Až do začátku devadesátých let minulého století to byla ta v Chřibské na severu Čech, mající ve svém logu vročení 1414. Její konec mají na svědomí tehdejší „zlatokopové“, kteří ji v novém miléniu vydrancovali a poté nechali osudu – v současnosti tady je servis na pneumatiky. Díky tomu je tedy dnes na vrcholu žebříčku nejstarších fungujících skláren na světěta - Harrachovská... Tak začíná ukázka z nové, připravované knihy publicisty a spisovatele Ivana Černého.
Publikace nese název Po stopách českých sklářů a k vydání ji připravuje nakladatelství Grada. Pro web Putování za uměním připravil autor vyprávění o harrachovské sklárně Novosad a syn. A autor pokračuje ve vyprávění...
Jak známo, Harrachov je město a významné horské letovisko v Krkonoších. Rozkládá se pod Čertovou horou v údolí říčky Mumlavy a spadá pod Liberecký kraj, okres Semily. Skládá se ze čtyř částí. Vlastního Harrachova, Mýtin, Nového Světa a Ryžoviště. Zimní sporty se tady začaly provozovat poté, co hrabě Jan Harrach přivezl do Čech první lyže (v 19. stololetí). V roce 1908 zde byl založen Spolek zimních sportů. První skokanské můstky, které Harrachov proslavily, vznikly v roce 1920. Od roku 1954 se tu konají Mezinárodní lyžařské závody a Harrachov dnes patří mezi nejoblíbenější zimní turistická střediska České republiky.
Sklářská historie
Na místě dnešního Harrachova byla v 17. století ves Dörfl. Ta byla v 18. století přejmenována podle majitelů jilemnického panství na Harrachov. Harrachové, původně český šlechtický rod, odvozovali své jméno od místa v jižních Čechách (de Horach). Obživou místních obyvatel byla tehdy tradiční sklářská výroba, která v okolí Harrachova existuje od 14. století. Dnešní harrachovská sklárna Novosad a syn byla založena již v roce 1712. Roku 1942 prodali Harrachové sklárnu říšskému Němci Rudolfu Endlerovi. Po roce 1945 přešla do vlastnictví Československé republiky. Od státu ji v červenci roku 1993 koupil doktor práv František Novosad, původně sklář z Nového Boru. Harrachovská sklárna má za svou třísetletou historii tedy pouze čtvrtého majitele.
Vítejte v manufaktuře Novosad a syn
Z Prahy je to sem slabých sto čtyřicet kilometrů autem, železniční dopravu reprezentuje spoj Tanvald - Harrachov, nechybí ani autobusové nádraží s frekventovanými linkami. Po pár desítkách metrů jízdy automobilem v první části Harrachova, po levé straně vozovky, nás směruje na parkoviště areálu sklárny ukazovák továrenského cihelného komínu z předminulého století. Vítá nás areál s tříhvězdičkovým hotelovým ubytováním včetně recepce, minipivovarem i pivními lázněmi a dvorem, kterému kraluje hutní hala a zrekonstruovaná historická budova tehdejšího ředitelství, tzv. Panského domu, proměněného dnes v jedinečné sklářské muzeum a prodejní galerii. Po levé straně areálu je zastřešený přístavek technické památky z roku 1839. Tady stával mlýn na mletí vypálených šamotových sklářských pánví, pohaněný vodním kolem, z něhož se zachovala pouze původní hřídel. Zde také začíná celá exkurze. Při úvodních slovech průvodkyně se návštěvníci dovídají, že produkce zdejší sklárny je zaměřena na tradiční nápojové sklo vyšší kategorie, proslulé svou vysokou kvalitou. Zdejší skláři již v 17. století uměli vyrobit i sklo mnoha barev, kupříkladu modré, žluté, červené i zelené nebo fialové či mléčné. V současnosti sklárna vyrábí čtyři desítky druhů barevného skla. Po dlouhých desetiletích zde byla obnovena výroba křišťálových lustrů, které se vyrábějí především na zakázku. Jeden z takových, imposantní devítiramenný v zeleném provedení, nás vítá zavěšen u vstupu do sklářské hutě, kde v současnosti pracuje stovka zaměstnanců.
Hala z nadhledu
Po schodech vystoupáme do prvního patra, kde je restaurace s minipivovarem, který byl k budově sklárny přistavěn v roce 2002 a vaří oblíbené kvasnicové a nepasterilizované pivo. Jak návštěvníci restaurace při příjemném posezení, tak účastníci exkurze mají možnost z ptačí perspektivy pozorovat práci sklářských mistrů.
V hale jsou dvě pece vytápěné plynem. Jedna je v provozu, druhá záložní odpočívá. První čítá šest a druhá osm pánví. Pánví se myslí nádoba ze žáruvzdorné hmoty, ve které je zhruba 500 kilogramů skla. Tavení příslušné skloviny umožňuje tavit v jedné pánvi více barevných sklovin, jak turistům vysvětluje alchymii tohoto uměleckého řemesla průvodkyně.
Do pánví se vkládá tzv. sklářský kmen, což je směs sklářského písku, sody, potaše, vápence a uhličitanu barnatého. Dále jsou v kmenu namíchány dle přesných receptur barvící kysličníky, jako je kysličník kobalnatý, který barví do modra, selen do růžova, železo a chrom do zelena. Jak vidíme jednoho ze sklářů, který právě jmenované inkredience do kmene přidává, děje se tak širokou lopatou, zvanou uhelka.
Vůně ohně stoupá vzhůru, až na ochoz s kavárenskými stolky. Sklo se taví při teplotě 1450 °C, teplota při jeho zpracování je 1250 °C . V této chvíli se na „place“ točí šestičlenná parta. První vyfoukne malou bublinku, tzv. baňku, na kterou další sklář nabere určité množství skloviny a předtvaruje pomocí dřevěných, sklářskou hantýrkou řečených svaláků do požadovaného tvaru pro vložení do dřevěné formy.
To však chce již vidět z blízka. Proto na vyzvání průvodkyně sestupujeme do samotné haly, kde se musí návštěvníci opatrně pohybovat za vyhrazenou žlutou bezpečností čárou.
Pohybujte se podél stěn v řadě za sebou!
Tak zní první varování účastníkům exkurze. Vzápětí následuje druhé: Nevstupujte do dráhy lanovek, dopravujících výrobky, hrozí nebezpečí úrazu popálením!
Teď již ze vzdálenosti dvou tří metrů, pěkně z blízka, pozorujeme, jak je konečný tvar kalíšku, budoucí číšky, vytvořen dofouknutím do zmíněné dřevěné formy. Při výrobě složitějších tvarů musí formu rozevírat a zavírat pomocník. Vyfouknutý tvar budoucího kalíšku předá sklář mistrovi, který sedí na lavici. Ten pomocí nůžek a pinzet ozdobí nožku kalíšku. Druhý mistr mezi dvěma prkénky roztočí dýnko.
Turisti pobaveně pozorují zhotovené výrobky, zavěšené na jednoduchou lanovku, která je od mistra dopraví ke chladicí peci. Zde jsou výrobky ochlazeny za necelé dvě hodiny z 500 stupňů Celsia na pouhých čtyřicet. Po vychladnutí následují další pracovní operace k dokončení skleničky.
„Hlavní hutní výrobky naši skláři zdobí, jak můžete vidět, přímo u pece, kde kombinují různé tvary kalichů, stonků i dýnek,“ končí tuto část exkurze průvodkyně. A dodává: “Uprostřed stonku může být zatavena kupříkladu nitka z tmavého barevného skla, kolem stonku může být třeba zelený lístek, nebo pod kalichem můžeme vyrobit i kytičky a tím číši zkrášlit.“
Brusírna skla
Skupina turistů opouští hutní halu, přesunujeme se do brusírny skla z roku 1895. Jedná se o unikátní zařízení, s největší pravděpodobností jediné a poslední na světě! Podoba dílny, včetně pohonů brusek je původní a jak během exkurze vidíme, spolehlivě slouží dodnes. Všechny dřevěné brousící stolice jsou poháněny řemenovými převody od centrálního pohonu vodní turbínou. Brusič do rukou dostane hladký tvar vázy, mísy nebo třeba poháru, na kterém je předkreslená síť vodorovných a svislých čar, ve kterých by se laik zcela jistě nevyznal. Ale brusič má již po prvním obhlédnutí jasno. Pravidelně rozdělené dílky odpovídají příslušnému výbrusu a brusič tak z výkresu snadno vyčte, jak má vést první nejhlubší řezy a kam přijde ta či ona hvězdička nebo jiný motiv.
Harrachovští mistři brousí osvědčenými karborundovými kotouči z Benátek nad Jizerou. Nejdříve nahrubo, potom na přírodních kamenech. Na stěnách brusírny je zavěšena řada kotoučů nejrůznějších průměrů a profilů, různě používaných podle potřeb dekorů.
Sklářské muzeum
Posledním zastavením exkurze je prohlídka tzv. Panského domu z roku 1712. Od sklárny samotné nás dělí pár kroků, tady se již turisté obejdou bez průvodcovské služby. Ve dvou patrech historické budovy návštěvníky čeká unikátní sbírka, která má přes pět tisíc exponátů a je největší a nejcennější kolekcí skla v Čechách. K vidění zde jsou výrobky 100, 200 ale i 300 let staré. Mezi současné harrachovské NEJ patří sklářské kuriozity, jako třeba maxi lahev s obsahem dvou stovek litrů Chopin vodky nebo unikátní číše se třemi uzly na stonku, která byla vyrobena místním i mistry k třísetletému výročí sklárny, které se slavilo v roce 2012. Symbolika je jasná, co uzel, to století.
V jednom ze sálu muzea je, umístěna skromně stranou, adujustována pocta hejtmana libereckého kraje, věnovaná JUDr. Františkovi Novosadovi (* 1952), za celoživotní přínos v oblasti záchrany tradičního řemesla v regionu v podobě prestižního ocenění Osobnost kraje. Zbývá dodat, že harrachovská sklárna Novosad a syn vyváží své výrobky s lohem H, korunkou a letopočtem 1712, do více jak pětatřiceti zemí světa
Součástí muzea je prodejní galerie skla za firemní nízké ceny.
A ještě něco navrch...
Vedle prodejny skla je kaple sv. Alžběty, ve které si můžeme prohlédnout unikátní oltář z benátského skla, vitráže z roku 1901 i jedinečný, funkční skleněný zvon.
Po prohlídce jsou návštěvníci pozvání do restaurace, kde je v ceně vstupenky malá ochutnávka zdejšího piva značky Čerťák, František nebo Huťské výčepní. Jeho milovníci si mohou též vyzkoušet Pivní lázně – originální rekondiční terapii v přírodní horské vodě s přísadou pěti litrů světlého a pěti litrů tmavého nefiltrovaného piva a drceného chmele. Lázeň, během níž je doporučena konzumace piva, poskytuje jak příjemné zážitky, tak omlazující efekt.
Autor: Ivan Černý
O dalších knižních novinkách si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku Antikvariátu U Skleněné kašny