Vernisáží bude v sobotu 6. září 2025 od 10:00 hodin ve Spolkovém domě v Kutné Hoře zahájena výstava s výstižným názvem - Theatre Photography, Divadelní fotografie. Viktor Kronbauer zasvětil převážnou část svého života právě divadelní fotografii. Bezprostředně na vernisáž navazuje beseda s autorem od 11:00 v Dačického domě.
Viktor Kronbauer je žákem divadelního fotografa Jaroslava Krejčího a jeho dlouholetým spolupracovníkem. Působištěm Viktora Kronbauera byla mnohá význačná divadla, například Národní divadlo, Divadlo na Zábradlí, Divadlo Komedie, brněnské Divadlo Husa na provázku a další. Věnoval se i fotografování vážné hudby, především koncertům České filharmonie pod vedením Václava Neumanna. Jeho tvorba je zachycena v několika fotografických publikacích. Výstava jeho fotografií se koná v rámci festivalu Ortenova Kutná Hora.
Požádali jsme kurátora výstavy, kutnohorského fotografa Miroslav Perného, aby čtenářům webu Putování za uměním tvorbu Viktora Kronbauera představil...
Viktor Kronbauer se narodil 6. června 1949 v Praze v rodině lékárníků. Jediné, co ho v mládí pojilo s divadlem, byla jeho teta Jarmila Kronbauerová. Je možné, že už v té době na něho divadlo zapůsobilo, ale jak sám říká: „Až v Divadelním ústavu jsem pochopil, že se divadlo musím naučit znát.“ Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou, kterou zakončil v roce 1970, poté pracoval ve fabrice ČKD jako brusič kovů. První fotoaparát EXA dostal od svého otce v roce 1973 a začal se soustavně věnovat amatérské fotografii. Hned od počátku to byla reportážní či dokumentární fotografie, která ho fascinovala. Tematika měst a sociální fotografie obecně.
Láska k vážné hudbě ho vedla k pravidelným návštěvám koncertů České filharmonie, kde ho také poprvé napadlo, proč si tam „neukrást“ nějakou fotografii. Úspěšnost tohoto počínání se dostavila celkem záhy, když mu byla v roce 1975 otištěna první fotografie z hudebního festivalu Pražské jaro. Ze zájmu se zrodila vášeň, a tak i postupné propracování se k profesionální dráze. V roce 1977 začal spolupracovat s reklamním oddělením České filharmonie, kde působil do roku 1984. Během těchto let se rozhodl doplnit si fotografické vzdělání na Škole výtvarné fotografie v Brně. Toto studium mu poskytlo praktické i teoretické znalosti, obzvláště pak úvahy o vzájemném vztahu mezi fotografií a malířstvím, které podle svých slov zužitkovává dodnes.
Školu Viktor Kronbauer úspěšně dokončil v roce 1983 absolventskou prací Václav Neumann – Setkání, která v roce 1991 vyšla jako stejnojmenná knižní publikace v nakladatelství Apolo a ve stejném roce získala i cenu Nejkrásnější kniha roku. Již v této práci se Viktor Kronbauer projevil jako citlivý fotograf, ale také jako dobrý psycholog. O tomto aspektu výbavy fotografa se málo mluví, pro fotografickou tvorbu je to však schopnost důležitá. Hlavně pro tu, kde se fotograf věnuje jakékoli práci s lidmi. V případě dirigenta Václava Neumanna to byl jistě oříšek, což dokládá citace z textů, které doplnily knihu Setkání: „Musím prozradit, že jsme se dost úporně bránili, aby zvědavý objektiv vnikal do našeho soukromí. Viktor Kronbauer nebyl dotěrný a našel si svou cestu. Ale talent ten chlapík má. Kronbauere, zlomte vaz!“
Spolupráce s Českou filharmonií a Václavem Neumannem byla jistou průpravou pro práci v divadle. Zde se naučil tichému nenápadnému pohybu, uctivosti a respektu. Stejnému respektu, který chová k režisérům a všem ostatním divadelním tvůrcům. Po skončení spolupráce s Českou filharmonií, se šel na podnět Václava Neumanna ucházet o práci v Divadelním ústavu. A v roce 1984 do Divadelního ústavu v Praze na pozici fotografa skutečně nastoupil. Zde se postupně učil, co vlastně divadlo je, protože se jím do té doby profesně nezabýval. Právě průprava, kterou získal v České filharmonii, mu prostřednictvím Divadelního ústavu otevřela dveře do mnoha pražských i mimopražských divadel. Profesionalita, přirozená úcta a ohleduplnost potom i do divadel zahraničních. Působil jako fotograf v Semper Oper v Drážďanech, v Staatsoper ve Vídni, v Divadle na Tagance a v Bolšom těatru v Moskvě. Pro agenturu Reuters dokumentoval operu a balet v Londýně a divadelní představení v Itálii a Maďarsku. V Divadelním ústavu pak pracoval až do konce roku 2015. V tomto období se věnoval dokumentování všech divadelních druhů, ale jeho doménou jsou především činohra a opera. Z oblasti pohybového divadla bych zmínil spolupráci s choreografkou Pinou Bausch, s Viliamem Dočolomanským, uměleckým šéfem souboru Farma v Jeskyni, nebo choreografkou Lenkou Vagnerovou.
V současné době je Viktor Kronbauer fotografem na volné noze spolupracujícím s divadly, či režiséry jak domácími, tak zahraničními, divadelními festivaly a divadelními periodiky. Jako pedagog působí na workshopu divadelní fotografie při Mezinárodním festivalu Divadlo. Vystavuje u nás i v zahraničí. Za svou práci získal mnoho ocenění. V březnu roku 2017 mu vyšla rozsáhlá monografie s názvem Viktor Kronbauer: Divadelní fotografie.
Výstavu Viktor Kronbauer: Theatre Photography, Divadelní fotografie můžete v kutnohorském Spolkovém domě navštívit do úterý 23. září 2025-
Autor: MiM, tz
O vernisážích dalších výstav výtvarného umění u nás i v zahraničí se dočtete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery