Zamyšlení - Fenomén zvaný dobrodružná literatura

Zamyšlení

My staršího věku ještě pamatujeme čtení do kapsy – což byly mimořádně populární sešity Rodokapsů, naše dítka vyrostla na „kodovkách“, tedy Knihách odvahy a dobrodružství či sešitech edice Karavana nebo na verneovkách z legendárního nakladatelství dětské knihy Albatros. Naše vnoučata už povětšinou bohužel neznají nejenom Hvízdavého Dana či Posledního Mohykána nebo Tarzana z rodu opů, ale nic jim neříká ani Kapitán Korkorán, Robinson Crusoe nebo třeba Pět neděl v balóně. Ještě tak maximálně otevřou Harryho Potera, u kterého však povětšinou dlouho nevydrží, puzeni touhou po vysedávání u počítače. Aktuální je tedy otázka – kam zmizela tzv. dobrodružná literatura?

posva 1posva 2Pro odpověď jsme se vypravili na pražskou Kampu, kde má svůj ateliér známý keramik a sochař Jiří Pošva. Jeho plastiky baculatých žen dobře znají milovníci výtvarného umění doma i v zahraničí. Málokdo ale ví, že velkou celoživotní láskou a sběratelským zájem tohoto umělce je již jmenovaná dobrodružná literatura. Do svého koníčka se dokonce natolik zakousl, že pečlivě a detailně zmapoval vývoj dobrodružné literatury u nás. Nejenom to. Vše seřadil, archivoval, katalogizoval a editoroval do devíti svazků jedinečných antalogií pod názvem Lexikon dobrodružné literatury. Jedná se o prvotřídní odborné dílo nadšence, který za sebou o několik příslovečných koňských délek nechal oficiální (placené) badatele i pracovníky příslušného oddělení České akademie věd, zabývající se teorií literatury.

Pokleslá literatura?

Povrchní? Jak by mohla být, když hlavní hrdinové jsou stateční, pravdomluvní, nebojácní, upřímní a jejich slovo platí za všech okolností. Vždy ochotní nastavit vlastní kůži v boji za spravedlnost, neváhají pomocí slabším a každý jejich příběh končí vítězstvím dobra nad zlem v jakékoli podobě! Vzpíráme se vžitému názoru o tzv. brakové literatuře. Jistě, ne vždy to byly perly, ale až tak přísně bychom to asi neviděli...

Ostatně, kdo si troufá rozhodnout, co je brak a co ne, co je kýč a co ne. Jaká pak jsou kritéria samozvaných literárních teoretiků, s věčnými a nehynoucími snahami o cenzuru a doporučení či naopak potopení některých titulů. Vraťme se však k meritu věci.

Na vlně dobrodružství

Jak říká Jiří Pošva, vydávání knih s dobrodružnými náměty má dlouhou historii. Za jejich průkopníky můžeme kupříkladu považovat „brakovou literaturu“ středověku, zaměřenou na díla o hrdinských činech statečných rytířů. Těmi se nechal vyprovokovat slavný španělský spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra (* 29. září 1547; † 22. dubna 1616) k sepsání slavné parodie Důmyslný rytíř Don Quiote de la Mancha, která se stala ihned po svém vydání v roce 1605 světovým bestsellerem.

„Dalším přelomovým dílem světové dobrodružné literatury byl rok 1719, kdy přišel se svým románem Robinson Crusoe anglický spisovatel Daniel Defoe (* 1660; † 24. dubna 1731),“ připomíná Jiří Pošva.

Jiným významným počinem na téma dobrodružství se stalo vydání knihy Alexandra Oliviera Exquemelina (* asi 1645; † 1707) Co jsem zažil mezi piráty a bukanýry roku 1678 v Holandsku.

posva 3Nás ale nyní nejvíce zajímá století devatenácté, od jehož poloviny se i u nás začala dobrodružná literatura rozvíjet.

„Zkraje jde o práce většinou zahraniční, hlavně německé provenience,“ vysvětluje Jiří Pošva. „V této, dá se říci záplavě zábavných a dobrodružných knih, se pomalu začínají prosazovat i čeští autoři, jako byl kupříkladu Matěj Karas v sešitových vydáních u pražského nakladatele Kytky, dnes velmi ceněný a drahý sběratelský poklad. V ten čas se ale poprvé zásadně začíná hovořit o seriózní a na druhé straně brakové literatuře...“

V řadě světové dobrodružné seriózní literatury se objevují jména – jako kupříkladu otec kriminálního žánru Edgar Allan Poe (* 19. ledna 1809; † 7. října 1849), Rudyard Kipling (* 30. prosince 1865; † 18. ledna 1936, Londýn), kromě jiného spisovatelský otec Mauglího nebo třeba autor indiánských románů James Fenimore Cooper (* 15. září 1789; † 14. září 1851) či mistr vědeckofantastického románu Jules Verne (* 8. února 1828; † 24. března 1905).

Šestákové sešity, na scénu!

Na druhou stranu začíná záplava tzv. šestákové literatury, která je určena převážně pro povrchnější čtenáře, lačnící po senzaci. Autoři těchto prací se většinou schovávají za pseudonym, jako je to kupříkladu v případě jedné z prvních řad těchto dobrodružných sešitů Příběhy Buffalo Billa z per Neda Buntlina, vlastním jménem Edward Zane Carroll Judson (* 20. března 1821 ; † 16. července 1886).

„Tato literatura se opět rozděluje na dva proudy,“ upozorňuje Jiří Pošva. „Na úpravu sešitovou a sešitkovou, kde v každém svazku je ukončen příběh. Jde o nekonečné řady příběhů, které přesahují až daleko do 20. století. Stejně tak nekonečná je i řada sešitů, které obsahují romány na pokračování. Jedná se o tzv. kolportážní romány, jejich název je odvozen od způsobu šíření a disitribuce. V našich krajích – jedná se stále ještě o Rakousko-Uhersko – byly překládány především z němčiny, ale i z angličtiny nebo z francouzských románů.“

S měnícím se vkusem čtenářů i jejich stoupající informovaností přichází změna formátů a místo sešitků se začínají o pár desátek let později objevovat sešity formátu A4.

posva 4posva 5„To už jsme ve 30. letech 20. století,“ přikyvuje Jiří Pošva a pokračuje: “Na knihkupeckých pultech a v trafikách se objevuje tehdy velmi populární Rozruch, Weekend nebo třeba Divoký západ. Jejich čtenáři byla především mladá generace, pěstující tehdy módní tramping.“

Abychom byli objektivní, kvalita obsahu této literární či až leckdy grafomanské produkce šla prudce dolů. Autoři, leckdy zavedení spisovatelé je pod pseudonymy příslovečně sekali jako Baťa cvičky a o většině titulů se dá již hovořit jako o nejhorším literárním braku.

„Vydavatelé si toho byli dobře vědomi. A tak, když začal v roce 1935 vycházet časopis Romány do kapsy, lidově nazvaný Rodokaps, byl míněn jako protiváha zmíněné brakové literatuře. Zpočátku vyšlo několik slušných románů od renomovaných autorů, jako byl kupříkladu Simenon, Dumas, Defoe a další, ale posléze si neviditelná ruka tehdejšího trhu vynutila návrat k nenáročnému obsahu," konstatuje Jiří Pošva. „To však nic nemění na věci, že dodnes jsou sešity i sešitky nejenom uloženy v kufrech kdesi na půdách, ale čtou se na chatách a u táboráků a mají své sběratele. Laik by se divil, jaké peníze se v tomto druhu antikvárního sortimentu točí. U špičkových záležitostí se leckdy jedná až o šestimístné cifry.“

Kovbojky aneb westernová literatura

Tak ta byla především mezi našimi trempíky velmi oblíbená. Vedle zmiňovaných sešitů však vycházely brožované i vázané knihy klasiků, jako byl třeba London, Hart, Grey, Seltzer, Haycoxe, Cooper, Curwood a další. Divoký západ táhnul i ve svazcích Karla Maye.

A jsme u knižní expedice

Dá se konstatovat, že zákazníky a čtenáře oslovila současně jak sešitová, tak i knižní produkce. Jako první z českých vydavatelů se prosazuje nakladatelství Alois Hynek s edičními řadami kvalitní světové literatury. Knihy z jeho produkce navíc vycházely v nádherných secesních vazbách. Další z vydavatelů, kteří se snažili svým čtenářům přinést kvalitu na poli dobrodružné literatury, byl legendární nakladatel J. R. Vilímek. Ten kromě jiného přišel s reprezentativní řadou Julese Verna, s edicí Vilímkova knihovna mládeže dospívající nebo třeba edicemi Dobrodružné romány či Dobrodružný svět.

J. R. Vilímek však nebyl na knižním trhu sám, další ve své sérii svazků Lexikonu dobrodružné literatury chronologicky vyjmenovává a popisuje Jiří Pošva, vše doplněné vyčerpávající bibliografií.

posva 6Zbývá dodat, že tzv. westernová kultura během dlouhých let více jak jednoho století vyčpěla, k čemuž svým dílem přispěla nejen „politika výchovy socialistického čtenáře“, ale i jednou již zmíněná neviditelná ruka trhu. Kvalitní dobrodružná literatura však pořád má své konzumenty a milovníky, i když bezesporu stále méně a méně, i kvůli zmíněným počítačům a surfování po internetu.

„Časy se holt mění,“ jak říkával dobrý voják Švejk, „a proti gustu žádnej dišputát!“

Loučíme se s knihomolem, sběratelem a znalcem specifické knižní kategorie. Ve vzduchu zůstala nezodpovězená otázka na téma ilustrátoři dobrodružné literatury. To je ale námět na další setkání s keramikem, sochařem a literárním badatelem Jiřím Pošvou.

Autor: Ivan Černý
Snímky: Archív Jiřího Pošvy

Další zamyšlení si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery