„Všestranná umělkyně Jitka Osička má široký hlasový rozsah, nadání komika a vtip ve své poezii…“ můžeme si přečíst v návštěvní knize umělecké agentury ArcusGallery, která v polovině listopadu 2019 připravila v Kutné Hoře pořad Na skleničku s… improvizátorkou, herečkou a básnířkou Jitkou Osička.
A protože výše uvedený zápis přesně vystihuje umělecké kvality Jitky Osička, dovolili jsme si jej na začátek rozhovoru s touto mladou dámou, která je nejenom svým nasazením personifikovaným vulkánem energie, citovat…
Jak vznikla nabídka, abyste se ujala hlavní role v divadelní hře Dva na houpačce, která je konverzační studií vztahu muže a ženy?
Myslím si, že mi hodně pomohly Impro Woo večery, které pravidelně pořádáme s hudebníkem Ondřejem Glogarem v prostorách Art Space v centru města. Režisérku Světlanu Lazarovou jsem na jedno toto improvizované představení pozvala a o pár měsíců později z toho byla role tanečnice Gity Mosca. Jsem za ni moc vděčná.
Znala jste tvorbu amerického dramatika a spisovatele Williama Gibsona a jaký k ní máte vztah?
Přiznám se, že jeho tvorbu jsem předtím neznala. Bylo to první setkání. Dle mého názoru se dotýká podstaty vztahů obecně. Situace, které jsme snad všichni v životě zažili, či se jim zlehka přiblížili, tak dostávají ve vzájemné interakci zcela nový rozměr.
Jak se Vám pracovalo, zkoušelo pod vedením režisérky Světlany Lazarové?
Světlana Lazarová vychází především z hloubky postav a herců samotných. Což je při vzájemné otevřenosti pro tvorbu značka ideál. Zkoušelo se nám velice hezky. Při procesu jsme prošli všemi fázemi.
Vaším jevištním partnerem je Jan Horák. Položím obligátní otázku, jak se Vám s ním zkoušelo a hraje...
Jana Horáka považuji za úžasného člověka. Vedle divadla a vlastní One man show (o sv. Františku z Assisi) ještě pečuje o farnost v Roudnici nad Labem. To jenom vypovídá o jeho srdečnosti, kterou měl i při zkoušení a následně se odráží i na jevišti. Tedy herecký partner k pomilování.
A teď ji trochu rozšířím. Ve hře Dva na houpačce se sešli dva herci, kteří se v jiných svých projektech hodně věnují improvizaci... Dostali jste od režisérky prostor k uplatnění svých improvizačních schopností a dovedností?
V této hře není moc místa pro improvizaci. Úžasné však bylo, že nám Světlana Lazarová dala prostor pro otevřenou tvorbu. Vzniklo mnoho momentů, které se tématicky hodily, takže se nakonec staly nedílnou součástí hry. Byť se jedná o detaily, vypovídají a dokreslují charakter postav a dělají hru pestřejší.
Co byste vzkázala divákům, na co byste je Divadla Kolowrat nalákala?
Rozhodně na příběh dvou lidí, ve kterých se možná uvidí každý z nás. A také na krásnou hudbu Felixe Slováčka.
Kterou část hry Dva na houpačce máte nejraději? A jsou ve hře místa, která Vám naopak k srdci nepřirostla?
To je krásná otázka, leč na ni asi nedokážu odpovědět. Beru hru jako celek. Ke každé části mám určitý vztah. Velice ráda mám pohybové vstupy, když Gita tančí a samozřejmě tango s Jerrym. Co se týká hereckých pasáží, tam vždy záleží na aktuálním nastavení. Žádné představení není nikdy stejné. Tedy se mění i pocit v každém obrazu.
Co Vás v nejbližší době čeká? Mám na mysli především Vaše projekty Pohybové obrazy či improvizační pořady Impro Woo...
V nejbližší době chystámes Ondřejem Glogarem další improvizační večer Impro Woo, tentokrát s názvemZ eměměřič, který se bude konat v pátek 20. března 2020 od 18:00 hodin v komorních prostorách ART Space. Samozřejmě všechny srdečně zveme.
V uplynulých dvou letech Vám rychle za sebou vyšly tři básnické sbírky. Chystáte se na ně v dohledné době navázat?
Mám napsanou čtvrtou básnickou sbírku s názvem Bubeníci na druhou, kterou ilustruje akademický malíř Jiří Šorm. Její vydání je nasnadě.
Autor: Miroslav Moravec
Černobílé snímky z dvadelní hry Dva na houpačce: Jiří Skupien
Další divadelní rozhovory si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery