Pražské Museum Kampa připravilo soubornou výstavu u nás málo známého výtvarníka Pravoslava Sováka s názvem Krajiny času. Expozice, jež je k vidění do neděle 27. května 2018, však není pojatá jako klasická chronologická retrospektivní přehlídka, spíše se zaměřuje na autorovy nejvýraznější ikonické práce.
Tvůrcův výtvarný záběr je široký, představuje se coby osobitý grafik, experimentální malíř i netuctový fotograf, jenž proniká všemi možnými výtvarnými styly a směry.
S takovou lehkostí Pravoslav Sovák provází abstrakcí, zavede do zákoutí surrealismu, ukáže krásu čisté figurace, aby nakonec diváka postavil před halucinogenní koláže. Neznalý návštěvník by si snadno mohl myslet, že se ocitl na výstavě několika různých autorů.
Protože, jak už bylo výše uvedeno, se nejedná o chronologickou prezentaci, je divák vržen rovnou na cestu, na které se musí orientovat zcela sám. Určitou pomocí mu mohou být tematické oddíly (Beauties, Pouště, Koláže, Indirect Messages či Walls).
Sovákovým motivem je zobrazování města. Pomocí výtvarných prostředků reflektuje jeho metamorfózy napříč časoprostorem. K vidění jsou metropole v zamlženém inverzním oparu. Tajemná světla na rozostřeném horizontu připomínají pohled za soumraku na New York z Empire State Building (City II.), jinde redukuje průmyslovou aglomeraci pouze na různobarevné geometrické tvary zdí (série Walls), aby diváka nakonec postavil před hotovou věc futuristických postindustriálních panoramat připomínajících propletence ocelových ingotů (Hutě – Panorama).
Suchá jehla Deštníky po Eiffelovkou vyvádí z abstraktní říše do města hmatatelné situace. Lidské tváře jsou skutečnými lidskými tvářemi a Eiffelova věž má typické znaky dominanty Paříže. Na oleji Eikon II. už divák hledí do hlubokých modiglianovských očí krásné dámy v černém roláku a klobouku. Jako by do něho vstoupila femme fatale nebo sám osud.
Ten ovšem neurvale vstoupil do života Pravoslava Sováka 21. srpna 1968 na pásech sovětských tanků. Na oleji Srpen jede ulicí jen jeden jediný osamocený kovový stroj špalírem lidí. Nad nimi visí černá vlajka a na ní bílý srp a kladivo. Vlajka pirátů se zkříženými hnáty, vlajka nájezdníků, desperátů a lupičů. Symbolika tohoto díla je až zdrcující.
Výtvarník, jenž byl u nás kromě jiného asistentem malíře Jana Zrzavého na Pedagogické fakultě v Olomouci, odešel následně do Německa a nakonec se usadil ve Švýcarsku. Proto se stal známějším i slavnějším v jiných zemích a u nás o něm ví méně lidí. Nejvyšší čas splatit dluh.
Autor: Jan Šída
Zdroj: Právo
Další recenze výstav výtvarného umění u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery