Úspěšná kniha pro děti předškolního a mladšího školního věku Nastydlá strašidla vyšla před několika lety v edici Miraculum Octavum Mundi. Autorkou půvabné dětské knihy, ve které se svébytný, uvěřitelný pohádkový svět nenásilně a plynule prolíná s tím naším, reálným, je výtvarnice, hudebnice a spisovatelka Petra Vychytilová...
Proto se úvodní otázkou, kterou jsme všestranně talentované Petře Vychytilové položili při rozhovoru o její nové knize, Proč bydlíš v rybníku, zelený vodníku?, ještě k její první knížce vrátíme. Říkáte, že Strašidla vlastně vznikla náhodou... Můžete onu náhodu trochu přiblížit?
Máte pravdu. Kniha Nastydlá strašidla se zformovala po delším čase z krátkých veršovaných textů psaných pro moji dceru, tehdy předškolačku. Podle úplně první z nich - básničky nazvané Nastydlá strašidla - následně dostala kniha své jméno.
Dcera, která netrpěla na dětské nemoci ani nachlazení, jednou náhle onemocněla velice nepříjemným zánětem hrtanu, provázeným vysokými horečkami. Ačkoli jsem se snažila sebevíc, odmítala polykat ulevující sirupy a jiné léky, pít bylinné čaje. Vlastně odmítala jakoukoli léčbu, všechny aktivity, které se vymykaly našemu běžnému dennímu režimu. Vymyslela jsem si proto pro ni podpůrnou básničku, vlastně písničku, kde i bílá paní musí mít obvázaný krk - tančí sálem v bílé šále, strašidlo na cimbuří nastydlo a rytíři v arkýři si vaří lektvar ze šípků, aby vyzráli na chřipku. Textů bylo postupně víc a víc, Anetka je všechny dovedla bezchybně a s roztomilou dikcí přednášet a po uzdravení ráda informovala paní učitelky ve školce i zcela neznámé lidi na dětských hřištích, jak to s tím nastydlým strašidlem všechno doopravdy bylo. Pozor, nastydlým strašidlům nefungují kouzla! Já jsem začínala dostávat velmi milé zpětné vazby a žádosti o "další kousky". V první třídě si paní učitelka vybrala básničku Listopad pro pásmo do vánoční besídky a pozitívních ohlasů přibývalo, jako dalších pohádkových říkanek, vlastně spíš veršovaných drobných příběhů. Propojení prozaickým textem bylo vlastně už jen přirozeným vyústěním celého procesu mojí tvorby.
Vodník Škvejchla, který je jednou z postav Strašidel, se tedy dočkal vlastní knihy s vlastním příběhem. Také náhodou?
Vlastně také náhodou. V době, kdy jsem skládala dohromady strašidlovské texty a obrázky, nebo vlastně kdy se mi texty a obrázky samy řadily do nějakého uceleného příběhu, jsem měla dvě děti. Anetku a Honzíka, kteří se stali literárními postavičkami veonetky Anetky a svatojánka Honzíka. Když ale knížka spatřila světlo světa, už jsem měla děti tři. S nejmladším Danielkem jsme si Strašidla čítávali a prohlíželi obrázky. Nejvíc ho bavila květnová kapitola a vltavský vodník Škvejchla, který se najednou začal objevovat u nás ve vaně při dětském večerním koupání, dopoledne, když se vařila polévka, na balkóně u babičky a dědy v nafukovacím bazénku, při procházce v dešti, když nám kapičky bubnovaly na pláštěnku nebo deštník, a všude, kde to jenom trošičku zavánělo vodou. A tímto svým zájmem Daneček vlastně položil základy vodnické knížky. Při návštěvách babičky a dědy v Čimicích jsme společně chodívali krmit k tamnímu rybníčku rybky a kačenky, svezli jsme se parníkem po Vltavě a mě postupně začaly napadat další a další vodnické říkánky.
Obě knihy jsou dokonale autorské: příběh, který balancuje mezi realitou a fantazií, jste nejenom doplnila korálky krásných, rytmických a vtipných básniček-písniček, ale také vyzdobila vlastními ilustracemi. Je pro Vás tento komplexní způsob tvůrčí nutností?
Asi ano. Básničky ke mně přicházejí většinou v kouzelném čase stmívání nebo rozednívání samy. Když se den mění v noc nebo hvězdná noc bledne a den ji přichází vystřídat. Trvale spím s notesem a tužkou u postele. Co si v noci nenapíšu, to po rozednění nevím. Často bývám ráno po probuzení překvapená, že ten který text nebyl snem, ale opravdu jej mám zapsaný. Nestalo se mi, že bych si řekla: "Tak a teď napíšu básničku o...". Básničky přicházejí a já jsem jen jakýsi prostředník. S obrázky je to podobné. Od raného dětství velmi ráda kreslím a maluju. A v tomto vyjadřování mě vždy podporoval můj dědeček Jan. S ním jsem zažila první opravdové vernisáže, prokreslili a promalovali jsme společně spoustu prázdninových a víkendových dnů. Jakmile mám básničku, dřív nebo později na mě začne dorážet nápad jak co výtvarně zachytit. Kreslím bez definitivní představy a najednou je ilustrace kompletní. V případě Vodníka takhle přišlo na svět i pár melodií k básničkám. Text tu byl a prostě nešel jen tak přečíst nebo zarecitovat. Opakovaně se mi vracel s určitou melodií, kterou jsem poslušně zapsala do not. Tak vznikly například písničky Pod podloubím nebo Zelený vodník. Kromě jiného působím jako lektorka hry na zobcovou flétnu a líbí se mi, když si děti dovedou písničky samy zahrát. Nejnovější písničkou je Vodník láká štiku, která se pravděpodobně v knize objeví pouze jako text s ilustrací, protože už čas nedovoluje přepsat melodii do not a vymalovat ji jako písničky předešlé.
Příběh prozrazovat nebudeme, ale zajímalo by mě, zda a případně které postavy ze Strašidel se vedle Škvejchly ve Vaší nové knize objeví...
Samozřejmě hlavní postava - culíkatá holčička Anetka. Taková kompilace mojí dcery, mých představ a mě samé ve věku hlavní hrdinky. Okrajově i její bratři Honzík a Danielek jako miminko, a některé bytůstky z Nastydlých strašidel - vánek Ivánek, meluzína Zina, hejkal hlubokolesní (toho lze potkat v lesích kolem Horní Břízy na Plzeňsku). Všechny lidské postavy mají svůj reálný základ. Knižní tatínek je v podstatě mým tatínkem, maminka, dědečkové i babičky jsou ti "moji lidé", jak říkávala moje prababička Kožíšková. Ona byla jedním z mých prvních vděčných posluchačů. Ráda jsem jí v dětství hrávala na flétnu. Stále ji vidím, jak sedí v křesle, vždycky krásně upravená, s milým úsměvem na rtech, květovaným damaškovým šátkem kolem ramen, sluneční paprsky se jí vplétají do vlasů a babička si tichounce brouká melodii, kterou hraju. Nejraději měla písničku Zelení hájové. Tu jsem pak zpívala svým dětem, když byly ještě malinké, před usnutím.
Věřím, že se s vodníkem, který bydlí v rybníku, ještě na stránkách webu Putování za uměním setkáme. Pro dnešek tedy poslední otázka: Jak daleko jste s knihou pokročila, kdy se na ni děti, a stejně jako tomu bylo u Strašidel, i jejich rodiče, můžou těšit?
Kniha je v podstatě hotová. Nyní proběhnou poslední úpravy a grafické práce a já se těším, že se co nejdříve dostane k dětem, možná i nedětským čtenářům. A především do rukou mého nejmladšího syna, pro kterého je určená jako narozeninový dárek.
Autor: MiM
Snímky: Archív autora
Další rozhovory o knihách u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny