Po dvou desítkách let, kdy ze stránek novin a časopisů téměř vymizely klasické objektivní recenze a hodnověrné literární rozbory, se situace mění. Pomalu opět ožívá vědní obor, zabývající se teorií literatury. Dokladem toho jsou tři tituly, které si nyní představíme.
Byla jednou... jedna básnická generace
Řeč je o takzvaných pětatřicátnících, takříkajíc úhelném kameni naší poezie z let shora připomenutých. Jedinečná kniha, z pera našeho předního literárního historika a kritika Milana Blahynky, je velkolepým záběrem i hloubkou znalostí a detailně mapuje tvůrčí činnost devítky talentovaných a pracovitých „pětatřicátníků“ – Petra Cincibucha, Jaroslava Pelce, Josefa Šimona, Michala Černíka, Jiřího Žáčka, Karla Sýse, Petra Skarlanta, Josefa Peterku, Jaroslava Čejky. Desátým do počtu, aby ta parta byla celá, je, Blahynkovými slovy, předskokan Josef Hanzlík, pouze o pár let starší než všichni ti jmenovaní. Co jméno, to tvůrčí pojem a dlouhá, dlouhá řada špičkových básní, sbírek i překladů zahraniční poezie.
Jak říká poslanec Evropského parlamentu Jiří Maštálka ve své předmluvě tohoto význačného svazku, kniha Byla jednou... jedna generace takzvaných pětatřicátníků je fundovanou a jedinečnou studií o jedné české básnické generaci, jejíž tvorba jako celek má srovnání snad jen s tvorbou umělecké avantgardy 20. a 30. let minulého století.
Milan Blahynka na 350 stránkách s bohatou fotopřílohou čtenářům nabízí perfektní rozbor životní cesty básníků, kteří se narodili v letech 1939 až 1952, debutovali v rozmezí 1964 až 1979 a do konce roku 1980 vydali celkem 48 knížek veršů, včetně deseti pro děti. Blahynkova hloubka ponoru, rozborů, souvislostí a znalosti díla i samotných osobností velké „devítky“ je obdivuhodná a též vyplývá jak z osobního přátelství tohoto literárního teoretika se jmenovanými, tak jeho dlouholeté publikační činnosti, vyplývající z povolání literárního kritika a historika.
Publikace vyšla v roce 2017 s podporou poslance Evropského parlamentu Jiřího Maštálky. Bezesporu by měla být zařazena do každé středoškolské knihovny a studovny. Milan Blahynka (* 29. srpna 1933) je českým literárním teoretikem, narozený na Slovensku. Absolvoval Filozofickou fakultu Palackého v Olomouci a kromě toho, že je editorem díla Vítězslava Nezvala napsal více jak dvacet literárně-vědních knih.
Dámská jízda
O rok později, tedy v roce 2018, vychází v nakladatelství Kmen skupinový portrét „jedné generace-negenerace českých básnířek“. Na rozdíl od teoretizující, rozborové práce Milana Blahynky, se jedná o antalogii třinácti žen, vázajících slova do otýpek veršů.
Co autorka, to osobní vyznání či medailón, doplněný ukázkami veršů. Abecedně seřazené básnířky - Albrechtová, Badoučková, Brixi, Frantinová, Hrubá, Chmarová, Kafková, Málková-Eichackerová, Mikysková-Semecká, Procházková, Romanovská, Štembrová a Tausingerová – tvoří pilíř autorek poezie, ve shora již vzpomínaném období 70.až 80. let minulého století, ačkoliv se s jejich tvorbou sporadicky setkáváme i nyní. Především ale psaly a publikovaly v době, jak poznamenává v úvodu tohoto jedinečného almanachu Eva Frantinová, kdy básník něco znamenal – i v nemilosti.
Každý medailón je opatřen krátkým curriculum vitae dotyčné umělkyně a autorčinou fotografií, následuje upřímné vyznání životu a tvorbě a pak výběrem z veršů.
Na rozdíl od „těžkého psaní“ Blahynkovy literárně-historické práce se jedná o čtivou záležitost, kdy se čtenář nejenom doví o zákulisí tehdejší tvorby a nakoukne do tehdejších redakcí i nakladatelství, ale doslova si i pochutná na hostině naservírované poezie.
Spolu s Blahynkovou publikací rámuje Dámská jízda staré dobré časy československé literatury, kdy byli spisovatelé a básníci váženými umělci a ne dnes maximálně tak píšícími podivíny. O výších nákladů a rozdílech v honorářích za vydaná díla tenkrát a dnes ani nehovoře.
Most z veršů / Most z veršov
Do třetice všeho dobrého. Před krátkým časem vyšla jedinečná publikace v edici Pegas nakladatelství Česká citadela. Má prostý název: Most z veršů / Most z veršov a dovětek: Současná česká a slovenská poezie.
Kniha vyšla v roce stého výročí vzniku Československé republiky a je záměrně symbolicky dvojjazyčná. Ač si naše oba bratrské národy rozumí až příliš dobře. Pegas tedy staví mosty, které svého času strhl Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem.
Vraťme se však k poezii. Autorský kolektiv Viktorie Hradské připravil výběr deseti českých a deseti slovenských současných básníků. Za naše autory kupříkladu jmenujeme: Jiří Žáček, Karel Šiktanc, Vladimír Janovic, Karel Sýs, Petr Žantovský i Jaromír Nohavica, Slováky pak prezentuje Ján Buzássy, Štefan Strážay, Kamil Peteray, Erik Onderejíčka, Martin Chudík a další.
O kvalitě básní nechť se přesvědčí čtenář těchto řádků sám. Nám jen zbývá podotknout slovy novináře, spisovatele, autora rozhlasových her i literárního kritika Františka Mareše, že onen pomyslný most z „veršov“ je zakořeněn hluboko v historii obou našich národů. A to nejen v jazykové příbuznosti a historické sounáležitosti, ale především v duchovním podílu obou na formování kulturně ekonomického potencionálu Evropy a světa. V čase, kdy se stále více a více mluví o ztrátě národního sebevědomí, kdy globalizace vytváří kromě prodejních řetězců i podivné esperanto reklam, pojmenování a sloganů, je vedle národní historie třeba dbát i o vlastní jazyk. A tak je sbírka poezie Most z veršů / Most z veršov víc než jen příjemným čtením, ale i příspěvkem k naší současné literární historii.
Autor: Ivan Černý
Zdroj snímků: Archív autora
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny