V rozmezí od čtvrtka 15. března do pátku 23. března 2017 se koná již 25. ročník Febiofestu. Populární mezinárodní filmový festival založil, jak známo, roku 1993 v Praze Fero Fenič.
Tento filmařský svátek se vždy koná na jaře. Následně na něj navazují festivalové ozvěny v šestnácti městech republiky a diváci zhlédnou na 160 filmů. V rámci festivalového jubilea bude uvedena speciální sekce Best of s desítkou nejoblíbenějších filmů, uvedených na festivalu od jeho založení.
Glasstar pro filmaře
Každoročně jsou na festivalu předávány ceny filmových tvůrcům i představitelům. Mezi tradiční výrobce těchto trofejí patří sklářská manufaktura z Nenačovic na Křivoklátsku. Glasstar je nevelký rodinný podnik, jehož ruční práce je mimořádně kvalitní a znalci uznávaná. Sklářská manželská dvojice dlouhodobě vyráběla festivalovou Cenu Jaromíra Jireše, která je udělována za podporu nekomerčních filmových děl. Jejich huť funguje od roku 1996, dnes je oblíbeným celoročním cílem výletníků. Nenačovice se tak beze sporu díky ní staly turisticky atraktivní obcí.
Exkurze jsou bezplatné!
Huť Glasstar manželů Starových najdeme asi čtyři kilometry od Loděnice u Berouna. K samotné sklárně návštěvníka bezpečně dovedou směrovky, vedoucí od počátku vjezdu do obce až před v kopci romanticky položený objekt manufaktury samotné. Pár kroků nad ní je prodejní galerie s terasou a lavicemi pro posezení, pokud počasí přeje. Zde stačí zazvonit každý den mezi devátou a čtrnáctou, aby se turistů ujal ve funkci průvodce jeden z manželského páru. A po základních informacích o výrobě skla jednotlivce i skupiny provede svou malou hutí o dvou pecích.
Julius Starove (* 1952), který pochází ze staré sklářské poděbradské rodiny, prošel tímto křehkým řemeslem doslova od píky. Od absolutoria na sklářské průmyslovce přes nejrůznější sklářské pozice včetně foukače v rodných Poděbradech, aby skončil jako mistr třísměnného provozu v historické nižborské sklárně (založené 1903) nedaleko odtud. Jeho žena Romana (* 1963) vystudovala pro změnu vysokou školu chemicko-technologickou a i ona svého času patřila ke špičkovým odborníkům v nižborské sklárně. V časech českému sklu nepřejících, po rozbití velkých státních sklářských továren a ne vždy povedených privatizacích koncem minulého století, se manželé rozhodli, že se pokusí zrealizovat vlastní tvůrčí sny.
Jak se dovídáme při posezení na terase, na rodinném pozemku zprvu zbudovali provizorní pícku přímo pod širým nebem. Zájem kolemjdoucích byl nevídaný a není se co divit. Pozorovat zblízka sklářské čáry a kejkle, při níž se ze žhavé hmoty nafukuje bublina a přetváří se do skleničky, figurky, těžítka, zvířátka nebo třeba skleněné růže, se hned tak někde nevidí. Po nezbytném vychlazení všelijaké skleněné výtvory a suvenýry rádi kolemjdoucí kupovali a zárodek budoucí sklárny byl na světě. Přišel čas rozšiřování podniku, investic, půjček, stavby a během let stojí a dvě desetiletí funguje malá huť se dvěma originálními pecemi. Ty mají jedinečnou stavbu, která se hned tak někde nevidí. Jsou totiž vyklenuté do homole, jak se dělávalo ve středověku, aby se teplo co nejefektivněji opíralo do tavícího se písku a sklovina (130 kilogramů denně) vznikala co nejúsporněji.
Ruční barevné sklo
Na place se tady točí obyčejně dva až tři skláři. Více by se jich sem stejně nevešlo. Pracuje se tady ale sedm dní v týdnu, včetně sobot a nedělí. Technika se nemění, jedná se o výrobu tzv. foukaného dutého skla, které je „tvarované z volné ruky“, jak říkají skláři.
Pracovní postupy jsou ve všech hutích, specializovaných na ruční práci, více méně stejné. Stejný ale není sortiment. Tady se zaměřili na malosériovou originální výrobu, ve spolupráci se známými výtvarníky i realizaci vlastních nápadů a námětů, o které manželé Starovi nouzi nemají. Vždyť svého času kromě jiného spolupracovali kupříkladu i s filmaři. Třeba skleněná koule princezny Arabely v legendárním filmovém seriálu režiséra Vorlíčka byla právě dílem Julia Starove. Jeho majstrštychem byl skleněný hold Indiře Gándhíové (* 19. listopadu 1917; + 31. října 1984) zbudovaný koncem osmdesátých let minulého století v místě její vraždy v Indii.
Ostatně, během své sklářské kariéry Julius Starove pracoval s Artcentrem Praha na zakázkách pro Katar, Sjednocené arabské emiráty, Indii i bývalý Sovětský svaz. Tyto země při nejrůznějších veletrzích též navštívil a díky tomu má široký mezinárodní rozhled v otázkách místního vkusu a požadavcích na skleněné výrobky.
Dnes Nenačovická huť produkuje na dvě stě druhů výrobků, převážně skleněné květiny, ovoce, vázy, mísy, ruční barevnou kalíškovinu, zvířátka, těžítka, skleněné bonbóny, sněhuláčky a jiné dárkové předměty. Vznikají zde i práce na objednávku, jako třeba různé ceny pro sportovní či kulturní soutěže a akce, včetně již zmíněného filmového Febiofestu.
Mezi vyhledávané suvenýry bezesporu patří těžítko v podobě trilobita v několika barevných verzích, jehož zkameněliny se v okolí často nacházejí. Ta jsou Glasstarem jako na míru šitá pro ocenění na další filmový festival, Trilobit Beroun, za nejlepší audiovizuální díla. Letos má tato oblíbená berounská kulturní akce vročení třicet jedna!
Autor: Ivan Černý
Snímky: Archív
Další reportáže o výtvarném umění u nás i v zahraničí najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery