Výchovný film Problémissky o soutěži krásy v 70. letech minulého století je dílem režisérky Philippy Lowthorpové. Ponaučí zpozdilého diváka, že největší zlo je bílý heterosexuální muž. V rámci europětiletky si tak obránci korektnosti mohou odškrtnout další položku.
Londýn 1970. Na soutěž Miss World se sjíždějí extrémní krasavice z vyspělých i rozvojových zemí, ba i jednu soudružku z Jugoslávie tam krvavý pes Tito pustil. Československo bohužel nebylo zastoupeno.
Většina lidí se podívala na pořad v televizi, jiní to ignorovali, měli důležitější věci na práci. Ale skupina feministek v čele se Sally (Keira Knightleyová) spřádala tajný plán - narušit soutěž krásy. Jak odvážné! Protestovat proti soukromému podniku ve vyspělé demokracii, kde se vám nemůže nic stát. Moderátor Bob Hope (Greg Kinnear) se nestačí divit.
Sally je bojovnice, rozvedená intelektuálka, které dělá zázemí matka a submisívní přítel. Ve snímku není vidět, že by se o svou malou holčičku starala, jen jí nadává, aby si nehrála na modelku.
Miss World se začátkem 70. let rozhodla pro začlenění dívek tmavší pleti, které zastupuje herečka Gugu Mbatha-Raw, dokonalá kráska. Feministkám to ale nestačí a vezmou miss útokem. Zatímco v Jižní Africe se vraždí, ve Vietnamu prší napalm, američtí kluci umírají, vietnamští kluci umírají a gulagy v Rusku jedou na plné obrátky - my bojujeme proti soutěži krásy.
Asi největším hříchem filmu je nedostatek humoru. Příležitost se zasmát poskytne tak maximálně prolézání šatníku, kdy se rebelky snaží obléknout na večer za dámy a Sally z nich má legraci. Scénář působí schématicky, mužské postavy jsou vesměs zcela tupé a omezené. Je pozoruhodné, že i přes přítomnost obrovského množství oslňujících krasavic film zůstává sterilní.
Celý příběh dnes vyznívá zastarale a zcela zbytečně. Komu připadají důležité soutěže krásy? Proč oslavovat boj proti nim? A koho ponižují? Ty účastnice, které získají velké peníze bez práce, to určitě neponižuje. Je to jen byznys jako předražené značkové šaty. Soutěže krásy jsou možná nudné, divné, snad i trochu připitomělé, ale to lze říct i o většině českého popu a seriálů.
I když technicky není snímek Problémissky úplný průšvih, přinejmenším má srozumitelný děj a charizmatické představitele, zavání trapností. Nevidíme poctivou uměleckou výpověď o podstatných problémech dneška, která by někoho bolela. Jen další poučku o tom, že největší zlo na světě je bílý heterosexuální muž, který se chce dívat na holky v plavkách.
Autor: Stanislav Dvořák
Zdroj: Novinky
Další filmové recenze najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery