Malíř František Kupka (* 23. září 1871; + 24. června 1957) byl kvůli omrzlinám stažen z fronty, proto začal podporovat československé bojovníky ze zázemí. Výstava v pražském Museu Kampa připomíná také jeho spolupráci s T. G. Masarykem či Edvardem Benešem.
Když začala první světová válka, malíř František Kupka žil v Paříži a bylo mu 43 let. Dost na to, aby zůstal stranou rukování, obzvlášť když se od mládí hlásil k pacifismu a anarchismu. Nad volnomyšlenkářstvím ale převážily odpor k rakousko-uherské monarchii a vyhlídka na samostatnost jeho vlasti.
Na toto téma teď Museum Kampa v Praze připravilo objevnou výstavu mapující malířovu legionářskou anabázi i veliké úsilí, které zřejmě nejslavnější český výtvarník 20. století věnoval propagaci československých jednotek bojujících ve Francii. Přehlídka doplňuje velkou Kupkovu retrospektivu ve Valdštejnské jízdárně, a navíc v detailu ukazuje málo známé hrdinství i vlastenectví českého objevitele abstraktního umění.
František Kupka, žijící v relativním závětří pařížského předměstí, se v politické situaci podzimu roku 1914 zorientoval rychle. S dalšími třemi stovkami Čechů pobývajícími ve francouzské metropoli se přihlásil do cizinecké legie, kde vytvořili rotu. Podle sokolského pozdravu si říkali Rota Nazdar a brzy po výcviku mašírovali na frontu.
"Byl to dobrý, rozvážný a klidný voják. Nemluva," píše ve své autobiografické knize Uříznutá ruka švýcarský básník Blaise Cendrars (* 1. září 1887; + 21. ledna 1961), který s Kupkou bojoval na řece Sommě. Znal jeho obrazy, zřejmě proto mu věnoval tolik pozornosti: "Byl velký a statný. Jenže na vojančení už neměl věk a přes vysokou morálku, neochvějnost, odvahu a vytrvalost býval často nemocný," píše Blaise Cendrars, který ve válce sám přišel o ruku. Podle jeho svědectví se Kupka nikdy nehlásil jako nemocný a nechtěl odejít k lékaři. Nakonec ho z armády museli propustit. "Pamatuju si, že u nás byl první, komu v zákopech u Frise, kde jsme při teplotě od 0 do -2 strávili noc po pás ve vodě, omrzly nohy."
Blaise Cendrars věnoval jednu kapitolu také malířově manželce Eugénii, kterou Kupka v dopisech z fronty něžně oslovuje Ninie.
"Když jsme dorazili na roh La Défense, stála tam paní Kupková, hnaná nevímjakým tušením, a čekala na svého muže. Vzala manželovi tornu a pušku, zařadila se do kolony a pochodovala s námi až do Écouenu. Druhý den chtěla pokračovat, ale plukovník ji dal sebrat četníky a z moci úřední posadit do vlaku na Paříž," vzpomíná básník.
Kurátorka nynější výstavy Eliška Havlová k tomu dodává, že Eugénie Kupková svého muže vyhledala ještě jednou, na konci listopadu u vesnice Proyart, asi 145 kilometrů od Paříže.
Omrzliny Františkovi Kupkovi s velkou pravděpodobností zachránily život. Rota Nazdar utrpěla v květnu 1915 při bitvě u Arrasu, kde válčila v první linii, tak velké ztráty na životech, že zanikla. Zbylí Čechoslováci se smísili s vojáky jiných jednotek.
Právě bitva u Arrasu je jedním z motivů výstavy v Museu Kampa. František Kupka nakreslil rozměrný obraz, na němž zachytil tragický moment popisovaný přeživšími. Jsou na něm praporečník Bezdíček a dobrovolník Šíbal ve chvíli, kdy se v první linii vrhají do zákopu protivníka a na jejich hruď míří nepřátelské bodáky. Oba muži zahynuli a jejich těla už se v hromadném hrobu nepodařilo objevit. Spolu s nimi byl pohřben též rotní prapor, který měl Bezdíček v momentu smrti u sebe, smotaný ve stanovém dílu připevněném přes rameno. Na praporu byl český lev v červeném poli a šlo o jeden z prvních symbolů československého zahraničního odboje.
Obraz s praporečníkem není jedinou prací, na níž František Kupka dokumentoval osudy legionářů. Právě propagace krajanských vojáků tvořila náplň malířovy válečné činnosti v zázemí. Stal se předsedou České kolonie v Paříži, vydával její bulletin a všemi způsoby podporoval československé dobrovolníky, kteří bojovali na straně Francie. Organizace pro vojáky zajišťovala poštu i dárky o Vánocích.
Během války František Kupka "zapomněl" na své umění, které ještě před konfliktem rozvinul do nových dimenzí. Svá dvě abstraktní plátna Amorfu - Dvoubarevnou fugu a Amorfu - Teplou chromatiku s velkým ohlasem vystavil na pařížském Salonu už roku 1912. Ve válečných letech ale opět tvořil realisticky. "Válka jako by ho vrátila ve vývoji, obecný zájem byl v tu chvíli důležitější než osobní vývoj," vysvětluje kurátorka Eliška Havlová.
Na výstavě to dokládají kresby a grafiky s vyobrazenými legionáři, které František Kupka přirovnával například k Blanickým rytířům. Kresby a dřevoryty, jež podepisoval pseudonymem Dálný a komponoval ve slovanském, folklorním duchu, sloužily jako ilustrace k bulletinu České kolonie či jiných tiskovin. Svoji práci František Kupka koordinoval s Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem.
Ten byl přítomen okamžiku, kdy před nově zformovaným 21. československým střeleckým plukem předával francouzský prezident Raymond Poincaré prapor zhotovený podle návrhu Františka Kupky. Pluk vznikl na konci roku 1917 z československých dobrovolníků, kterých se z celého světa do Francie dostalo přibližně deset tisíc. Část z nich vydalo Rusko ze zajateckých táborů na Sibiři. Československá armáda tím vznikla téměř rok před samostatným státem a František Kupka pro ni navrhl prapor. Sám do armády opět vstoupil v září 1918, v hodnosti poručíka. Později pro vojsko navrhl i šedomodré uniformy s barety.
Výstava v Museu Kampa jeho návrhy ukazuje, k nejzajímavějším ale patří portréty konkrétních vojáků, které mají blízko ke karikaturám. František Kupka do nich vpisuje glosy a citace, některé dokumentárního charakteru. Bratr Žáček, polní lékař, je zachycen během intenzivních bojů u Vouziers, Chestres a Terronu ve druhé polovině října 1918. Československé jednotky tu hlídaly pozice za cenu velkých ztrát. Vyčerpané, hladové a zablácené vojáky v zákopech mocně povzbudila zpráva o vyhlášení samostatnosti Československa. František Kupka zachytil polního doktora, který se "koupe v české krvi" svých pacientů, ale ve tváři má šťastný výraz z dobré zprávy, jež naplnila touhu československých bojovníků.
Na dalších portrétech vystupují básník František Kryštof, chemik a budoucí ministr národní obrany Otakar Husák nebo budoucí generál Václav Šidlík. K akvarelovým portrétům jsou připojeny dobové fotografie, které ukazují, jak věrně František Kupka uměl vystihnout podobu.
Po válce se malíř zúčastnil i konkurzu na státní vlajku. Jeho návrh měl horní bílý a spodní červený pruh, uprostřed oddělený užším modrým proužkem. Své návrhy do soutěže ale poslali také malíř Vojtěch Preissig nebo Jaroslav Kursa, jehož podoba vlajky s modrým klínem nakonec zvítězila.
Naopak Kupkův návrh Řádu zlaté lípy se realizace dočkal. Po devadesáti letech vzniklo Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky a od roku 2009 je udělováno lidem, kteří se zasloužili o ochranu základních lidských práv a svobod. František Kupka tuto medaili získal in memoriam.
Autorka: Magdalena Čechlovská
Zdroj: magazin.aktualne.cz
Další recenze výstav výtvarného umění u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery