V českém překladu vyšel román kanadského frankofonního autora Denise Thériaulta Podivuhodný život opuštěného pošťáka.
Podmanivý text, jehož značná část se odehrává prostřednictvím epistolárního vyměňování si haiku (klasická forma sedmnáctislabičné básně členěné na verše v japonské poezii od 17. století – pozn. aut.) mezi mužem a ženou, popisuje samotu a milostné vzplanutí minimalisticky a půvabně.
Bilodo, jehož Benis Thériault postavil do středu svého románu, je mladý introvertní pošťák. Bez ambicí, plující si životem v předem nalinkovaných cestách. Osaměle, nikoli však teskně, žije svůj život mezi prací a domovem a kontakt udržuje jen s kolegy a svou rybičkou. Pro vnější svět se jeví jako tichý podivín, který se chodí oddávat své vášni kaligrafii, v soukromí si navíc libuje v nešvaru, jejž zákon nedovoluje – otevírá a čte si cizí poštu, aby ji později zase zalepil a doručil.
Takto se dostane ke korespondenci ženy, mladé učitelky Ségolene, které psaní chodí až z ostrova Guadeloupe, a muže jménem Gaston Grandpré, jenž bydlí v oblasti, kam Bilodo doručuje poštu. V listu věnovanému Grandprému nalezne pošťák haiku, které doposud nikdy nepoznal a které ho uchvátí. Ženina haiku Biloda změní. Otevřou mu oči ve vnímání světa, ukážou mu jeho další sféru, probudí v něm život a on se na nich stane téměř závislým. Když pak jejich adresát nešťastnou náhodou zemře, Bilodo stojí před rozhodnutím vzít osud do vlastních rukou a nahradit Grandprého, v básnické korespondenci tak díky svému odhodlání, vynalézavosti a v neposlední řadě díky svému kaligrafickému umu pokračuje.
Podivuhodný život osamělého pošťáka nabízí poutavý vhled do magického světa japonské poezie. Zároveň na poli jazykovém tu jde o velmi pokorný a působivý překlad Anny Čadilové, v němž vyniknou i tak jemné nuance, jako je vyvíjející se básnický um v čase.
První Bilodova haiku jsou spíše krkolomným pokusem bez půvabu, postupně se však propracovává výš a výš. Próza přináší zásadní otázku – pokud se rozhodneme pro opuštění běžné rutiny v každodenní realitě a odejdeme do vysněné sféry, nepřestaneme pak být sami sebou?
Autorka: Lucie Zelinková
Zdroj: Právo
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny