Vernisáží ve čtvrtek 12. října 2017 bude od 18:30 hodin v Trojlodí olomouckého Muzea moderního umění zahájena výstava slovenského sochaře a výtvarníka Jozefa Jankoviča příznačně nazvaná Plynutí času.
Nedávno zesnulý Jozef Jankovič (* 8. listopadu 1937; + 6. června 2017) byl výraznou osobností poválečného slovenského umění. Na začátku šedesátých let dvacátého století patřil do okruhu bratislavských konfrontací a svou tvorbou si brzy získal uznání v mezinárodním kontextu. Tvarosloví informelu, nové figurace a vlivy pop-artu i postmoderny uchopoval vlastním sochařským pojetím, jímž angažovaně vypovídal o vzestupech a pádech lidského života, které obrací do společenské roviny a s ironickou nadsázkou se dotýká existenciálních limitů, které s sebou uplynulá doba přináší.
Do obecného povědomí se zapsal zejména sousoším Obete varujú, vytvořeným roku 1969 pro Památník SNP v Banské Bystrici, které se stalo symbolem vyrovnávání se slovenské společnosti s vlastní minulostí. Jeho téměř dvacet let trvající přesunutí do nacisty vypálené obce Kaliště je jedním z mnohých smutných příběhů doby normalizace. Navzdory předem určenému tématu sousoší (na téma vítězství) se ho Jankovič rozhodl změnit na příznačnější „oběť“. I přes nastalou nemožnost volné sochařské tvorby Jozef Jankovič neustal v hledání nových cest a vedle šperku se začal věnovat grafice, díky čemuž se stal jedním z průkopníků počítačové grafiky ve slovenském výtvarném umění. Ani při svém zdravotním hendikepu se nevzdal nekonvenční podoby svého uměleckého vyjádření, které vyústilo do podob figurálních reliéfů a plastik, často umísťovaných do veřejných prostor.
Jozef Jankovič obdržel různá významná ocenění: Grand Prix Bienále Danuvius v Bratislavě (1968), Bienále mladých v Paříži (1969), Herderovy ceny (Vídeň, 1983). Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkach (1970, 1995), na výstavě východoevropské avantgardy s názvem Europa-Europa v Bonnu (1994) a řadě dalších. Od roku 1990 působil jako profesor na VŠVU v Bratislavě, přičemž se stal jejím prvním rektorem po politických změnách roku 1989.
Výstava v Muzeu umění Olomouc navazuje na stejnojmennou retrospektivu v Galerii mesta Bratislavy (od 7. září do 23. října 2016). Olomoucká výstava představí nejvýznamnější díla Jankovičovy tvorby z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let minulého století, tedy času formování osobních výtvarných programů a reakcí na nejaktuálnější evropské umělecké tendence, kdy Jozef Jankovič přišel s motivem naddimenzovaných lidských končetin, přecházejícím k expresivním plastikám s poselstvím naléhavého apelu v rámci aktuálního celospolečenského dění. Nebudou chybět ani stěžejní ukázky dokreslující autorovo tvůrčí uvažování v následujících letech, kdy se v rámci postmoderního tvarosloví ke slovu dostala groteska a svérázně podala pocit pramenící z hledání svobody a absurdnosti zažívaných situací.
Olomoucká výstava, na níž se umělec koncepčně podílel, měla být oslavou jeho osmdesátin. Vernisáže se však Jozef Jankovič bohužel nedožil, nečekaně a náhle zemřel letos v létě.
Autor: tz
O vernisážích dalších výstav výtvarného umění u nás i v zahraničí se dočtete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery