Pražská malířka a grafička Bohunka Waageová prožívá událostmi nabitý konec roku 2023. Začátkem října jí v edici Miraculum Octavum Mundi vyšla emotivní bibliofilie Křížová cesta, v polovině téhož měsíce vernisáží zahájila velice úspěšnou výstavu obrazů pod názven Noc, kdy zpívali andělé v pražské A&A Galerii, při které bibliofilii pokřtila. Pražská výstava skončila 11. listopadu. 2023, nyní se celá přesouvá do Kutné Hory, kde 29. listopadu 2023 kutnohorská umělecká agentura ArcusGallery otevírá nové výstavní prostory pro pravidelné měsíční autorské i společné expozice...
Vernisáž výstavy Bohunka Waageová: Den, kdy zpívali andělé začíná ve středu 29. listopadu 2023 od 19:00 hodin ve výstavních prostorách ArcusGallery (Husova 102/5, Kutná Hora - v podloubí). Vernisáží provede, autorku i její dílo představí a zvukem keramického zvonce ArcusGallery výstavu zahájí Lenka Frankovicová. Součástí vernisáže bude i křest bibliofilie Bohunky Waageové Křížová cesta, souboru dvanácti číslovaných a signovaných litografií. O hudební zážitek se minirecitálem postará kytaristka a zpěvačka Lucie Zhory.
Malířku a grafičku Bohunku Waageovou, která bude při vernisáži osobně přítomna, jsme požádali o rozhovor...
Výstava v A&A Galerie se dá považovat na částečně bilanční. Jak vlastně vznikala a kdo stál u jejího zrodu?
Řekla jsem si, že je na čase udělat nějakou solidní, větší výstavu. Bilanční, to bych ještě neřekla, protože tam byly obrazy, kromě jednoho, tak čtyři roky staré. Samozřejmě tam byla moje díla takřka zásadní, kupříkladu Náš život, kde je jasné, že jsme součástí vesmíru, ale i život kolem nás a naše, až takřka zásadní pocity z něj, ale i radost z přírody kolem nás. A příroda je stále bohatá a my z ní můžeme, díky bohu, ustavičně čerpat.
Vernisáž výstavy se stala kulturní událostí, sešlo se tolik obdivovatelů Vašeho umění, že v sále "nebylo k hnutí". Předpokládám, že Vás to potěšilo. Jak byste pražskou výstavu Noc, kdy zpívali andělé ze svého pohledu zhodnotila?
Ano, potěšilo a velmi. Lidí přišlo během výstavy poměrně dost a také se něco prodalo, hlavně přírodní motivy. Lidé říkají mým obrazům „Andělské obrazy" .Ano, snažím se být pozitívní, negace je kolem nás moc a přidávat pochmurné věci, to se mi opravdu nechce. Žijeme v podivném světě, trochu jako v panoptiku. Moc si přeji, aby "Strom života“, jako na mém obraze, byl zachován, abychom dál pluli vesmírem, jako na mém obraze "Země a Slunce".
Teď připravujete přesun výstavy do Kutné Hory. Bude to stejná expozice, jako byla ta pražská?
Obrazy budou takřka stejné, ale na přání kurátora pořádající kutnohorské umělecké agentury a galerie ArcusGallery Miroslava Moravce výstavu rozšířím o grafické listy, kterých mám opravdu požehnaně. Výhradně grafiku jsem dělala déle jak dvacet let a jsem také členkou Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Jsou to suché jehly, lepty s akvatintou a posléze i litografie. Ale také přidávám akvarely a některých si opravdu velmi považuji.
To je velice zajímavé, v poslední době jste se již grafickým technikám nevěnovala...
Proč jsem se rozhodla vystavit i grafiky? Život utíká a řekla jsem si, že potřebují „vyvětrat“, myslím, že opravdu stojí za zhlédnutí. Jsou i ve známé internetové Galerii myrro. Ještě bych chtěla poznamenat, najednou jakoby se otevřely dveře a výstavy dále budou pokračovat. Hned po kutnohorské bude další u houslového virtuosa Jaroslava Svěceného, v jeho klubu Violino, tam bude také mix obrazů a grafik. A další dvě výstavy v roce 2024 se připravují. Otevřela se náruč a doufám, že to vše zvládnu.
Součástí kutnohorské vernisáže bude i křest již zmíněné bibliofilie Křížová cesta, tedy dvanácti signovaných a číslovaných barevných litografií. Původně jste bibliofilii přepravovala v leptu a akvatintě. Proč ta změna?
Právě, je to poměrně dlouhá doba, co jsem pracovala s grafickými technikami, kterým se říká tisky z hloubky. Musela bych si to znovu nazkoušet a nějaký čas by to trvalo. A to už jsem kolem námětu chodila dost dlouho, než jsem se do toho pustila. Je to závažné téma, které se táhne dějinami dva tisíce let. Nakonec jsem zvolila techniku litografie. To je tisk z plochy. Trošku to byla řehole, čtrnáct dní skloněná nad strojem a kreslit. Však mě bolela záda.
Křížová cesta je jistě námět nesmírně zajímavý, ale také nelehký. Co bylo impulzem, že jste se ji rozhodla výtvarně pojmout? Jak se Vám téma zpracovávalo?
Závažné téma vždy láká: jak se to člověku podaří zpracovat, co tam má dát, které momenty a děje zobrazí, jak se to zpracuje, aby bylo vidět, že to vyzvořil právě on. Samozřejmě, hlavní děje jsou jasné, bez toho by to nebyla Křížová cesta. Ale když jsem byla před čtyřmi lety v Jeruzalémě, tak nám tam ukazovali místo, kde se vysílený Ježíš Kristus opíral o zed’ domu, byl tam s nadsázkou otisk Kristovy ruky. Tak jsem to použila a pod tím byl upuštěný kříž. Celou Křížovou cestu jsme si prošli až na Golgotu. Byl to nezapomenutelný zážitek, ostatně jako celý Izrael.
Proto jsem dlouiho neváhala nad nabídkou Miroslava Moravce, který založil a řídí edici Miraculum Octavum Mundi, vytvořit na toto téma bibliofilii, rozhodla jsem se velmi rychle. A ted’ budeme znovu Křížovou cestu křtít v kutnohorské ArcusGallery. Těším se...
Autor: Ivan T. Trnavský
Snímky Miroslva Moravce a archív autorky
Autor je spoluprcovníkem webu Putování za uměním
Další rozhovory o výtvarném umění u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery