Vernisáží ve středu 6. listopadu 2024 bude od 17:30 hodin zahájena v kutnohorské kumštýřské kavárně Čert a Káča (Husova 102 - v podloubí) velice zajímavá prodejní výstava grafických listů nazvaná 4 generace Boudů, kterou připravila umělecká agentura a galerie ArcusGallery. Večerem již tradičně provede a autory představí Lenka Frankovicová, o hudební zážitek se postará muzikantské uskupení Time after Time ve složení Meera Sarkam a Ruda Kubíček. Výstavu zvukem keramického zvonce ArcusGallery zahájí kutnohorská výtvarnice Kateřina Fantíková.
V dávných dobách bývalo zvykem, že otec – řemeslník – pracoval doma, kde míval svoji dílnu a jeho děti mohly přihlížet, jak se co dělá. Nezřídka se řemeslu naučily a v otcově profesi pokračovaly. Převzaly dílnu a nástroje, otec se svými zkušenostmi poradil a řemeslo zůstalo v rodině. V dnešní době už to tak nebývá, protože rodiče dojíždějí za prací do jiných míst a většinou by už potomci neměli ani co okoukávat: snad jen mačkat klávesy na počítači.
Jinak tomu bylo a je v rodině Boudů. Pracovalo se většinou doma – v malířském ateliéru – v prostoru, kde bylo mnoho zajímavých předmětů, nástrojů, papírů, barev a především vůní z rozpouštědel, které v jiných domácnostech neměli.
Spoluzakladatelem rodu Boudů byl Alois (* 25. ledna 1867; 29. prosince 1934), rodák z Hané, který byl profesorem kreslení, kromě jiného v Příbrami, na Kladně i v Praze. Oženil se se svojí spolužačkou z Uměleckoprůmyslové školy Annou Suchardovou (* 23. října 1870; + 14. května 1940), z řezbářského a sochařského rodu z Nové Paky. Měli dva syny: Jaroslava (* 23. února 1898; + 5. července 1919) a Cyrila (* 14. listopadu 1901; + 29. srpna 1984), které úspěšně vedli k výtvarnému řemeslu.
Bohužel starší syn v mládí tragicky zahynul a tak malířskou štafetu převzal Cyril, který později vynikal především v grafickém řemeslu a v práci ilustrační. Vystudoval uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění u Maxe Švabinského. Cyrilovo životní krédo bylo, že musí pracovat i za svého zesnulého bratra. Byl neobyčejně činný, maloval obrazy, dělal grafiku, volnou i užitou, navrhoval okenní vitráže, nástěnné tapisérie, poštovní známky, ale těžiště jeho práce bylo v knižních ilustracích a úpravách knih, kterých vytvořil přes 600. Na AVU se stal asistentem u Františka Šimona Tavíka, jehož dceru si vzal za ženu.
V tomto manželství se v roce 1934 narodil syn Jiří (* 5. května 1934; + 23. srpna 2015), který po vzoru otce a dalších příbuzných rovněž kreslil. Na rozdíl od domácího prostředí se u Šimonů setkával s technickým vybavením grafického atelieru a se svým strýcem Pavlem se seznamoval s jeho využíváním a přirozeně i s grafickými technikami. Po prohlubování grafického řemesla na Státní grafické škole a pak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové se věnuje převážně volné a drobné grafice. Kromě zájmu o výtvarnou činnost se soustředil na dopravu, hlavně kolejovou, ze které čerpal náměty nejen pro práci výtvarnou, ale i ilustrační. Na uměleckoprůmyslové škole se seznámil s Janou Kalinovou (* 20. října 1931; 19. července 2001), grafičkou a ilustrátorkou, s níž se oženil. Společně restaurovali známý pražský Langweilův model a ve výtvarné práci se úspěšně doplňovali.
V roce 1965 se jim narodil syn Martin, který pokračuje v rodinné tradici. Vystudoval Akademii výtvarných umění u Ladislava Čepeláka. Tam poznával technologické postupy grafického řemesla a kromě výtvarné činnosti se věnuje hlavně tiskařskému řemeslu v oboru kamenotisku. V současné době vede legendární Litografickou dílnu v Říční ulici na Malé Straně. I nejmladší generace, děti Martina Boudy, se aktivně sbližují s výtvarným prostředím. Syn Matěj (* 1996) se úspěšně zdokonaluje v tisku litografií a pracuje se svým otcem v dílně v Říční. Jeho mladší sestra Anežka (* 2000) vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově, ve své tvorbě se inspiruje rostlinnými motivy a tento zájem nyní prohlubuje prací v zahradnictví.
Dalším členem Boudovského kumštýřského klanu je Marek Bouda, ketrý se narodil v Třebíči ( *1964). Takřka dostudoval Právnickou fakultu UK. Vystudoval katedru režie na FAMU, kde dosud učí. Natočil mnoho dokumentárních filmů - zejména o umění a zdravotnictví. Intenzivně se též věnuje fotografii a je i kameramanem svých posledních dokumentárních filmů. Poslední roky se ve své práci především věnuje hudbě. Příležitostně píše články o filmu, literatuře a hudbě - především do židovského časopisu Roš Chodeš.
Kutnohorská výstava představuje ukázky z díla všech sedmi výtvarnic a výtvarníků, kteří tento úžasný umělecký rodinný klan tvořili a tvoří. Každý z nich je svébytným umělcem, přesto ve svojí tvorbě nezapírají inspiraci z dob minulých a navzájem mezi sebou. Je to úžasný zážitek nechat se unášet byť jenom zlomkem boudovských grafických listů, které tvoří kutnohorskou výstavu. Tvorba čtyř generací Boudů by si jistě zasloužila vlastní galerii a muzeum...
Výstavu 4 generace Boudů můžete v kutnohorské umělecké kavárně Čert a Káča navštívit do neděle 8. prosince 2024.
Autor: Ivan T. Trnavský
Snímky Miroslava Moravce
O vernisážích dalších výstav výtvarného umění u nás i v zahraničí se dočtete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery