Jelikož se jednalo o „moje poprvé“ s knihou od britského autora jménem China Miéville, zvědavost a očekávání byly veliké. A musím přiznat, že u knihy Město a Město jde o vskutku pozoruhodný počin. Na první pohled klasický úvod, jaký má každá druhá detektivka – nalezení mrtvého ženského těla, přijíždí hlavní inspektor z oddělení mimořádných zločinů a rozjíždí se pátrání po vrahovi a identitě oběti. Tím ale vše normální a známé končí.
Samotná zápletka ohledně vraždy totiž není to nejdůležitější, a přestože se vše točí kolem jejího vyšetřování, nejedná se o podstatu celé knihy. Čtenář, kterému se dostane do ruky, by měl počítat s naprosto mimořádným přístupem ke čtení. Přibližně do třetiny děje jsem vůbec nechápala, v jakém prostředí, čase, potažmo světě se vlastně pohybuji. Ve druhé třetině příběhu Město a Město mi začalo pomalu svítat a děj mě postupně víc a víc pohlcoval, ačkoli jsem měla spoustu otázek a hlavu jak pátrací balon. Připravte se na notnou dávku představivosti, metafyzična, pojmů jako prolnutí, nevidění, totální zóna, trans-g a připravte se taky na to, že nebudou tak úplně vysvětleny.
Dvě města, těsně sousedící, prolínající se a přece nekonečně vzdálená, zasazená do světa dneška jako bizarní kulturní anomálie. To jsou věčně soupeřící Bészel a Ul Qoma. Lidé potkávající se na stejném chodníku, žijící ve stejné ulici a přesto se nevidí, nikdy spolu nemluví a vlastně tam pro sebe vzájemně nejsou. Kdyby se dopustili vidění, spáchali by ten nejhorší prohřešek zvaný trans-g. Trans-g je strašák trochu ve stylu Velkého bratra – nikdo neví, kdo to je, ale je všude. Jsou to osoby, je to zločin, je to dokonce i místo a hlavně tabu. Práci detektiva Borlúa neskutečně komplikuje fakt, že mrtvola byla nalezena v jeho rodném Bészelu, ale zavražděna a přivezena z Ul Qomy. Musí tedy podniknout cestu přes hranice, spolupracovat s druhou stranou a být připraven vidět i nevidět. Žít v jednom z těchto měst představuje celoživotní taneček na polozamrzlém rybníku, přičemž nikdy nevíte, kdy se led prolomí. A co teprve pokud se doví, že možná existuje ještě třetí město, všem na očích a zároveň skryté.
Postav v příběhu nefiguruje příliš a nemají moc prostoru se projevit, což působí poněkud jednodušeji. Ze začátku jsem se obávala úplného opaku, protože na prvních stránkách se to hemží opravdu originálními a trochu šílenými jmény, která se vážně nedají zapamatovat. Vystačíte si však nakonec se třemi důležitějšími aktéry, mezi které patří již zmíněný detektiv Tyador Borlú, jeho pomocnice Lizběta Corwiová a Borlúův Ul Qomský protějšek detektiv Qussim Dhatt. Bohužel ani jednoho z nich nemáte šanci více poznat, není představeno nic z jejich minulosti, zájmů, charakteru, nejsou v podstatě ani nijak fyzicky popsáni. V dialozích se budete pravděpodobně někdy ztrácet, jelikož není vždy poznat, která postava právě hovoří, a uvozovky si pan spisovatel používá, jak se mu zachce.
China Miéville je popisován jako význačný autor fantastického žánru, který se ve svých dílech zabývá rozmanitou paletou lidských ras, technologií, mícháním kultur a žánrů. V románu Město a Město rozhodně ukázal svou obrovskou představivost, kterou zároveň vyžaduje i od čtenářů. Je velká škoda, že stále jen naznačuje, ale nezabrousí do bližšího popisu minulosti o rozštěpění obou zvláštních měst, vzniku trans-g apod. Vše zůstává v mlze dohadů. Připravuje si prostor pro pokračování? Nechme se překvapit.
Autorka: Markéta Psohlavcová
Zdroj: luxor.cz
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny