Zimní pohádka je pozdní Shakespearova hra, která nepatří k nejznámějším titulům. Pro Letní shakespearovské slavnosti ji v roce 2019 nastudoval režisér Pavel Khek. Nyní se jeho inscenace hraje na scéně Lichtenštejnského paláce na pražské HAMU, a to do středy 12. srpna 2020. Jejím tématem je žárlivost, jíž padne za oběť nejen rodinné štěstí, ale i lidské životy. Ve středu dění stojí sicilský král Leontes, jehož alternují Martin Hofmann a Michal Isteník.
Proč jste přijal nabídku zahrát si tuto roli na Letních shakespearovských slavnostech?
Důvodů jsem měl hned čtvero. Za prvé zahrát si hlavní roli na Letních shakespearovských slavnostech beru jako čest, proto jsem si té nabídky velmi považoval a přijal ji okamžitě. Druhým důvodem je Martin Hofmann, vynikající člověk a dobrý přítel. Toužíme po tom, abychom spolu mohli hrát divadlo, ale v našich časových možnostech není snadné najít prostor pro nazkoušení inscenace v kamenném divadle. Tady jsme se sice potkali jako partneři v jiném slova smyslu, protože při alternaci téže role spolu nestojíme na jevišti před lidmi, ale i tak to stálo za to.
Za třetí jsem herec láskou a volbou spjatý s Brnem a tohle byla příležitost, podobně jako třeba mé hostování v pražském Divadle v Dlouhé, kdy tak nějak přirozeně své zápecnictví trochu rozředím. A konečně za čtvrté to bylo osobní setkání s Martinem Hilským. Není jen překladatel. Je to fenomenální dramatický básník.
S Martinem Hofmannem tvoříte opravdu dvě různé podoby krále Leonta. Do jaké míry jste se spolu o postavě bavili?
S Martinem jsme o Leontovi mluvili od začátku zkoušení. Vzájemně jsme se sledovali a každý si vzal trochu od toho druhého. Oba jsme vytvořili tutéž roli s hereckými možnostmi, které máme.
Martinův Leontes je chlapáčtější, jeho autorita je přirozenější než moje. Můj Leontes trochu víc pochybuje sám o sobě, ale podstatné je, že jdeme stejnou cestou, jen každý se svými hereckými prostředky. Byla to nádherná spolupráce. S Martinem, pokud bychom měli odlišný názor, se klidně můžu i pohádat bez pozdější pachuti. Je to vynikající herec a, jak už jsem říkal, skvělý člověk.
Váš Leontes s velkou autenticitou prožívá žárlivost, lítost i bolest nad tím, co se mu, z velké části vlastní vinou, děje. Při všem negatívním, co vyvádí, vyvolává soucit. Pracoval jste záměrně na tom, aby nebyl jen negatívní figurou?
V tom je právě ta role zapeklitá. Leontovo jednání je jen těžko ospravedlnitelné, proto se velmi citlivě musí budovat jeho láska k Hermioně a k synovi, potažmo i k tomu, co se rozhodne udělat se svou novorozenou dcerou, o které je přesvědčen, že není jeho.
Je to rozhodnutí autoritativního vládce v přímém rozporu s jeho morálkou. Ambivalence spočívající v tom, že i tyran má své city, je pro mě základem práce s touto postavou. O tom jsme s Martinem mluvili nejvíc.
Jak se jako otec malého syna vyrovnáváte s tím, že Leontes vlastní vinou o syna přijde? V inscenaci je motiv otcovství pojednaný velmi citlivě...
Nepoužívám nikdy žádné zástupné mechanismy. Nikdy si nepředstavuji své blízké v tragické situaci postav her, ve kterých hraji.
Když jsem se jako student snažil doptat Luboše Veselého, jak to, že je jeho Humbolt v Lolitě tak neskutečně hluboký a pravdivý, řekl mi: Zkus si tu situaci opravdu představit.
Snažím se od té doby, aby i pro mě byla fantazie základem. Osobní zkušenost neodpářu, ale nechávám ji pracovat v podvědomí.
V Leontovi jste mě potěšil krásnou a přirozenou deklamací Shakespearova textu.Jaký je Váš vztah k jeho obrazivému jazyku?
Moc děkuji. Jestli Shakespearovy verše znějí autenticky, jsem neskonale šťastný. Je čest smět je říkat. Zbožňuji to. Děkuji Martinu Hilskému za nádherný překlad a také Evě Spoustové za pomoc s jeho interpretací.
Jaká byla spolupráce s režisérem Pavlem Khekem a s ostatními kolegy? Je pro Vás důležité herecké partnerství?
Bez hereckého partnerství můžete leda tak objíždět štace s recitály monologů. To není nic pro mě. Jsem šťastný na jevišti tady a teď, s těmi, kteří tam stojí. A tady jsem šťastný byl a těším se, že se zase potkáme. Pavla Kheka jsem předtím neznal. Je to skvělý režisér, trpělivý, který ví, co chce. Shakespearovi rozumí a zmocňuje se ho s ohromnou pokorou. Jeho snem je zrežírovat všechny Shakespearovy hry. Chtěl bych u toho ještě párkrát být jako herec.
A celá parta? To byla nádhera. Nebyl v ní nikdo, kdo by práci nebo partu narušoval. Navázal jsem hodně přátelství, která přetrvala.
Jaké divadlo je Vám blízké a co od něj očekáváte jako divák?
Blízké je mi divadlo, které mě jako diváka nadchne a vtáhne. Pak jsem jako malé dítě. Když se koukám na dobré divadlo, vždycky je mi líto, že na pódiu nejsem s herci. Nejsem puritán, nevadí mi ani moderní pojetí klasiky, jen tomu musím porozumět. Ať už příběhem, nebo emociálně. Myslím, že samoúčelnost nebo sebezahleděnost na jevišti poznám, a to mě nebaví. Ale neříkám, že mně samotnému se to nikdy nestalo.
Autorka: Radmila Hrdinová
Zdroj: Právo
Další divadelní rozhovory si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery