Pražské divadlo Kalich uvedlo v české premiéře komedii britského dramatika Johna Fiskeho Titanic, jež se od doby své premiéry v roce 1992 hraje už ve třinácti zemích světa.
Katastrofu největší dopravní lodi světa, při níž zahynulo více než patnáct set cestujících, proslavil zejména početně obsazený romantický velkofilm Jamese Camerona. Fiske vystačí se dvěma herci, kteří odvypráví a odehrají celý příběh a jeho postavy. A to na prakticky prázdném jevišti s pár rekvizitami a kostýmními náznaky. Protože sám je herec, umí napsat vděčné situace, v nichž ponechává hercům prostor pro vlastní fantazii.
V Kalichu baví diváky Filip Blažek (Gilbert) a Miroslav Vladyka (Sydney) v režii Juraje Nvoty hereckou interakcí postavenou na principu většiny komických dvojic, vymezením na chytřejšího a hloupějšího, respektive prohnanějšího a naivního.
Blažek využívá image svých filmových princů a hrdinů k pánovitému typu, který kolegu škodolibě šikanuje četnými podrazy. Vladykův Sydney je věčně nadšený snaživec toužící předvést, co v něm skutečně je. A to s velkou vynalézavostí a půvabem. Má s tímto žánrem ostatně zkušenost z inscenace Kapsy plný šutrů, v níž po leta skvěle partneří s Radkem Holubem v neskutečném množství bleskově střídaných rolí.
Fiskeho Titanic se této brilanci pouze blíží. Ve vtipném úvodu paroduje herectví i divadlo samé. Poté rozehrává příběh stavby a vyplutí lodi skrze hereckou dvojici. Přitom do situačního humoru vnáší Sydney vážnější tón otázkami po podstatě hrdinství či důvodech toho, proč na Titaniku zahynulo nejvíc obyčejných lidí z podpalubí.
Inscenace má řadu vtipných, ale i proporčně ne zcela vyvážených momentů. Navíc není stylově důsledná. Přestože nastolí princip vyprávění a přehrávání příběhu skrze dvojici na scéně přítomných herců, vzápětí k nim přidá nemotivovaně nahraný hlas vypravěče (Jiří Lábus). A dění na Titaniku prošpikovává více či méně zdařilými aktualizačními narážkami, včetně nezbytné babišovské.
Druhá polovina, kde by mělo dění kulminovat, je rozmělněna do nepříliš nápadité parodie muzikálu, po níž následuje už jen zrychlená happyendová verze předešlého dění. Inscenace tak postrádá gradaci a pointu a čím dál citelněji upadá do osidel komunální satiry.
I tak se jistě Titanic stane v Kalichu diváckým hitem, jak ukázala i bouřlivě aplaudovaná premiéra. Snad na reprízách nevyjde divákům vstříc natolik, aby se proměnil v beztvarou estrádní show.
Autorka: Radmila Hrdinová
Zdroj: Právo
Další divadelní recenze najdete na webu Putováné za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery