Je to právě pět let, co milovníky výtvarného umění v legendárním německém přístavu roztleskala výstava obrazů s pražskými náměty Vojtěcha Kolaříka. Zahájena byla 21. března 2019 v populární tschechischen Café Trdlo Factory a přilákala ve velkém množství nejenom naše krajany, u moře tam žijící či pobývající. Tato kulturní akce se konala při příležitosti stého výročí založení Československé republiky. Úspěch to byl tenkrát ohromný a tak se po čase zrodil nápad, výstavu zopakovat, tentokráte však doma, v Praze.
Milého úkolu se ujala kurátorka Olga Konvalinková z Gallery A&A na Újezdu, která má s výstavami jmenovaného umělce dobré zkušenosti a je si jistá, že i tentokráte zájemci naplní všechny prostory jejich výstavního stánku. Vojtěch Kolařík zde vystavuje pravidelně již mnoho let. V poslední době se prezentuje jeho oblíbenou picassovskou linkou tvořenými náměty, které nazývá Tváře a ruce či Fejsový sny, jak zněla jeho poslední prezentace v roce 2024, tady v Domě u Černohorských v A&A Gallery.
Co bychom měli vědět
Vojtěch Kolařík (* 29. června 1938 v Třebíči) je malíř, grafik a scénograf, který má za sebou dlouhou řadu výstav doma i v zahraničí. Je zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách u nás, též v zahraničí. Výtvarnou dráhu zahájil svého času na pražské Akademii múzických umění studiem scénografie u Františka Trỏstera a studiem malby a kresby u Oldřicha Smutného.
Scénografie, která mu je osudem, ho navedla na dráhu výtvarníka v České televizi, kde se téměř čtvrt století spolupodílel na vizuální podobě jejího vysílání. Navrhoval kromě jiného kostýmy, komponoval scénu a další výtvarné záležitosti jak v televizních filmech, seriálech či kulturních pořadech mnoha typů a zaměření. Právě při této činnosti mu přešlo do krve umění čisté linky a výtvarné zkratky, které dnes nacházíme v jeho kresbách, knižních ilustracích i obrazech. Ovlivnění legendárním Pablem Picassem nezapírá, naopak se ke svému velkému vzoru rád hlásí.
K tomu, že byl Vojtěch Kolařík ve své televizní tvorbě dlouhodobě úspěšný, mu významným způsobem napomohla jeho volná tvorba. A tu, jak konstatuje kunsthistorik Jaroslav Malina, znalec Kolaříkova díla, naopak ozvláštnily a obohatily typické prvky televizního vidění – kupříkladu prostřih, detail, polodetail, vše důležité stavěné do popředí výtvarného díla.
Malířský rukopis Vojtěcha Kolaříka je, jak jsme již naznačili, založen na kresbě a na barevném minimalismu. Záměrně ruší prostor a hloubku obrazu. Vyhýbá se iluzionistické modelaci a perspektivě. Počítá s výtvarným účinkem jen tu a tam promalované plochy, která umocňuje působivost pevně tažené linie. Vše se nese v duchu simplifikace, zříkající se množství detailů a barevného bohatství ve prospěch údernosti. Výrazným, dynamizujícím až dramatizujícím prvkem zdůrazňujícím plošnost obrazu, je pak i práce autora s diagonálou.
Plošné znázorňování vede k umisťování postav a věcí nad sebou – menší a výše situované figury naznačují vzdálenost. Naddimenzované postavy a hlavy v popředí pak vtahují diváka do atmosféry a do děje – dodávají tak plátnům sugestivnost a podtrhují kompoziční princip. Jak říká Jaroslav Malina ve svém hodnocení, pro Vojtěcha Kolaříka typická linie vtiskuje obrazu dynamičnost a impresívnost. Omezený rejstřík barev mu pak dodává zvláštní atmosféru a napětí, sráží líbivost. Volná, jen tu a tam promalovaná plocha jakoby do obrazu navíc vznášela abstraktní, racionální světlo, které stabilizuje námět ve vší jasnosti. Vystupňované tóny barev mají i symbolický výraz a podtrhují dějový akcent.
Pražské momentky
Prohlížíme si připravovanou kolekci obrazů na zmiňovanou výstavu, která se bude konat zjara pětadvacátého roku. Ke slavnostnímu zahájení dojde 28. dubna, dernisáž výstavy proběhne 17. května 2025. Jedná se o tři desítky děl více či méně známých záběrů pražských zákoutí, uliček, mostů i parků, malovaných akrylovými barvami na xylolitových deskách klasickým stylem. Nečekejme ale Šikanederův šerosvit či Šetelíkův dokumentační pohled nebo Líbalův ohňostroj barev. Vojtěch Kolařík protentokrát vybočil ze své tvůrčí řady a na chvíli se oddal akademismu. Opustil svůj oblíbený postmodernismus, dokonce ty veduty nevyvedl na jeho vžitém recyklovaném materiálu, tedy obalových kartónech, nahrazují mu plátno, na které, na rozdíl od něho, maluje drtivá většina výtvarníků.
Ale nebyl by to on, kdyby alespoň několika málo takovýmito unikátky výstavu nezpestřil a nedoplnil, jak nás přesvědčují přiložené fotografie z jeho vinohradského ateliéru. Jeho tak charakteristické tváře a ruce v pražském prostředí tedy při tom k našemu potěšení nechybí.
A podobně jako před lety v Hamburku, i tato výstava se koná při příležitosti oslav vzniku naší republiky, letos již však sto pátého.
Kolaříkovy tvůrčí etapy
Zatímco se Pablo Picasso, Kolaříkův miláček a jeho velký vzor v umění vyjádřit se jednoduchou čárou tužky, vznášel od modrého období do růžového, a posléze přes analytický kubismus ke kubismu syntetickému, Vojtěch Kolařík především pětatřicet let navrhoval pro divadla, televizní i filmová studia scény, kostýmy a kulisy. Poté se věnoval jedinečné malbě střeleckých terčů, které skvěle obstály v konkurenci s historickými. Byla po nich taková poptávka, že drahně let jich maloval desítku měsíčně. Náměty si však povětšinou nevybíral mezi tradičními loveckými výjevy, ale portrétoval zdařile s karikaturní nadsázkou kupříkladu císaře Rudolfa II., nebo mocnáře Františka Josefa I. či anglickou královnu Alžbětu. O tato umělecká díla byl velký zájem především v zemích hovořících německy a za oceánem. Jejich tvorbu kombinoval s grafikou a knižními ilustracemi, kromě jiných vyzdobil sbírky poezie Karla Sýse a básnířky Evy Frantinové.
Příslovečnou třešničkou tvorby nápaditého výtvarníka jsou jeho malby na skle, především láhvích a demižonech. Nezapomenutelným tématem jeho umění jsou pražská zátiší.
Zapomenout ale nemůžeme na Ženu, coby věčný námět tohoto kumštýře. V jeho Commedii dell'arte – v krajině lidské komedie, hraje pramáti Eva velkou roli. Ne-li tu nejdůležitější, jak říká shora zmíněný kunsthistorik Jaroslav Malina. V Kolaříkově výtvarné zkratce bylo poměrně dlouhé období, kdy převládala krajina, abstraktní, imaginární, až se situace obrátila – dnešní Vojtěch Kolařík je především malíř figurální.
Krajina v jeho díle ale zůstává, byť pouze náznaková, přítomná je i v jeho posledních obrazech. Pokaždé však ve spojení se ženou. Ženou, jejíž zcela přirozenou ozdobou může být místo vlasů třeba motýl nebo květiny a jejíž ňadra jsou stejně tak oblá, jako třeba kopce Českého středohoří. Málokdy však Vojtěch Kolařík ženu maluje coby prvoplánový akt. A citlivý divák chápe, o co jde. Muži ženy unášejí, ženy s muži manipulují. Nehrajme si však se slovíčky, lepší je utvořit si na Kolaříkovo dílo vlastní názor. A to nejde bez návštěvy jeho výstavy v pražské galerii na Újezdě v Domě u Černohorských, která se koná od 29. dubna do 17. května 2025.
Autor: Ivan Černý
Snímky Jiřího Vlastníka
O dalších výstavách u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery