Od čtvrtka 5. října do čtvrtka 19. října 2017 si mohou zájemci o moderní historii prohlédnout unikátní výstavu fotografií a amatérské filmové techniky i postprodukčního zařízení, odborné literatury a časopisů z šedesátileté historie činnosti filmových amatérů v Kutné Hoře.
Ano, je to již šedesát let od chvíle, kdy v Kutné Hoře v roce 1957 vznikl při tehdejším závodním klubu ROH Rudné doly Kaňk první filmový klub. Jeho iniciátorem byl tehdy známý kutnohorský fotograf Ilja Bojanovský, který později jako profesor FAMU v Praze nadále filmové amatéry v našem měste podporoval. Prvním vedoucím klubu byl František Vrátný - pracovník Rudných dolů Kaňk. V témže roce vznikl i studentský filmový kroužek AUF (Amatérský úzký film). Ten se však záhy, s odchodem jeho členů na vojenskou službu, rozpadl.
Skutečně větší amatérské filmové studio vzniklo až v roce 1964 při tehdejším největším podniku ve městě - SVA (Státní výrobny autodílů). Jeho závodní klub vybavil filmové amatéry již velmi dobrou poloprofesionální technikou. Vedoucím studia byl Zdeněk Vrba. Po jeho odchodu ho vystřídal Jaromír Procházka, dnes známý fotograf a kameraman.
U rozvoje amatérského filmu v Kutné Hoře stálo i okresní kulturní zařízení - Dům kultury a vzdělávání J. K. Tyla. Tehdejší jeho okresní metodik Emanuel Frisch založil zpočátku malé filmové studio, které se však záhy rozrostlo ve velkou základnu s vlastními prostory. Prvním vedoucím byl Bohuslav Kučera, který později Emanuela Frische ve funkci vystřídal a v roce 1970 spojil obě doposud samostatná studia, tedy SVA a DKV, v jeden celek, který získal od obou zřizovatelů lepší finanční podmínky, čímž se zdokonalovala i filmová technika.
Právě sedmdesátá leta minulého století byla pro rozvoj amatérského filmu v Kutné Hoře rozhodující. Filmoví amatéři se zapojili do velmi významné kronikářské práce pro město. Vznikly tak desítky dokumentů, které jsou cenné i v dnešní době. Úspěchy a celostátních a zahraničních soutěžích, které kutnohorští tvůrci získávali, přišpěly k dalšímu velkému rozvoji tohoto zájmového oboru v celém okrese. Vznikaly kluby v dalších menších obcích, neboť, jak se říká, příklady táhnout.
Kutnohorsko mělo v té době vlastně tři velká filmová studia - vedle Kutné Hory to byli filmaři ve Zruči nad Sázavou a v Sázavě. Ve střediskových sbcích při Osvětových besedách natáčeli filmoví amatéři proškolení právě v Kutné Hoře. A protože kutnohorská filmová základna byla velmi dobře prostorově i technicky vybavená, vzniklo tady záhy metodické centrum pro celý kraj, Nu, a v roce 1971 dokonce i první Kino amatérských filmů v Československu, které uvádělo amatérskou filmovou tvordu z celé republiky. Záhy vznikaly i zahraniční programy. Kutnohorští tak navázali ojedinělou spolupráci s polskými, maďarskými i německými filmaři. Společná filmová hraná díla tak byla motorem pro vlastní činnost a hlavně kvalitu tvorby.
V porevolučním čase po roce 1989 se filmoví amatéři zapojili do natáčení hektického odění, ostatně svoje zkušenosti z dramatických oobdobí již měli z roku 1968, kdy mnozí z nich zaznamenávali na filmový pás tragické události 21. srpna 1968 a dalších dnů a týdnů v Kutné Hoře.
Amatérský film po "sametové" revoluci ztratil své zřizovatele a musel se, jak se říká, postavit na vlastní nohy. Někteří zkušení filmaři zakládali vlastní profesionální studia - nová videotechnika umožnila i technický přelom v práci, a tak nezbývalo, než založit klub nový. Tehdejší kutnohorský starosta Jaroslav Benada položil organizační základy pro vytvoření kutnohorského Videoklubu. Jeho předsedou se stal Josef Slavíček, známý kutnohorský fotograf a výtvarník. Finanční i prostorovou základnu zastřešilo nově vzniklé Videofilm studio Kutná Hora, které jako provozovatel kabelové televize v Kutné Hoře mělo i prostory a techniku. Postupně se právě zkušenost a dlouhodobá praxe ukázala potřebná i v profesionální práci.
A jak si vede amatérský film v Kutné Hoře dnes? Slovo amatérský nahradilo neprofesionální a současní majitelé videotechniky mají požnost každoročně změřit síly v krajské soutěži ve Zruči nad Sázavou. Jejich výsledky zdárně navazují na úspěchy jejich předchůdců, o čemž svědčí první a druhé ceny na celostátních i zahraničních soutěžích.
Významná je především práce s mládeží, kterou příkladným způsobem naplňuje Václav Veselý. Podařilo se mu v Tylově herecké škole opravdu zaujmout mládež pro audiovizuální tvorbu tak, že je výsledky jejich dosavadní práce vynesly až na světový festival UNICA.
Takže o budoucnost neprofesionálního filmu nemusí mít v KLutné Hoře nikdo žádnou obavu. A veteráni, kteří se dál věnují kronikářské práci, sice již nesoutěží, ale jsou platnými partnery svým bývalým kolegům, kteří dnes už jako profesionálové vystudovali filmovou vědu a v určitě ve světě filmu nezapadli - kameramani Ivan Skopec, Tomáš Dusil, Jaromír Procházka a Bohuslav Kučera.
A tak se vracím na samotný počátek, k duchovnímu otci celého dění, Iljovi Bojanovskému, který to všechno začal a byl u toho do posledních chvil svého života. My, kteří jsme u něho studovali nebo se dokonce stali jaho přáteli, víme o čem je řeč...
Autor: Bohuslav Kučera
Zdroj snímků: Archív Bohuslav Kučery
Další články o filmu u nás i v zahraničí najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery