Mohlo by se zdát, že o známých lidech, jako je Ernest Hemingway (* 21. července 1899; + 2. červenec 1961), bylo už řečeno vše. Nositel Nobelovy i Pulitzerovy ceny, autor nesmrtelné novely Stařec a moře byl dostatečně využit za svého života i později, kdy se potomci snažili získat z jeho věhlasu co nejvíc.
Přesto je proč podívat se na knihu americké autorky Pauly McLainové Láska a zkáza, která se věnovala životním osudům tohoto spisovatele a jedné z jeho manželek, americké novinářce Martě Gellhornové (* 1908; + 1998).
Martě její matka od dětství vštěpovala, že žena dokáže totéž co muž. Čímž se jistě dívka začala řídit. V jedenadvaceti letech se vydala na starý kontinent, a když po čase vypukla občanská válka ve Španělsku, nemohla tam chybět. Úcta k elementární spravedlnosti a věrnost demokratickým principům vlády byly základem jejího pohledu na svět. Ve Španělsku se setkala s jiným novinářským zpravodajem, kterým nebyl nikdo jiný než okouzlující muž jménem Ernest Hemingway.
Vzájemná přitažlivost a společný odpor vůči nacionalistické a nacistické zvůli je spojily a po čase se rozhodli žít jako manželé.
Spisovatelka Paula McLainová vypráví úžasným způsobem, na němž má v češtině jistě podíl i překladatelka Drahomíra Michnová, příběh dvou silných osobností a zároveň Evropy první poloviny 20. století. V příběhu se snoubí velká láska až machistického muže, očekávajícího partnerský servis, a samostatné, emancipované ženy, která se rozhodla profesionálně věnovat válečným konfliktům. S velkým citem pro trápení, která přináší právě násilí. Osudy obyčejných lidí, lapených v soukolí ničivých konfliktů, se jí totiž vždy hluboce dotýkaly.
Ernest Hemingway byl spokojený s přebýváním v hotelových pokojích, což ovšem ženu, jako byla Martha, nemohlo uspokojovat. Diskuse o způsobu bydlení a vůbec existence, který autorka knihy popisuje, přesně vystihuje rozdíly mezi nimi i jednu z příčin budoucího rozchodu.
V roce 1940, když Ernest Hemingway vydal román Komu zvoní hrana, přestávají milenci být rovnocennými partnery. Má se Marta stát pečující manželkou zajišťující servis manželovi, nebo chce nadále vydávat válečné reportáže? Rozchod byl jistě bolestný, ale Paula McLainová vypráví natolik strhujícím způsobem, že člověk vnímá nejen osobní dramata dvou silných osobností, ale rozumí i důvodům, které vedou hrdiny k samostatnému životu.
Popisy jejich pobytu na Kubě, kde si spisovatel vytvořil už před druhou světovou válkou své útočiště, mají neobyčejné kouzlo. Podobně jako popisy dalších míst, kam se dostali společně, nebo každý zvlášť.
Paula McLainová vystihuje osobitost každého z nich. Když Spojené státy americké vstoupily do války a chystalo se vylodění v Normandii, nedostala Marta akreditaci. To ji ovšem nemohlo odradit. Rozhodla se na jednu z lodí proniknout v přestrojení za zdravotní sestru, což se jí bez problémů podařilo.
Její reportáže se soustředily většinou na příběhy obyčejných lidí, čímž se velmi lišily od článků, které z války dodávali muži. Byla to první neohrožená žena, která se věnovala tak rizikové a zároveň specifické činnosti. Její kariéra válečné reportérky trvala více než půlstoletí. Vypravila se také do Vietnamu nebo do Panamy.
Příběh tak zaujal i filmaře. V roce 2012 vznikl dokonce s původním názvem Hemingway & Gellhornová film, jehož režisérem byl Philip Kaufman. Hlavní role ztvárnili Nicole Kidmanová a Clive Owen. Film získal dvě ceny Emmy v kategoriích nejlepší hudba a nejlepší střih zvuku. Clive Owen a Nicole Kidmanová byli za své role ve filmu nominováni na Zlatý globus. Celkově snímek získal pět cen a čtyřicet nominací. Také jeho literární zpracování, které teď mají k dispozici čtenáři v češtině, je mimořádným zážitkem.
Autor: František Cinger
Zdroj: Právo
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny