Přestože od vydání předešlého alba Maratonika k aktuálnímu Kráska a zvířený prach uplynulo sedm let, nic na první pohled zásadního se v hudební řeči Dana Bárty a skupiny Illustratosphere nezměnilo. V poklidu navázali tam, kde skončili, a mimoděk potvrdili směr, kterým vyrazili před dvaceti lety, kdy vydali prvotinu.
Kráska a zvířený prach je nicméně na poslech přece jenom trochu lehčí než čtyři předešlá studiová alba uskupení. Nemusí to být nutně tím, že se muzikanti rozhodli svou hudební řeč zjednodušit. Z toho by nebylo dobré je podezřívat. Spíše se to stalo proto, že jejich výraz se tu takříkajíc udomácnil a stal se respektovanou nezamindrákovanou alternativou k hlavnímu hudebnímu proudu.
Kolekce obsahuje třináct skladeb, které vznikly pod aranžérským dohledem Filipa Jelínka či jako výsledek procesu, na němž se podílela celá kapela. Dvě jsou v angličtině, jedna ve slovenštině a jako celek drží pohromadě.
Žánrově je to složitě zařaditelný počin, což je ale pro tuto hudební společnost typické. Je to dáno svobodou, kterou si ve svém činění dopřává, i tím, že její členové mají dlouhodobě podobné hudební chutě, avšak dostali se k nim z různých hudebních končin (jazz, funk, rock, fusion), jejichž nádech v nich zůstal a celkový sound podpírají.
Kráska a zvířený prach je album, na němž hraje důležitou roli každý tón, každá dynamická změna, každá proměna atmosféry i okamžiky poklidu. Klíčovou úlohu na něm ovšem sehrává zpěv Dana Bárty. Už není nabroušený jako v devadesátých letech minulého století, kdy s ním na scénu vtrhl coby zpěvák rockové kapely Alice. Je noblesní, moudrý a oduševnělý.
Dan Bárta přesně ví, jak s hlasem nakládat, aby ve výsledku neopomenul žádnou emoci, kterou chtěl předat, ani nezpřehýbal slovo či sousloví. Je v tom učebnicově důsledný, přitom to dělá s absolutní přirozeností.
V textech jsou metafory a obraty, z nichž je patrné, že jako textař více než jasnost příběhu, který vypráví, ctí neotřelá slova a jejich spojení. Pakliže obecně platí, že je-li písňový text sepsán s citem básníka, má hlubší dosah i sdělnost, na této desce takové jsou.
Chvílemi se na ní sice přestane celková atmosféra písniček obměňovat, protože je napevno daná zvukem kapely. Přesto je to výborné album, na němž jsou všechny složky vyrovnané a poctivě a pokorně provedené.
Autor: Jaroslav Špulák
Zdroj: Právo
Další hudební recenze najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery