Marek Musil pořídil během několika let tisíce fotografií na různých odnožích kultovního festivalu Burning Man. Společně s kurátorem Janem Kunzem se mu z nich podařilo zvolit záběry, které okamžitě upoutají divákovo oko. Výstava v Leica Gallery je povedená a klidně by si zasloužila i mnohem více prostoru.
Nevím, jestli to tak vnímám jen já, nebo i lidé v mém okolí, ale když se řekne Leica Gallery, to první, co si představím, jsou černobílé dokumentární snímky zachycené fotoaparáty Leica. Česká Leica Gallery je v tomto ohledu trochu jiná, dává totiž prostor také nové a moderní fotografii.
V roce 2017 jsme tak mohli v Leica Gallery vidět netradiční módní fotografii v podání Ellen von Unwerth či naprosto úžasné Tiché dialogy Jaroslava Kučery, zachycující Prahu v její všednodennosti a nenápadnosti.
Díky tomuto přístupu do Leica Gallery krásně zapadá i aktuální výstava českého fotografa Marka Musila, který se několik let vydával do nevadské pouště, Jihoafrické republiky či Izraele, aby zde zachytil jeden z nejunikátnějších festivalů světa, Burning Man.
Vizuální poetika filmů o Šíleném Maxovi (Mad Max), divadlo, móda, zběsilost, dravost a veselí se tam setkávají na jednom místě, aby oslavily schopnost užívat si života na maximum. Najít zde fotogenické záběry zřejmě není příliš složité, mnohem větší výzvou je fotografův pokus přenést atmosféru festivalu do prostředí galerie.
A právě tady se podle mě dostává soubor, který Marek Musil vytvořil, blízko limitu. Leica Gallery je krásný prostor, avšak nepříliš variabilní a na tak rozsáhlý soubor i poměrně malý. I přes to všechno se kurátorovi výstavy, jímž je Jan Kunze, podařilo s konceptem a prostory popasovat velmi dobře.
Hlavní místnost je obsazena snímky, které mají za úkol nezúčastněnému divákovi maximálně přiblížit atmosféru festivalu. Nicméně, jak už jsem řekla, každý obraz je natolik výrazný, že by si zasloužil ještě větší formát a možnost pozorovat ho z většího odstupu.
Vedlejší část výstavy poměrně zajímavě prezentuje portréty účastníků unikátního festivalu. I zde si ovšem dovedu představit okázalejší formu prezentace. Jasně si vzpomínám na festival Colours of Ostrava, kde byly na stojanech o výšce tří čtyř metrů - ale nic z toho není samozřejmě možné v prostorách Leica Gallery požadovat.
Celkově výstava vyznívá velmi pozitivně, má úroveň, je decentní, graficky čistá, působí harmonicky, neirituje, fascinuje a budí pozornost a zájem.
Marek Musil pořídil během několika let tisíce fotografií. Vybrat z nich jen pár, které jsou k vidění v Leica Gallery, muselo být tedy obzvláště náročné. Přesto se autorovi ve spolupráci s kurátorem povedlo zvolit záběry, které okamžitě upoutají divákovo oko, vtáhnou ho do děje a umožní mu se na chvíli přenést do světa, který je mu jinak na hony vzdálen.
Aby však skutečně vyzněla velikost toho, co Burning Man nabízí, vznikla jako doprovod k výstavě také rozsáhlá a graficky špičkově zpracovaná kniha World on Fire, zachycující životy účastníků festivalu na třech světových kontinentech.
Autorka: Romana Marie Jokelová
Zdroj: magazin.aktualne.cz
Další recenze fotografických výstav u nás i v zahraničí najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery