Rozhovor - Po filmu Leviatan jsem měl pokleknout na Rudém náměstí a prosit o odpuštění, říká režisér Andrej Zvjagincev

Andrej Zvjagincev na festivalu v Cannes 2017, kde získal cenu poroty. Letos je nominován na Oscara za cizojazyčný film. Zdroj snímku: ČTK

Film

Po debutu Návrat se o něm mluvilo jako o novém mistrovi duchovní kinematografie a pokračovateli Andreje Tarkovského. Předposlední nemilosrdně politické drama o současném Rusku Leviatan však z režiséra Andreje Zvjaginceva učinilo takřka nepřítele ruského národa. Nyní do kin vstupuje intimněji laděná novinka Nemilovaní. Jeden z nejuznávanějších světových režisérů v rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o nedostatku lásky, úpadku duchovních a společenských hodnot i o Putinovi.

Místo syrových útrob ruské společnosti ze snímku Leviatan odhalil v zahraničí oslavovaný a v Rusku leckdy zatracovaný režisér Andrej Zvjagincev ve své novince Nemilovaní drsné a sobecké nitro jedné rozpadající se rodiny. Přesto toto intimní drama s velmi univerzálním tématem nezastírá, že je i metaforou úpadku hodnot v celé ruské společnosti.

Boris a Ženja už se nemilují, v prázdnotě jejich končícího vztahu zůstal opuštěný malý syn. Ten jednoho dne zmizí. Dále pokračuje tíživé drama, vyprávěné s drtivostí thrilleru. K divákům díky vrstevnatě propracované filmové scéně a hercům, kteří hrají více svým tělem než hlasem, často promlouvá mlčky.

"Pro mě je lehčí hrát beze slov," přibližuje spolupráci s nejslavnějším ruským režisérem dneška představitel Borise Alexej Rozin. "Andrej Zvjagincev nikdy nespěchá, dá vám šanci ukázat veškerý váš talent. Platí to už i o castingu," popisuje Rozin režisérův pečlivý přístup.

"Pro nás to jsou zcela skuteční lidé," komentuje obě hlavní postavy představitelka Ženji Marjana Spivaková. "Na diváky může film možná působit i jako metafora, ale pro nás se tu pouze odráží reálný život. Jde tu o situaci, v níž nikdo neví, jak by se zachoval."

Během krátké debaty oba herci odmítají vidět ve filmu také politiku. Těžko říci, zda je to důsledek bouřlivého ruského přijetí předchozího Zvjagincevova filmu, nebo upřímný důraz na fakt, že novinka Nemilovaní je více o duchovních než společenských hodnotách.

A opatrný je v rozhovoru i režisér Zvjagincev.

Přesto se nakonec nevyhne komentáři na adresu Vladimira Putina ani vzpomínkám na to, jak ho chtěli nechat politici klečet kvůli Leviatanovi na moskevském Rudém náměstí a prosit celý ruský národ o odpuštění.

Poznamenal jste, že téma Vašeho filmu - nedostatek lásky - je univerzální. Opravdu si myslíte, že lidé jsou tak sobečtí, že se přestanou starat i o vlastní dítě?

Ve filmu jsme samozřejmě věci dramatizovali a natočili scény vyostřeně, takže ano, je to hyperbola. Měla by nás všechny vést k tomu, abychom o sobě i druhých uvažovali více do hloubky, a donutit nás reflektovat i své vlastní chování.

0 zvjagincevbÚstřední pár nejsou hrdinové, které by divák mohl mít rád. Film ale přitom naznačuje, že jejich odtažité sobecké chování není něco, za co by mohli jen oni sami. Ovlivnilo je i něco "v pozadí", systém či tradice. Mohl byste toto téma trochu rozvinout?

Myslím, že nakonec jste za vaše činy zodpovědní jen vy sami. Neměli byste se vymlouvat na okolnosti, prostředí, vztah s rodiči či cokoli dalšího, protože pro podobné chování neexistuje omluva.

Při pohledu zvenku není těžké vidět podobnost mezi rozpadem tohoto filmového manželství a rozkladem některých společenských hodnot v Rusku. Byl to záměr? Jak na film reaguje domácí publikum?

Film se po festivalu v Cannes v Rusku uváděl v pěti stech kopiích. Dovede myslím lidi určitým způsobem zasáhnout až ranit, ale nemyslím, že reakce jsou tak nenávistné jako u předchozího Leviatana, o kterém se mluvilo jako o protiruském.

Je mi 53, celý život jsem prožil v Rusku. Jediná společnost, o které mohu hovořit a kterou mohu popisovat, je ta ruská. Přesto myslím, že náš příběh lze aplikovat na jakoukoli společnost na světě. Všude můžeme najít egoisty a lidi, kteří se dívají na druhého jako na nástroj k dosažení vlastních cílů.

Dá se z takového postoje vyléčit?

Měli bychom se o to snažit.

Předchozí Leviatan se po premiéře na festivalu v Cannes oslavoval po celém světě. Pomohl Vám úspěch tohoto filmu ve světě, nebo bylo jeho chladnější přijetí v Rusku spíš břímě?

Většinu ruských kritických ohlasů jsem naštěstí příliš nevnímal, všichni blízcí mě odrazovali od toho, abych je poslouchal a četl. Ale vím, že na sociálních sítích a diskusních fórech bylo hodně vzteku a nenávisti. Záměrně jsem tu nenávist do svého nitra nevpustil. Jeden politik - naprostý blázen - řekl, že režisér tohoto filmu by měl přijít na Rudé náměstí v Moskvě, kleknout tam na kolena a prosit o odpuštění celý ruský národ. Považoval jsem to za velký úspěch.

Nemilovaní jsou o lásce a nedostatku lásky, ale stejně jste se nevzdal možnosti mluvit i o politice. Z rozhlasu tu je slyšet hlas opozičního politika Borise Němcova, jedna scéna se dotýká války na Ukrajině. Proč je pro vás důležité vyjádřit názor na politickou situaci v zemi?

Děj filmu začíná v říjnu 2012 a končí v únoru 2015. V tomto období došlo k radikálním změnám v naší společnosti, svět se otočil na ruby, přišly problémy s Ukrajinou. Můj snímek vypráví o obrovské ztrátě. A ukazuje agresi, s jakou proti sobě oba protagonisté vystupují.

Když je tato rodinná a milostná tragédie zarámovaná daným obdobím, divák příběh ztráty vnímá o to bolestněji. V roce 2011 ještě existovala naděje na změnu. Dnes už jen velmi málo Rusů, pravděpodobně pouze nejoddanější příznivci Vladimira Putina, věří, že žijí v příjemné společnosti.

Autor: Tomáš Stejskal
Zdroj: magazin.aktualne.cz

Další filmové rozhovory si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery