Západní část Šumavy se bezesporu chlubí nejstarší sklářskou historií v českých zemích. Svědčí o tom první písemné zmínky z poloviny 14. století. Daleko později pak vznikala v oblasti Krušných a Lužických hor, v Beskydech i v okolí Jeseníku. Ještě později pak ve vnitrozemí. Na Sušicku u Kašperských hor byla v provozu až do druhé světové války více jak stovka dobových hutí.
Ty nejstarší znamenaly osidlování královských hvozdů a kultivaci šumavských pralesů. Též značný přínos do královské pokladny, za což se panovník sklářům odvděčil celou řadou privilegií. Od osvobození z roboty a daní až po právo lovu vlků a medvědů. Sklářské rody byly od prvopočátku především česko-německé, nebo obráceně, chcete-li. Bylo to tím, že Šumavu na pozvání Otakara II. kolonizovali především řemeslníci z nedalekých Bavor, kteří se zde usazovali a časem splývali s českým živlem. Velkým přínosem k popularizaci zdejší sklářské tradice je novotou téměř ještě vonící Interaktivní sklářské muzeum Rajsko v mikroregionu Anínnu Sušice. Otcem myšlenky a jeho realizátorem je muž ze starého sklářského šumavského rodu, amatérský historik, vizionář a nadšenec, sklářský malíř s francouzskými předky z dob napoleonských válek jménem Baron.
Sklo je chloubou a štěstím země... Glas ist Stolz und Glück des Landes... (Wilhelm von Eiff)
Sklářství v Anníně na Šumavě se datuje od roku 1790. Foukání a dekorování skla broušením procházelo různými obdobími. Od let prosperity a hojnosti, až po problematické, pro mnoho hutí likvidační časy. Po poslední, dosud trvající krizi po listopadu 1989, rozpadu státního vlastnictví a řadě nepovedených privatizací, zůstala na Šumavě poslední brusírna skla v Rajsku u Annína, kde se pokračuje v tradici ručního broušení a malování skla pod taktovkou výše zmíněného muzejníka Karla Barona. V jeho takříkajíc kapesním sklářském skanzenu rád seznamuje širokou veřejnost s tradicí sklářské výroby v tomto regionu. Stará se o i rozvoj vzájemné příhraniční spolupráce a dobré sousedské vztahy s Bavory, jakož i o výměny informací ze sklářství. Zároveň v rámci zážitkové turistiky sleduje velký úkol: Zvýšení zájmu výletníků o atraktivity tohoto regionu.
Na březích zlatonosné Otavy
Jsme v osadě Rajsko u Annína na Klatovsku. Na obzoru je proslulý vrch Mouřínec se zrekonstruovaným historickým sklářským kostelíkem. Útulné místo, připomínající půdorysem středověký dvorec, má příznačné jméno: Rajský Dvůr. Člověk z velkoměsta a jeho betonové džungle, stresujícího životního prostředí přetechnizované metropole, se zde skutečně cítí jako v příslovečném ráji. Kol kolem panenská příroda, zalesněné kopce a vrchy, legendární řeka, lákající v letním čase k zaplavání. Pěšinka vede z parkoviště pro výletníky do kopce. Pár kroků před námi je stylová dřevěnice lidové šumavské architektury s podloubím a pavlačí, sídlo jedinečného muzea. A hned vedle funguje malá manufaktura, kde jedni z posledních brusičů z oblasti udržují tradici kdysi slavného šumavského řemesla, jehož příjmy vysoce převyšovaly tehdejší prospektorské zisky ze zlatokopeckých pánví při rýžování zlata na Otavě. Součástí muzea je malé bistro, nabízející občerstvení, během něhož turisté sledují naučný film o historii zdejší výroby skla, která je charakteristická především výrobou tzv. páteříků, jak bývaly svého času nazývány korálky k růžencům, které se zde produkovaly ve velkém. Muzeum samotné skrývá mnohá překvapení a zajímavosti v podobě sklářských unikátů. Především to jsou dva funkční, přes 120 let staré sklářské brusy. Tyto historické stroje byly vyrobeny firmou Suchý, Jouza a Čáp v roce 1910. Jelikož jsme v muzeu interaktivním, tak se na těchto mašinách návštěvníkům přímo prezentuje tato speciální práce. Pod vedením odborníka si mohou zájemci broušení skla i osobně vyzkoušet.
Unikátní je rovněž dobový psací stůl zakladatele nedaleké anninské historické sklárny Augustina Müllera. Jsou zde i portréty na skle obchodníků se sklem Lütze, Schmida a Nowotného, kteří dokázali proslavit místní sklo po celé Evropě i v Anglii a Africe, kde se zvláště dobře prodávaly či měnily pestrobarevné korále a podobné zboží. Mezi nejrůznějšími dokumenty nechybí kupříkladu vzorník Sklárny Annín z roku 1890 ani přehlídka exponátů dochovaných výrobků celé řady šumavských skláren. Mezi nejrůznějšími vázami, sklenicemi a těžítky můžeme obdivovat kupříkladu svatební sklenice Franze a Anny Nowotny, skleněné šachy nebo křišťálový lustr nad schodištěm, vedoucím na vnitřní ochoz muzea a horní výstavní patro.
V objektu je též ateliér, který slouží jak návštěvníkům, tak mladým adeptům sklářského umění, kteří se zde setkávají při nejrůznějších příležitostech a tvůrčích seminářích. Návštěvník ale i zde může zhlédnout nejrůznější dokumenty a dobové fotografie, mapující historii i současnost sklářství na Šumavě.
Historie Anninské sklářské prvovýroby
Na slavnou sklárnu z kraje 17. století, která je vzdálená asi jeden kilometr od Rajského Dvora a dávno již nefunguje, turisty upozorňuje samostatný panel v hlavní muzejní expozici. Annínská sklárna byla v roce 1750 „vyhašena“, jak lidově říkají skláři. Do provozu byla dána opět v roce 1796 majitelem panství Vatětice Augustýnem Müllerem, purkmistrem Kašperských Hory. Sklárna časem změnila majitele. Prodána byla Josefu Eduardu Schmidtovi. Ten se zpočátku prosadil výrobou tzv. dutého luxusního skla benátského typu. Další vývoj a rozkvět sklárny ovlivnilo zavedení první elektrické pece v Evropě (!) a rychlá reakce na tzv. Nový styl. V roce 1945 byla znárodněna, po roce 1947 v ní byl provoz definitivně ukončen, což způsobilo vysídlení většiny německých sklářů. Zůstala zde jen brusírna, která ukončila provoz v roce 2012 a čas od času, hlavně při obnově Annínské sklářské pouti, která se koná letošního června již potřetí, se zde otevřou vrata staré budovy dokořán a lidé si mohou prohlédnout ukázky sklářské práci na mobilní pícce.
Jedinečná sbírka tzv. podmaleb
Velkou zajímavostí je pak kolekce malovaných svatých obrázků. Jejich naivní styl zpracování, výběr patronů i vyjádření hladí po duši. Na informačních cedulkách čteme, že vůbec prvními výrobci podmaleb v Čechách byly pravděpodobně šumavští skláři. Jejich výroba však byla závislá na tabulovém sklu, které bývalo dosti drahé. Proto používali především sklo kazové. Z kronikářských zápisů je známo, že bavorská rodina, žijící na Horské Kvildě, zřídila v Anníně manufakturu na podmalby, a to již v roce 1800. Tuto tradici podmalby na Šumavě obnovil Václav Hrabánek ze Žežulkova mlýna u Hartmanic v druhé polovině 20. století. Jeho díla jsou skvělou prezentací naivního lidového umění, v bohaté kolekci jsou i unikátní Hrabánkovy prvotiny! V současné době se podmalbami, které vznikají jako negativy, zabývá na profesionální bázi i Karel Baron.
Ten při loučení s turisty po prohlídce interaktivního muzea připomíná: „Mnoho vody uplynulo v šumavských říčkách od té doby, co sklářští mistři odložili své píšťaly a dopili svoji poslední holbu piva. Dunění stoup, mlýnů na drcení křemene, vyměnil zvuk motorových pil průmyslového lesa. Mohli bychom říci, co les dal, les vzal. Avšak práce starých mistrů zde zůstala. A je našim úkolem, abychom v tomto malém chrámu pod vrcholem Sv. Mořice prezentovali jejich um...“
...a jdeme dál!
Po pravé straně budovy muzea je dílna s rafinací českého křišťálu, kde se sklo upravuje do závěrečné podoby. Tady exkurze pokračuje. Pěkně zblízka turisté vidí brusiče při piplavé práci, kdy je kladen mimořádný důraz na přesnost. Tady se tzv. „koulením“ výrobku po brusném kotouči vytváří složitéjiu šikovnost na skleněné destičce, kterou si pak jako suvenýr ze zajímavého výletu mohou zdarma vzít. Prohlídka Glasmusea Rajsko končí v prodejní galerii s prezentací současných sklářských výrobků, které jsou i v obchodní nabídce. Mezi klasickým užitkovým sklem najdeme i nejrůznější malé figurky, včetně drobných zvířátek, nebo krásné vánoční ozdoby, tradičně ručně malované.
Kde složit hlavy
Součástí muzejního areálu jsou i dvě šumavské chalupy, přebudované na útulný penzion. Vedle dvou až čtyřlůžkových pokojů, společenské místnosti a kuchyněk pro vlastní vaření je ubytovaným turistům k dispozici malá sauna, bazén i tenisové kurty. Rajský Dvůr je skvělé východiště do krajiny Klatovska, Sušicka i Kašperských hor. Otevřeno je celoročně. Parkování zdarma, cena za lůžko na jednu noc nepřesáhne 250 Kč.
Kapitola Rajský dvůr a sklářská tradice je z rukopisu knihy Po stopách českých sklářů, kterou připravuje k vydání nakladatelství Grada.
Autor: Ivan Černý
Snímky Miroslava Feszanicze
O dalších knižních novinkách si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku Antikvariátu U Skleněné kašny