Z němčiny, bulharštiny, ruštiny, makedonštiny a angličtiny překládá do češtiny knihy různých autorů Zlata Kufnerová. Momentálně dokončuje překlady dvou trilogií. První díl ságy jednoho století nazvaný Dcery nové doby německé spisovatelky Carmen Kornové vyšel v roce 2019. V květnu 2020 pak vyšel první díl Kavárny U Anděla další německé autorky Anne Jacobsové alias Marie Lamballe.
Je pro překladatele výzvou, ujmout se románové trilogie?
Je to hlavně spousta práce. Překládám už mnoho let a z těch pěti jazyků jsem vydala více jak sto čtyřicet knižních překladů. Nynější situace se mi však za ta leta nikdy nepřihodila.
Sama si o překlady nikdy neříkám, čekám na vyzvání, protože pak vím, že nakladatel o moji práci stojí. Jako první přišla nabídka Euromedie, abych přeložila trilogii Anne Jacobsové. Když jsem podepsala smlouvu, krátce nato se ozval Prostor, který mě požádal, abych se ujala překladu tří knih Carmen Kornové.
Prostoru jsem se cítila zavázána, protože mi vydal překlady poezie, což je žánr, do něhož se nikdo nehrne. A já přitom poezii moc ráda překládám. Nabídku jsem tedy přijala a od loňského roku mám práce nad hlavu.
Už jste překlady všech šesti knih dokončila?
Ještě ne. Právě pracuju na posledním dílu trilogie Carmen Kornové. Překlad druhého a třetího dílu knih Anne Jacobsové jsem nakladatelství Euromedia už předala.
Je něco, co obě trilogie spojuje?
V obou případech jde o příběhy lidí v určitém společenství během mnoha desetiletí. Trilogie Carmen Kornové začíná v roce 1919 a končí na Silvestra roku 1999 v Hamburku. Trilogie Anne Jacobsové sleduje příběhy lidí z Wiesbadenu od poloviny třicátých let minulého století do přelomu let osmdesátých a devadesátých.
Obě trilogie odrážejí celospolečenskou náladu popisovaného období psychologicky výborně propracovanou, i když mám dojem, že v obou je holokaust zachycen poněkud okrajově a v knize Jacobsové jsou dost značné protiruské tóny.
Spisovatelé mají leckdy svůj charakteristický styl. Snažíte se jej při překladu zachovat?
Ano, snažím, je to povinnost překladatele. V případě Carmen Kornové to však stoprocentně nešlo. Má ve zvyku o někom začít odstavec a teprve po několika větách vyjádřit, o koho jde. Občas to působí nesrozumitelně, a tak jsem v překladu někdy uvedla jméno dříve.
Setkáváte či spojujete se s autory, jejichž knihy překládáte?
Cíleně jsem to udělala několikrát, a to v případech, když jsem v literatuře faktu i v beletrii našla věcné chyby. Přes nakladatelství jsem se kontaktovala s autorem a po dohodě s ním jsem mohla v překladu vše uvést na pravou míru.
Vysloveně přátelský vztah s nějakým autorem, jehož knihu jsem přeložila, nemám. Znala jsem se však s mnoha spisovateli a básníky z Bulharska, s jedním Angličanem, pražským rodákem Ewaldem Osersem a s makedonským básníkem Matejou Matevským.
Překládáte z pěti jazyků. Ovládáte všechny aktivně?
Všechny slovanské samozřejmě, protože jsem vystudovala slavistiku. Anglicky a německy jsem se cíleně naučila i díky častým pobytům v těchto zemích s manželem matematikem.
Autor: Jaroslav Špulák
Zdroj: Právo
Další rozhovory o knihách u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny