Recenze - Jak čerti škodili, až pomohli. Český filmový rok odstartovaly Troškovy Čertoviny

Čertovská parta, zleva Karel Dobrý, Dominick Benedikt a Jakub Prachař. Zdroj snímku: Cinemart

Film

Pohádky scenáristy a režiséra Zdeňka Trošky tvoří už hezkou řádku let samostatnou podkapitolu žánru a ani ta nejnovější, Čertoviny, se z ní v základních charakteristických rysech nevymyká.

Opět tu řádí čerti (připomeňme oba filmy Z pekla štěstí, Čertovu nevěstu i nejpopulárnějšího čertíka Yvetty Blanarovičové v obou Princeznách ze mlejna), ale vesměs jsou to pekelníci spíše dobráčtí než škodiví.

Hlavní postavy Troškových pohádek většinou nemusejí s nikým příliš bojovat. Stačí, když nepodlehnou pokušení a vytrvají ve své lásce. A pokaždé s nimi žijeme ve sluncem zalité letní české krajině, protože tu má Troška nade vše rád. To vše platí i o Čertovinách, které po sérii úspěšných předpremiér vstoupily včera jako první domácí film roku 2018 do široké distribuce.

Ústředními postavami jsou tentokrát dva mladí čerti Popelák a Uhelák, kteří v pekle převrhli kotel a vypustili z něj hříšnou duši, takže je rozzuřený Luciper pošle za trest na svět, aby přivedli každý jednoho náhradního hříšníka.

Čertům se na světě líbí a postupně se začínají orientovat v tom, jak to na něm chodí, kdo je hříšník a kdo by zasloužil pomoci. Jenže pomáhat nesmějí, a tak se po několika drobných nedopatřeních správně rozhodnou přiškodit hříšníkům a vyhrát nad Luciperem jednu sázku.

Ponechme stranou, že peklo je tentokrát vážně divné. Luciperovi v podání Karla Dobrého vadí v pekle nepořádek a smrad, chce uklízet a větrat, v té výhni pekelné se hrozně potí. Pohádka se totiž hned po tomto úvodu, v němž jde jen o to, jak dostat čerty na zem, přenese do prosluněné malebné krajiny a Popelák s Uhelákem mezi krojované vesničany, kde už, až na drobné výjimky, zůstane. Protože tam chce odporný sedlák provdat svou jedinou dceru Haničku, která miluje čeledína Jana, za ještě odpornějšího, ale také ještě bohatšího sedláka Kopyta. A hned je jasné, na které straně je dobro a kdo patří do pekla.

Čerti do situace zasahují nejdřív trochu popleteně a nechápavě („Co na těch zlatých plíšcích všichni mají?“), ale když se zorientují, dospělí diváci už snadno odhalí, jak to je a bude dál. Nicméně děti zhruba do deseti let, a těm je pohádka určena především, se baví čertovinami a zároveň mohou pocítit i napětí z toho, jak to s Janem a Haničkou dopadne.

Jen těch 101 minut je pro ně trochu delších, než by bylo záhodno.

Hlavní role dostali Jakub Prachař a Dominick Benedikt, kteří se v čertovské podobě trochu příliš pitvoří, ale když se promění na chasníky, zklidní se. Ostatně celkově je v Čertovinách toho pitvoření, které bývá slabinou režijního vedení mnoha Troškových nadpřirozených bytostí, o něco méně.

Oba mladí zamilovaní v podání Sary Sandevy a Richarda Jaroslava Müllera jsou méně zábavní než lotři Oldřicha Navrátila a Jaromíra Noska. Nejvíc si svou roli hříšné duše užil Radek Holub, jehož postava je i nejvtipněji napsaná.

Do malebné české krajiny se tentokrát Troška položil opravdu naplno včetně začlenění několika lidových písní, které sice dětským divákům neuškodí, ale hit jako v Princezně ze mlejna by určitě potěšil víc.

Autorka: Věra Míšková, Právo

Další filmové recenze najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery