V rámci připomenutí stého výročí založení Československa připravila Galerie Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře výstavu Dotek osudu, představující část sochařské pozůstalosti Ladislava Šalouna (* 1. srpna 1870; + 18. října 1946), která trvá do neděle 24. února 2019.
Autor patří mezi zakladatele novodobého českého sochařství, inspiroval ho francouzský umělec Auguste Rodin, vycházel z realismu devatenáctého století a ovlivnila ho i nastupující secese či moderna.
Galerie získala v osmdesátých letech minulého století jeho sádrové či hliněné studie, modely monumentální pomníkové tvorby i ukázky intimní plastiky. Díky tomu dokázala většinu artefaktů zrestaurovat tak, aby mohly být veřejně prezentovány.
Znalec základní Šalounovy tvorby ocení fakt, že může vidět slavná sochařova díla takříkajíc v ideovém zárodku. Navíc je prokazatelně vytvořil, protože na realizaci pomníků v nadživotní velikosti téměř vždy spolupracují mistrovi žáci, asistenti či najatí pomocníci a nikdo přesně neví, co kdo vlastně vytvořil.
Lze si také představit slavné pomníky tak, jak vypadají na náměstích, a zkonfrontovat je s miniaturní verzí ateliérového modelu. Jako příklad může sloužit nejslavnější Šalounova práce, pomník Mistra Jana Husa v Praze na Staroměstském náměstí. Vertikální, jakoby k pomyslným nebesům vztažená figura světce, vychází z romantizujícího pojetí. Štíhlý asketický reformátor s bujnou kšticí se hrdě dívá k horizontu. I na zmenšeném modelu z patinované sádry je patrné, že sochař chtěl akcentovat heroismus osamělého člověka stojícího proti přesile.
Podobné proporce má i model sochy Rabiho Löwa, která v originále zdobí budovu Nové radnice na pražském Mariánském náměstí. Ve zmenšené verzi vyznívá jasně protiklad mezi chladným odmítavým gestem svatého muže a živočišnou krásou nahého ženského těla, vinoucího se po jeho nařaseném plášti.
Osvobození a sjednocení
Dalšími zajímavými exponáty jsou i modely nerealizovaných děl. Jedním z nejpůsobivějších je zmenšené sousoší dvou jezdců pro pomník Osvobození a sjednocení z roku 1923. Ten měl být původně v Bratislavě u Dunaje coby symbol přátelství obou národů. Později měl být postaven na pražském náměstí Míru.
Z obou projektů ale sešlo, pročež lze dílo obdivovat pouze ve formě sádrového modelu. V expozici jsou dokonce dvě verze, menší a větší. Je tak patrné, jak se měnilo výtvarné pojetí pomníku v detailech.
Alegorické torzo z carrarského mramoru Dotek osudu (II.) představuje nahou dívku, na jejímž těle se plazí dvojice rukou s dlouhými štíhlými prsty. Dáma se odtahuje a vzpouzí se, ale přesto ví, že neuteče nikam, protože osud je daný předem. V pracích, které mají výrazné symbolistické znaky, se blíží Šalounovo pojetí tomu, které známe u sochaře a jeho přítele Františka Bílka. Příkladem budiž model k soše Jitro života, jenž ukazuje fázi, kdy se mladá dívka postupně mění ve zralou ženu.
Výstava představuje Ladislava Šalouna nejen jako zručného tvůrce, jenž dokáže precizně pracovat s dynamikou a hmotou figury, ale také jako vizuálního novátora. Novátora, který je rozkročen mezi klasickým pojetím sochařství devatenáctého století ve stylu Myslbeka a rodinovským modernismem výrazu. Bere si z obou, u mnoha autorů neslučitelných, stylů a snaží se z nich dostat to nejlepší ve prospěch díla.
Autor: Jan Šída
Zdroj: Právo
Recenze dalších událostí z výtvarného umění u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery