Ministerstvo kultury by mělo změnit nastavení pro granty, současný stav může být pro mnoho subjektů likvidační, říká principál divadelního souboru Cirk La Putyka Rostislav Novák v rozhovoru pro deník FORUM 24. Ač se v Česku objevila pomoc ze strany vlády, mohlo se podle něho udělat víc. Za příklad dává sousední Německo. Vysvětlujete přitom, že hrát pro sto diváků je finanční sebevražda, nejvíc se však bojí další vlny epidemie koronaviru. Vládě vyčítá především chaotickou komunikaci, přál by si, aby s nimi bylo jednáno na rovinu. Nadále přitom věří, že si lidé po krizi uvědomí skutečnou hodnotu kultury.
Máte představu, co by se pro Vás jako principála v tuhle chvíli změnilo, kdybyste měl divadlo v Německu?
Máme spoustu mezinárodních projektů. Zrovna v tuhle chvíli zkoušíme nové představení, které je v Helsinkách, zkouší se přes aplikace ZOOM. A podle mých informacích je v těchto zemích velmi dobře postaráno ať už o samotné umělce, nebo (umělecké) subjekty. Velikou finanční pomoc poskytlo třeba Německo. Samozřejmě jde nakonec i o to, co komu půjde, respektive jestli to nejde státním či krajem zřizovaným organizacím. Nakonec i v Čechách jsme se nakonec dočkali určité pomoci. Jelikož devadesát procent lidí z nezávislé scény funguje jako OSVČ, mohli čerpat „Pětadvacítku“ (jednorázový příspěvek ve výši 25 tisíc korun pro OSVČ, které poškodila epidemie koronaviru – pozn. red.). A nyní se k tomu podle mě fantasticky postavil i Magistrát hlavního města Prahy, který poskytuje pomoc žadatelům, kteří vykazují činnost už několik let.
Ale co vám jako nezávislé společnosti chybělo přímo ze strany vlády? Co měla podle Vás dělat jinak?
Bude to běh na dlouhou trať, který ovlivní chod kulturních institucí na několik měsíců. Jak je vidět, tak jednorázové akce, na kterých jsme se měli letos podílet, ať už je to Colours of Ostrava nebo Letní Letná, se konají jednou za rok, a musí přemýšlet o tom, jestli dovedou line up (seznam vystupujících na kulturní akci – pozn. red.) převést na další rok, jelikož měli už zase nasmlouvané i další umělce. Takže si myslím, že bychom potřebovali, aby byly ministerstvem kultury jinak hodnoceny jednotlivé ukazatele pro dotace a granty, aby po nás nevyžadovaly počty repríz a premiér, protože to současné podmínky neumožňují.
Jak zmiňujete, nyní je nutné vykázat určitý počet odehraných představení. Hrozí vám, že budete muset vracet peníze?
Myslím si, že jsme jeden z projektů, který vyžaduje od prvního dne extrémní činnost ve veřejném prostoru. Doufám, že to bude zohledněno, a nebudeme muset vracet žádné peníze z již udělených grantů. Samozřejmě se letos nemůže zrealizovat třeba projekt Cesty, který měl mít premiéru v dubnu letošního roku a který jsme byli nuceni posunout o rok později. Dávno však proběhlo zkoušení a šla do výroby scénografie, takže jsou tam vyčísleny náklady. Takže doufám, že v tomhle budou vstřícní.
V rámci projektu Kulturu nezastavíš jste začali vystupovat po vnitroblocích a dalších veřejných prostranstvích. Proč myslíte, že příspěvkové organizace typu Národního divadla nepřistoupily k podobným krokům?
To právě nevím. Aktuálně jsou nejaktivnější právě lidé z nezávislé scény. Vznikla spousta iniciativ, ale proč nevykazují příspěvkové organizace žádnou činnost, a maximálně zkouší, je otázkou. Na druhou stranu je zde spousta divadel, která streamují nebo vytvářejí jiný obsah. Každopádně si myslím, že otevírat tyhle příspěvkové organizace nebudou, protože to je ekonomicky v tuhle chvíli sebevražda i pro nás, ale oproti nim musíme alespoň něco vykazovat, jelikož jsme závislí na vstupenkách a divácích. Ukazuje to tu nevyrovnanost toho, jak je financován nezávislý sektor právě v porovnání s těmi příspěvkovými organizacemi.
Na začátku dubna 2020 schválila vláda pomoc pro kulturu ve výši přes jednu miliardu korun. Na nezávislé umění má jít 440 milionů. Požádali jste o pomoc?
Myslím, že se všichni snaží využít v rámci tohohle balíčku určité drobné pomoci, a sice čerpat například příspěvek na zmiňované streamování. Vyplňovali jsme skutečně všemožné dotazníky o tom, o jaké finance jsme přišli. Ale znovu opakuji, že bude opravdu dlouho trvat, než nám nějaké peníze vůbec půjdou. Z těchto důvodů jsme se rozhodli velmi rychle reagovat a vytvořit nějaký vlastní obsah, abychom nebyli závislí pouze na těch grantech.
Jakmile navíc došlo k tomuhle vyhlášení, že to bude namísto miliardy a půl jen miliarda, tak se ozvala spousta negativních hlasů. Jak je kultura široká a barevná, tak se ozvali lidé ze soukromých divadel a žádali demisi ministra kultury (Lubomíra Zaorálka za ČSSD – pozn. red.), a proti sobě se kvůli tomu vlastně stavěla nezávislá a soukromá scéna, a navíc i příspěvkové organizace.
Jak jste se na zmiňovaný spor díval Vy sám?
Určitě jsme si neměli házet klacky pod nohy mezi sebou, což se v určitých vyjádřeních trochu dělo. Myslím si, že by lidé měli pochopit, kdo a za jakým účelem kulturu dělá. Spousta z nás navíc nesmí na konci roku z podstaty věci vykazovat žádný zisk. Někteří považují odehraná představení za formu podnikání v oblasti kultury za účelem zisku, a nežádají přitom o dotace, anebo žádali, ale nesplňovali kritéria. Ale myslím si, že by se na ně v rámci záchranných opatření určitě mělo myslet. Je tu plno kvalitních divadel, ale že dostala nezávislá scéna určitý příslib, tak si lidé musí opět uvědomit, co všechno pod ni vlastně spadá. To není jenom divadlo.
Jak vlastně může vypadat finanční struktura společnosti, jako je ta Vaše?
Jako OPS (obecně prospěšná společnost) nesmíme vykazovat žádný zisk. Hlavně zde vidím i velký rozdíl oproti příspěvkovým organizacím, a sice, že jsme z 82 % nezávislí. Pouze z nějakých 11 % využíváme dotace a granty, u příspěvkových organizací je to právě opačně.
Jaké kroky jste podnikli během koronavirové krize, abyste situaci zvládli? Museli jste již propouštět?
Zatím jsme propouštět nemuseli. Měli jsme nějaké rezervy. Takže jsme mohli s tímhle pracovat. Navíc si myslím, že jsme velká a silná společnost. Ale je spousta malých talentovaných lidí, kteří třeba chystali jeden projekt, a pro ně to mohlo být likvidační. Na druhou stranu se mohou vrátit možná i mnohem dříve do provozu, jelikož nehrají na velkých scénách.
Avšak i světoznámá cirkusová společnost Cirque du Soleil propustila přes čtyři tisíce pracovníků – akrobatů a dalších performerů. Zjednodušila si podle Vás situaci?
Zde je vidět, že šlo pouze o byznys. Je to o marketingu a financích. V rámci Evropy se to nedá s žádnou společností porovnávat. Samozřejmě tam počítali čistě peníze, a sice co se jim vyplatí a co ne, a rozhodli se pro tohle radikální řešení. Mě osobně to překvapilo, protože jsem si myslel, že budou určitým vzorem, jak s touhle situací v kulturním odvětví nakládat, respektive jak se k tomu postavit. Bohužel se k tomu však podle mě nepostavili úplně správě, ačkoli nevidím do jejich strategických rozhodnutí.
Opatření se postupně uvolňují, ačkoli se mohou představení hrát jen pro omezený počet diváků. V období nejistoty jste však mluvil o tom, že situaci jinak finančně zvládnete do srpna. Obrací se to tedy teď k lepšímu? Máte už jistotu, že to zvládnete?
Určitě ne. Jak jsem dokonce někde četl, tak pan Prymula (Roman Prymula je epidemiolog a náměstek ministra zdravotnictví – pozn. red.) někde řekl, že ta divadla nyní stejně neotevřou, protože ani tak se jim to finančně nevyplatí. Jestli chcete v současnou chvíli dostat do divadla sto diváků, tak musíte mít kapacitu třeba tři sta či dvě stě padesát míst, abyste mohli dodržovat všechna ta vládní nařízení. Takže v tuto chvíli je hrát pro sto diváků opravdu ekonomická sebevražda, ale to se může za čtrnáct dní změnit. Mohou nastat další uvolnění.
Zároveň nám však spousta lidí hrozí očekáváním druhé vlny epidemie na podzim a nedejbože třetí na jaře 2021, a s tím se zase žije blbě, anebo nošení roušek, které tu může být zkrátka až do podzimu. Každý den je nějaký článek v novinách, který člověka lehce znervózní, ale ta doba zkrátka taková je. Vždycky musíte mít připravených několik možných verzí, abyste dovedli rychle reagovat.
Jaké poznatky si odnášíte Vy sám z koronavirové krize o postoji státu ke kultuře?
Vznikla spousta iniciativ, zda jsou správné, nebo špatné, je otázkou, zkrátka se něco dělo. Na druhou stranu si myslím, že se toho ve světě dělo v kultuře více. I proto jsme vlastně zvolili název Kulturu nezastavíš, protože kultura by neměla být posledním sektorem či ministerstvem, které se bude v budoucnosti obsazovat. Měli bychom si uvědomit, jak je kultura důležitá a co vlastně znamená v současnosti pro nás všechny. Poznali bychom to, kdybychom si odepřeli všechno od filmů po televizi.
Myslím si však, že k tomu v zahraničí přistoupili mnohem zodpovědněji, a to i s ohledem na to, že pro ně kultura zkrátka znamená více. Pokud jde o politiku, že během dne slyšíte od několika politiků, ministrů a premiéra absolutně rozdílné názory na konkrétní problematiku, v době, kdy jsme na nich byli přitom jako široká veřejnost závislí, jelikož se k nám informace nedostávaly, a vlastně jsme všichni vzhlíželi k tomu, co řeknou… Avšak, když jeden den řeknou, že budou hranice zavřené dva roky, a ten samý den, že dva měsíce… Člověk si pak říká, proč se to děje, tak nám to řekněte na rovinu.
Akorát jsem byl v nemocnici, kde mi říkali, že mají roušky z Číny, které netěsní. Jestli se někde i v téhle době praly peníze na obchodě s rouškami, tak je to s prominutím k zblití, a tohle na mě z dané atmosféry dýchalo. Na druhou stranu tu byli Češi, kteří se stmelovali nejenom v rámci rodin, ale i vesnic. Koronavirus je věc, která zasáhla celý svět, ale spojuje napříč národy, kulturami a společenským postavením. Zkrátka je to věc, která se dotkla úplně všech, a jde o to, abychom to nyní vybalancovali. Snažme se s tím pracovat, nikoli pouze nadávat, že je to blbá situace.
Autorka: Dominika Jeřábková
Zdroj: forum24.cz
Další divadelní rozhovory si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery