Odešel Jan Olbert, fotograf, skvělý kytarista. Na tu svoji milovanou kytaru skládal úžasnou hudbu. Když mi zahrál Nebeskou zahradu, začaly mi dojetím téct slzy. Ano, tam se dotýkal hvězd. A zrovna, když jsem dokončovala poslední litografie pro bibliofilii Křížová cesta, dostala jsem smutnou zprávu, že Honzík odešel. Jako bych to dělala pro něho!
Záměrně se stáhl před mnoha lety z veřejného života a tvořil si jen pro sebe a pár přátel. Zároveň miloval přírodu, chodil si tam odpočinout, fotit, podnikal s přáteli výlety na kole.
Když jsme se seznámili na jedné výstavě na Hradčanech, vyprávěli jsme si také o světle, to nás zaujalo a provázelo stále dál.
Tím radostnějším životem pro nás oba, opět se účastnil různých společenských akcí a hlavně aktivně pracoval sám na sobě. Byla to po dlouhé době výstava černobílých fotografií, zvláštních a podmanivých, nikde jsem nic podobného neviděla. Také to byly společné výstavy a různá malá setkání při kytaře.
Byl to duchovní člověk, měl rád posvátné ticho v kostele, a to velebné ticho uctíval i v přírodě, kde se vše propojilo.
I tam jsme si kolikrát připili na zdraví.
Tak Ti, Honzíku, připíjím tam nahoru! Bohunka...
Autorka: Bohunka Waageová
Snímky: Archív autorky
Autorka je malířkou a grafičkou, spolupracovnicí redakce
Další neveselé čtení, tedy nekrology, najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku Arcusgallery