodiny, a koneckonců Ludvík, jehož původní pojetí socialismu bylo také cosi na způsob náboženské víry.
Vrcholný žert vidí Milan Blahynka pak v tom, že Ludvík, oběť dobové podezíravosti, po letech sám skepticky a podezíravě soudí vše, s čím se setká. Domnívá se, že po zažité nedůvěře už zřejmě nelze nikdy nastolit prostou původní důvěru.
Jako poslední kapitolu knihy uvádí Milan Blahynka svoji interpretaci zatím posledního Kunderova románu La Fête de lʼinsignifiance, Oslava/Svátek bezvýznamnosti (2014). Studoval na dvacítku českých i evropských recenzí a pozastavil se kromě jiného nad výklady české kritiky, která neviděla v románu žádnou stopu země uprostřed Evropy.
V knize je sedm inspirativních částí uvažujících o díle brněnského rodáka, žijícího v Paříži. Milan Blahynka vnímá romanopiscovo dílo v jeho jednotě, byť pečlivě sleduje i strukturu jednotlivých knih. I v ní se totiž projevuje Kunderova originalita.
Autor: František Cinger
Zdroj: Právo
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny